Klub 54

Příběh nejznámějšího disco klubu Studio 54 vyprávěnej jedním z barmanů, což je takovej prosťáček snící o tom, že bude něco víc. Je jasný, že jinak než na kokainu se tohle temný období humanity přežít nedalo, diskokoule, hrozná hudba, blikající podlaha, všichni a všechno se potí, třpytí a je přihřátý. Ryan Phillipe tam vypadá jako přihřátá verze Justin Timberlaka (tzn. čínské nudle na hlavě) na steroidech, Selma Hayek je úžasná, zbytek se třpytí, potí a je přihřátej. Dobře natočený, uvěřitelný, má to spád. (29.01.2019)

Četl jsem o klubu 54 hodně článků, proto jsem taky čekal, že když se film jmenuje Klub 54, tak to bude trochu ostřejší. Bohužel zůstavalo jen u očekávání. S herci jsem byl spokojen, ale s film je pouze průměrný, nějak mě do sebe nevtáhl, doufal jsem, že při sledování´se dostanu přímo do klubu a budu tam s nima.. (30.07.2009)

Parádní dokument o jedné době. Kdo by se nechtěl vrátit do blyštivých 80. Pořádně si zasněžit pod nosem, bouchnout monstrózní šampaňské a prošlapat troje boty na podpatku až do nebes. do toho se ještě zamilovat a pomilovat co možná největší množství...lidí! Doporučuji sledovat v pátek. Oprášit kontakty na dealery a vyrazit na pořádnou párty. (09.11.2015)

Fascinující obrázek, co znamená být opravdu in a co opravdu znamená být in. Žel, jen klipovitě a v zájmu béčkového mravoučného příběhu střiženého podle těch nejhloupějších hollywoodských šablon. Přesto se vypravěči daří přesvědčivě vymezit fenomén "Studio 54" z obou stran. Na jedné straně se veškerá ta superprestižní báječnost drolí v pozlátko (a vynořuje se otázka "proč vůbec to všechno"), na druhé straně Studio 54 jako ostrov svobody pro vyvolené, vybudovaný jedním ušmudlaným skrčkem. Přesvědč ostatní o svém charismatu, nech je vytvořit genius loci - a báječné království je na světě. A uvnitř těchto vymezení? Prestiž. Luxus. Mejdan. (27.08.2011)

Viděno v rámci Mezipatra v režisérské verzi ve Světozoru, přítomen byl i režisér sám a povyprávěl, jak mu film producenti zpackali a tak jakmile americké puritánské ledy povolily, tak to vrátil zpátky do původního stavu. Stav to je ale tak jako tak celkem ubohý, samé trapné klišé, šablona a blbost. Nějak mi uniklo, že Studio54 je diskotéka, ymslela jsem, že je to nějakej ateliér nebo tak něco. Diskotéka mě ovšem nemile překvapila, je to totiž přesně to téma, který snad ze všech témat a filmů, který jsem kdy musela shlédnout, nenávidím nejvíc. Takže už víte, že nemůžete čekat objektivní hodnocení. Svět vycukanejch fetek, ve kterých ta jejich prázdnota až bolestivě duní, svět nul, který slintají nad jenom o trochu menší (větší) nulou, než jsou oni sami, svět ubožáků, pro který jsou peníze, pouťová sláva, fet , hodiny svíjení se mezi podobnejma magorama a občas náhodnej sex (pokud vůbec ještě lze) jsou vrcholy jejich uskřivnutých, nicotných, prázdných a upatalných živůtků se mi hnusí kam až mi paměť sahá a tak těžko něco pochválit. Dokonce ten film ani není "teplej" tak nevím, co dělal na Mezipatrech, nejvíc sexu tam bylo hetráckýho, (přístupného od 12 let) a jinak dvě krátký pusy mezi muži heteráky asi jako někde na základce. Když mi žena, která viděla tu krátkou verzi, za příšerného burácení diskohudby špitla, že "tohle je lepší než ten krátký a má to i děj" opáčila jsem, že asi neměl děj žádnej, protože ho vlastně neměl ani tenhle dlouhý cut. Školácká šablona o hochovi, kterej toužil dostat se do "lepší" společnosti a jak se mu to podařilo a jak pochopil, že to není ono. Nebo tak něco. Cosi takového. Prostě: neplýtvejte na tenhle film časem - ani těma devadesáti třema minutama, natožpak sto šesti. (10.11.2015)