Ratatouille

Pixarovské animáky v poslední době do mrtě vyvařují své ingredience. Míchají rodinné hodnoty, přátelství i s jejich krizemi, lásku, koření akčními scénami, solí i sladí slzami... A tajná ingredience? Zde jím snad je jen Anton Ego, který právem volá: "Přineste mi něco neokoukaného!" Volám to i já. Mně, narozdíl od Ega, pokrm jménem Ratatouille příliš nechutnal. Snad je to tím, že ještě stále jakž takž dokážu sledovat film jako puberťák, ale jako dítě už pramálo. Ratolesti se možná budou oblizovat, ale jako dospělý nedokážu jít nad ***. (06.09.2008)

S velkým očekáváním největší animákové bomby posledních let jsem usedl do sedačky v kinosále.... Naštěstí musím říct, že nejsem vůbec zklamán (jak se to při podobných očekáváních stává). Dočkal jsem se výborného příběhu s animací posunutou (jak je u Pixaru zvykem) k dokonalosti. V dnešní době už nikoho nepřekvapí 3D animace na současné úrovni. Pixar to ale dotáhnul na animaci, která se natolik blíží realitě, že ji chvílemi přestáváte vnímat. Ocitáte se v Pažíži na ulici nebo na střeše a chce se vám obdivovat jaká je ta Paříž krásná (a ne krásně animovaná !). Když projíždí kamera kuchyní, vidíte v každém koutku plátna nějaký pohyb, všude se něco děje .... V dokonalosti detailů je tenhle film velkým skokem a konkurence bude mít hodně práce (jestli vůbec bude mít odvahu) tuhle laťku přeskočit ... Musím říct, že mě tenhle filmík nadchnul a pokud by akademie zařadila novou kategorii - Nejlepší herec v animovaném filmu - pak je "výkon" Remyho jasným kandidátem na zlatou sošku :) (26.09.2007)

Jsem překvapená. Tyhle animáky moc nevyhledávám, ale jak už to tak bývá, člověk se jim nevyhne, jednou to muselo přijít. Příběh byl naivňoučký, animace pěkná. Myslela jsem si, že mě to nebude bavit a brzo to vypnu, ale nakonec jsem vydržela až do konce. Nedokážu si to vysvětlit, ale bavilo to i mé dva kocoury ... (22.01.2019)

Přiznám se, že nemám chlupaté potvory s ocasem právě dvakrát v lásce. A představa, že by se motaly kolem jídla a mě by se na nějakou tu mňamku sbíhaly sliny se mi před zhlédnutím tohoto zdála zcela bizarní. A přece se stalo! Málokdy se mi stane, že bych dal animovanému filmu plný počet hvězdiček a tím jej postavil na úroveň těch největších filmových skvostů. Tentokrát udělám výjimku a rád. Ratatouille je totiž pravděpodobně tím nejlepším animákem, který jsem kdy viděl. Má zajímavý příběh a nenudil mne ani na moment a toho si cením. (09.05.2009)

We´ll always have Paris...and cuisine. Ráda vařím, miluji zem žabožroutů a už od chvíle, co mi návštěva rozšlápla křečka, jsem čekala, až do mého srdce vstoupí další myšovité stvoření. Stalo se tak včera. Zpočátku musel Remy odolávat mé animákové antipatii, ale po patnácti minutách mě začal tahat za lokny stejně jako hlavního lidského nehrdinu a cloumat se mnou od sporáku do kanálu. Přesto jediným důvodem, proč Ratatouille (které mi ještě v létě nechutnalo), téměř vystrčilo dosud nejmilejší Úžasňákovi z pole position, je Anton Ego, kritik, jehož naostřené pero má za sebou krvavější stopu než Uma Thurman. Mám nebezpečnou slabost pro duchaplné cyniky, kteří tajou před mýma očima. (12.10.2007)