Panoptikoni
Panopticon
Režie:
George SikharulidzeScénář:
George SikharulidzeKamera:
Oleg MutuHudba:
Chiara CostanzaObsahy(1)
Když se otec adolescentního Sandra rozhodne, že zasvětí život Bohu a odejde do kláštera, sebere to mladému introvertovi základní životní jistoty. Opuštěný otcem i matkou, jež pracuje v zahraničí, se mladík ve snaze najít sebe sama otevírá novému přátelství s radikálním Lašou, jenž má vazby na ultrapravicové organizace, ale i zkoumání vlastní sexuality. Citlivý celovečerní debut George Sikharulidze se ptá, jak tenká je hranice mezi pozorovatelem a pozorovaným a kam směřuje současná postsovětská gruzínská společnost, jež se ocitá na pomezí náboženského konzervatismu a nacionalizace na straně jedné, a touze po nezávislosti a modernizaci na straně druhé. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (4)
Mladý muž je vychováván v patriarchálním prostředí, přičemž jeho otec se již nějakou dobu snaží stát se mnichem. Na základě zjevného nedostatku mužského elementu v domácnosti se po náhodné události začíná měnit v osobu, která je naprostým opakem člověka, jakým byl vychován. Sonda do stavu, kdy má člověk vymytý mozek náboženskými a "tradičními" hodnotami, která se prolíná s objevováním jeho sexuality, kterou objevuje prostřednictvím matky svého nového kámoše a "tradiční" hodnoty uplaňuje jen ve vztahu se svou přítelkyní. Tento film dává krásný obrázek o dospívání a to, že člověk může své hodnoty uplaťnovat jen v určitých situacích, aniž by si to uvědomoval. [KVIFF 2024] ()
Zajímavý film. Hlavní herečka sympatická, charismatická. Téma zvoleno dobře, je to neokoukané. [KVIFF, 2024] ()
Gruzínské drama sbírá jedny z nejlepších ohlasů v rámci Hlavní soutěže a lze pochopit proč – kontrast mezi sešněrovanou výchovou od přísně katolického otce a hormonálními bouřemi na konci puberty je bezesporu atraktivní; a díky zručné a soustředěné režii debutujícího Georgeho Sikharulidzeho mnoho scén v tomto filmu opravdu funguje. Pomáhá i bezmála komediální nasnímání leckterých momentů, nevyhýbající se trapnosti a rozpačitosti nedospělého vztahování se ke světu. Jenže nad rámec původního protikladu toho hodinu a půl dlouhý snímek mnoho nepřináší. Osmnáctiletý Sandro, poblouzněný svůdnou matkou svého nového kamaráda, se v jeden moment poměrně nemotivovaně radikalizuje a stejně tak podivně dramatické veletoče prodělají i jeho papírem šustící vztahy se dvěma spolužačkami. Své kvality snímek jistě má a v rámci karlovarské soutěže patří mezi výraznější kousky, nic zásadnějšího od něj ale čekat nelze. ()
58. KVIFF ()
Reklama