Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Rod Baskervillů je proklet. Od doby, co psi bezbožného, násilnického sira Huga uštvali tu nebohou dívku, jejíž nevinnosti se Hugovi zachtělo, od chvíle, co ten ďábelský pes prokousl jeho hrdlo, visí nad touto rodinou prokletí násilné smrti. Přízrak děsivého zvířete se prohání po blatech a nikdo z Baskervillů mu neunikne. A zdá se, že na této pohádce, jak se o dávné legendě poněkud pohrdavě vyjádří Sherlock Holmes, přece jen něco bude. Proč by jinak na tváři sira Charlese, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno před branou rodinného sídla, utkvěl tak zoufalý výraz hrůzy a děsu? Proč a před kým by utíkal? A proč by poblíž jeho mrtvoly byly objeveny stopy obrovského psa? Sherlock Holmes je ovšem mužem moderní doby a v záhady a nadpřirozeno nevěří. A se sebedůvěrou sobě vlastní je přesvědčen, že se mu podaří ochránit nového majitele před vším, co by mu mohlo hrozit. Jenže nehostinná blata, uprostřed nichž se rozkládá baskervillské panství, ještě nevydala všechna svá tajemství. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Tak opäť platí, že od televízneho filmu sa asi viac čakať nedalo, ale na rozdiel od Znamení štyroch predsa len od tak temného diela ako Pes Baskervillský človek čaká aj temnejšiu a hrozivejšiu atmosféru. Sherlock je poväčšinu času mimo diania, respektíve je menej pred kamerou a Watson jeho úlohu zastúpiť nedokáže. Na blata sa pozeráme takmer po celý čas iba počas dňa a keď príde noc, atmosféra nezhustne tak, ako by jeden čakal. No a navyše mi fakt liezli na nervy tie na zeleno namaľované steny v interiéroch. To je ale iba výpis negatív, tých pozitív je taktiež dosť, na Bretta skutočne nikto nemá a príbeh je sám o sebe už v predlohe vymyslený dobre. ()
Jako horor či cokoliv mysteriózního to kvůli televiznímu zpracování fungovat nebude, stále nám však zůstává víc než slušná dávka řemeslně dobře odvedené kriminalistické rutiny - zápletka díky Conanovi zklamat prostě nemůže. Jednotlivé postavy nejsou také načrtnuty špatně, akoráť vrah by měl dostat více prostoru na projevení svého potutelného šarmu. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Asi najslabšia adaptácia najznámejšej Holmesovky, akú som videl. Len pár dní predtým som videl verziu z roku 1939 a aj napriek tomu, že odchýlky v scenári sú minimálne, nedá sa s tou staršou vôbec zrovnávať. Pôvodnú verziu zdobila úžasná temná atmosféra, kedy sa väčšina príbehu odohrávala v noci, po tej tu nie je ani stopy. Ďalším faktorom je Jeremy Brett, ktorého som vďaka seriálu považoval za úžasného Sherlocka, no po niekoľkých filmoch s Basilom Rathboneom som svojho obľúbeného predstaviteľa Sherlocka zmenil. K tomu všetkému tu má Brett menej priestoru a je proste nejaký nevýrazný. Navyše je táto verzia zbytočne naťahovaná a ja som sa miestami dosť nudil, čo mi pri predošlých verziách nehrozilo. 50% ()
Půjdu na to kulantně, a protože mám fakt problém se rozhodnout, jestli se mi víc líbí verze tahle, nebo ta Fisherova z roku 59, řeknu, že se mi obě líbí stejně. Příběh je klasika, všichni víme, jak to dopadne, ale stejně si pořád můžete užít zpracování a herce a mlhu nad blaty. A nakolik se pro mě Jeremy Brett stává definitivním Sherlockem, překonávajícím i božského Petera Cushinga, tohle jsem si užil maximálně. ()
Reklama