Panika v Needle Parku

Dobově stylový syrový nezávislák, pro našince ovšem televizně uveden v ořezu obrazu na 4:3 a s nesnesitelným jalovým pražskočudláckým dabingem, což z jinak bezesporu zajímavého filmu dělá pro fajnšmekra nesledovatelnou matérii... Takže někdy doufám na dvd a možná by pak i stálo za to s ohledem na kontexty přehodnotit na pět hvězd... - - - - - (Poprvé viděno 14.1.2011 na tv nova cinema, hodnocení 436., komentář zde rozmrzelý jako šestačtyřicátý - 15.1.2011) (15.01.2012)

Rozjezd Al Pacinovy hvězdné kariéry, ve kterém válcuje všechny ostatní složky filmu od herců až po scénáristu. Panika stojí na jeho hereckém umu a charismatu víc, než by bylo zdrávo. Ne, že by to byl špatný film, ale po určité době začíná trošku nudit a člověk si říká, jestli ta stopáž není přestřelená. Lepší 3 hvězdičky. (27.09.2012)

Panika v Needle parku patří mezi ty snímky, které ukazují devastující účinky drog na jedince. Ale přeci se jen liší od svých známějších ,,kolegů"- Trainspottingu a Requiemu za sen. U nich je problematické především označení realistické. Oba filmy totiž využívají realistické motivy k prezentaci nerealistických vizuálních postupů a prvků. Panika ničím takovým nedisponuje. Zůstává v realistických mantinelech. Účinky drog znázorňuje velkými detaily na jehlu a na tvář se zdůrazněním očí narkomanů. Příběh má spíše epizodních charakter, každodenní život feťáků, kteří se stále setkávají s nejrůznějšími jim podobnými lidmi. Vyprávění je zkratkovité a eliptické. Najdeme zde mnoho vynechávek. Divák ani neví v jakém časovém rozmezí se děj odehrává. Neradostný pohled mezi drogově závislé, který se nevyžívá v obrazových či střihových experimentech, ale i tak je velice působivý. (12.06.2014)

Depresivní, syrový příběh bez jakékoliv doprovodné hudby, kamerových filtrů nebo významných zvratů. Film, kde si ani nevzpomenete, že Al Pacino je dnes ten uznávaný herec, že proslul hlavně díky rolím vysoce postavených mafiánů. V "Panice v Needle Parku" je totiž tak neobvykle dokumentární, nevybočující a přitom strhující, obyčejný a přitom zapamatovatelný, že z počátečního "Je to fajn kluk" brzy přejdete na "Nenávidím toho zkurvenýho bastarda". Neznám zas tolik filmů zabývajících se drogami, abych mohla porovnávat či srovnávat, znám ale jednu knihu, která má i přes lehce odlišnou příběhovou linii úplně stejný dopad a efekt na vaše podvědomí. My děti ze stanice ZOO. (03.04.2008)

Patrně jsem poněkud zpanikařila, když jsem myslela, že je nezbytně nutné toto feťácké drama vidět... možná sedět v kině sedmdesátých let, vyjdu s popelavou tváří, ale tady, teď a po bezpočtu romantických sond do stojatých smažkovských vod, jsem daleka zděšení. Spíš než cokoli jiného mě pobavilo, co se fetka Bobby naběhá a nashání - jako nějaká viktoriánská hospodyňka :-) a taky se mi líbily skřípavé zvuky New Yorku, žádné vztahové překvapení se však nekonalo - když se jeden veze, druhý nemůže jít pěšky, leda opačným směrem... zkrátka, nastavené zrcadlo časem osleplo a tuto skutečnost nemůže zvrátit ani Al Pacino, i přesto, že mu v očích ještě nesídlila ta nadherecká namachrovanost. (28.07.2014)