The Invasion
L'Invasion
Invázia
Obsahy(1)
Co znamená invaze pro obyčejného člověka a jaké důsledky s sebou přináší? Deset let po premiéře Majdanu, ve svém druhém observačním dokumentu o historii Ukrajiny, jež se odehrává přímo před jeho očima, vypráví režisér Sergej Loznica v průběhu dvou let od začátku ruské invaze o skutcích těch, kteří dennodenně vzdorují útlaku. Pro někoho to znamená bojovat v armádě či odminovat zasažené oblasti, pro jiného zbavit se ruských knih, pro dalšího zkrátka dále žít svůj život – oženit se, mít děti, opravit rozbořený dům, nebo zemřít. Tiché pozorování civilistů je ve skutečnosti ohlušujícím svědectvím toho, jak vypadá válka, a zároveň poctou heroismu všedního dne. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (3)
Ať je válka nebo mír, život se nezastaví a je potřeba ho žít, jak to člověk nejlépe umí. Sergej Loznica ve svém dokumentu tiše pozoruje, zaznamenává a předkládá divákovi epizody ze života ukrajinského lidu během války s Ruskem. Činí tak bez nátlaku, divákovi nic nevnucuje, jen bez jakéhokoliv komentáře nechává promlouvat své záběry a lidi v nich zachycené v běžných životních situacích. Pohřby padlých vojáků, svatba, zbavování se ruských knih, oslava Vánoc, oprava rozbořeného domu, a mnoho dalšího. Každý divák nechť si sám zhodnotí, jestli lze i navzdory válce žít normální život. Místy hodně silné a zajímavé, místy nudné, vždy záleží na tom, který příběh je zrovna na plátně. Každopádně tohle byl snad první dokument, na který jsem kdy vyrazil do nějakého kinosálu. A rozhodně jsem nezvolil špatně. [30. Art Film Fest Košice] ()
Nevypráví, nevysvětluje, jen ukazuje. Může to stačit, nemusí. Čekal bych silnější dramaturgii pro silnější zážitek. Síle výpovědi 20 dní v Mariupolu se to nerovná ani náznakem. KVIFF 2024 ()
Nekonečný dokumentární film, jemuž chybí nějaké dramaturgické ukotvení. Na začátku vidíme pohřeb tří vojáků (budiž, dobrý úvod). Pak následuje svatba mladého páru (dívčin snoubenec je voják) - a právě tento bod bych v dokumentu ukotvil jako určité pojítko, k němuž bych se v průběhu filmu vracel (řekněme vývoj těchto osob). Ve své podstatě je toto 2,5 hodiny trvající cosi - záběry, z nichž většina je až zbytečně dlouhá, některé momenty působí až zinscenovaně (alespoň na mě to tak působilo - nic nezlehčuji, aby bylo jasno!). Chtělo to zkrátit a vytyčit si body, které jsou důležité. Výsledek je vlastně jen jakési sestříhání různých záběrů, které tvůrci pořídili během ruské invaze na Ukrajině. Za mě nenaplněný potenciál (chápu, že jde o obraz života běžných lidí během války, ale dalo se to pojmout mnohem lépe. Nuda. Viděno na KVIFF 2024 ()
Galerie (5)
Photo © Atoms & Void
Reklama