Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHrají:
Leoš Suchařípa, Libuše Pospíšilová, Jiří Hálek, Ivan Vyskočil, František Kovářík, Ivana Chýlková, Alena Ambrová, Ela Šárková, Erna Červená (více)Obsahy(1)
Stárnoucí elegán a svůdník Faun, vlastním jménem Karel (L. Suchařípa), žije v Praze na Malé Straně v pečlivě udržovaném půdním bytě, vybaveném většinou starožitným nábytkem. Pro starou správcovou domu je to ovšem tatrman. Faun pracuje v podniku zahraničního obchodu pod přísnou šéfkou (L. Pospíšilová). Všímá si však výhradně pohledných mladších kolegyň – snad jen s výjimkou sekretářky Vlasty (V. Špicnerová), která je do něj zamilovaná. Faun s oblibou svádí neznámé mladé ženy, ale pokaždé se je snaží včas vystrnadit ze svého bytu, aby nenarušily jeho zaběhaný pořádek. Jenže čas je neúprosný a povadlý elegán to začíná poznávat na každém kroku. Jedno z jeho prvních prozření při pohledu na nové krásky je, že všechno se stihnout nedá. A to je jen začátek trapně komických a nakonec až tragických situací, které Fauna nevyhnutelně čekají… (Česká televize)
(více)Recenze (234)
S filmy Věry Chytilové mám dlouhodobý problém - buď mi přijdou jako rádoby intelektuální hříčky nebo jako jednoduché morality pro nejširší masy a celkově mi přijde filmová tvorba režisérky taková afektovaná a feministicky "chytilovská". Pouze dva filmy z její filmografie mě opravdu oslovily, a to je právě Faunovo velmi pozdní odpoledne a Šašek a královna. V tomhle snímku se zřetelně projevuje smysl Chytilové pro sarkasmus, když si nepokrytě střílí z typicky mužského hrdiny - stárnoucího sukničkáře, hypochondra a slabocha. Jakkoli Chytilová nadsazuje, její pohled na opačné pohlaví nepostrádá půvab a sarkastický humor. Leoš Suchařípa se do hlavní role jednak typově hodí, jednak pochopil, že jde o jeho životní šanci, a tak ji beze zbytku využil. Celkový dojem: 80 %. ()
Leoše Suchařípu si navždy budu pamatovat ve dvou rolích: jako Fauna a jako advokáta v Dědictví. Naprosto bravurní sonda Chytilové do života starého mládence, který sám sebe považuje za neodolatelného muže, jenž má úspěch u žen. Ve skutečnosti je pikareskní figurou, z něhož si jeho kolegyně tropí žerty a jemuž "podléhají" poněkud prostoduché dívky. Slovo podléhají uvádím v uvozovkách, neboť starý seladón vlastně úspěch u žen nemá. Pro svou samolibost a ješitnost si neuvědomuje, že žena, se kterou by skutečně mohl být šťastný a jež by mu mohla skýtat nekonečné rozkoše, sedí naproti u stolu v kanceláři. Chytilová však nenatočila film s happyendem, naopak zachovává realitu života - muž, žijící v domnění, jak ženy ovládá, je ve skutečnosti ovládán jimi. Humorná připomínka, kdo je na světě skutečným silným pohlavím. ()
Vera Chytilova mala pred tymto filmom na konte uz Kalamitu a Panelstory, takze reziserske skusenosti bolo kde nazbierat. Hlavna dejova linia je sice priemerna, ale to mi vobec nevadi, lebo na herecke vykony Libuse Pospisilovej a Chylkovej sa dobre pozeralo a ako hovorim, Chytilovu ja osobne mozem a jej filmy detto /ale iba jej tvorbu do Chytilovej 70 -ky/. 75 % ()
Fauna lze v jistém smyslu chápat jako ústřední Chytilové dílo, protože u něj se dají registrovat mnohé odkazy na předešlou i následující tvorbu. Je pozoruhodné, že Chytilová k silnému a rafinovanému vyjádření podstatných věcí nepotřebuje subtilní jinotaje, nýbrž si vystačí s kupením přímočaré symboliky a prvoplánových narážek. Kdežto o jiných jejích filmech to platí třeba jen zčásti, Faun celý stojí na tomto postupu. A funguje to. Snad díky tomu, že ona hromada direktů je sesbírána z nejrůznějších vrstev skutečnosti - tytéž významy v symbolech různé úrovně. A druhá věc: Faunovo velmi pozdní odpoledne není jen o Faunovi, ale právě i o velmi pozdním odpoledni samotném. Můžeme se smát Faunovi ve tři čtvrtě na pryč, ale z jiné strany slouží jeho figura k obrazu neodvratně se blížícího konce. Třetí věc: Chytilová si z Fauna krutě střílí, nenechá na něm nitku suchou, ale v konfrontaci s postavami podpantoflového přítele a dotěrné šéfky vychází i v autorčiných očích ubohý Faun jako morální vítěz. Jediný je schopen poněkud hlubšího pohledu na život (občas), nicméně není schopen pochopit ho jako něco, co je třeba naplnit. (To ovšem žádná z postav. Jedinou konfrontací je hudbymilovný mladík rozhazující rukama, přičemž rozlívá Faunem přinesený džus.) Proto také trapně selhává v konfrontaci s Vlastičkou. Ne, že by se s ní měl hned ženit, ale na některé věci je prostě nutno odpovědět. Faun umí jen utíkat, před odpovědností (úspěšně), před stářím (marně) do komického estétství a honby za erotickými požitky. Autorka mu nicméně během celého filmu nedopřeje realizovat ani jediný. Vrcholem výsměchu je, když mu toho nejstrašnějšího zajíce nasadí do kanceláře místo Vlastičky. Po trapasu u Vlastičky (apropó, to její nadržené "já jediná vás chápu" vyznívá jako autorčin způsob, jak ztrapnit i tuto dosud jedinou důstojnost si zachovávající postavu) už přichází jen smrtka - šéfka. Stárnoucí Faun se honí za zajíci, pohrdá láskou dospělé mladé ženy a končí ve spárech své vrstevnice. Zoufalé "ještě jsem nic neudělal" je vlastně shrnutím pravého smyslu této vynikající komedie o tragičnosti života. Chytilová dokáže jedním tahem skvostně pobavit i hluboce zmrazit. Chválu jejích filmařských postupů ponechám povolanějším. Rozličné poznámky: I.) Zajímavé, jak taková vyhraněná tvůrčí osobnost, jakou je Chytilová, dává ve svých filmech prostor rovněž velmi silně vyhraněným (a rovněž tvůrčím) osobnostem. Zde jako Faun exceluje jedna z vynikajících postav českého dramatického umění, Leoš Suchařípa. (Vyzdvihl bych ale i nesmírně vtipně hrající představitelku Vlastičky.) II.) Stojí za povšimnutí, že tehdejší komedie s podobnou tématikou (problém vztahů a smyslu života polointelektuála na prahu stárnutí), jejichž režiséry jsou muži (Kachyňa, Olmer, Klein) jsou jednak ke svému hrdinovi vstřícné a chlácholivé, kdežto pro Fauna je jeho velmi pozdní odpoledne nemilosrdné, jednak u jejich hrdinů je problém smyslu života vědomý, kdežto u Fauna nepřiznaný. Jejich hrdinové totiž procházejí určitou krizí, kdežto u Fauna nemá co se dostat do krize, pouze ho začíná tlačit čas. Obzvláště strašlivá je zbytečnost veškeré jeho práce ("Maroko"), která ho konec konců ani nezajímá. III.) Je otázkou, zda autorka pranýřuje "faunství" nebo naopak nenormální dobu, v níž není možná archetypální orientace. Druhý výklad by podporovaly všudypřítomné zdůrazňované kulisy staré Prahy. Ale lépe neodpovídat, proč by nemohlo být pravdou oboje současně? IV.) Komentáře: Sandiego, Radek99, M-arta. Vtipně, stručně, výstižně: Flipper. Pamětihodné hlášky: A_FISH, HenryS. () (méně) (více)
Film plný rozjímaní nad mužskou vášní, kterou jsou ženy. Rozhodně to není komedie, ale drama o muži, který cítí, že jeho dny se krátí. Režisérka V.Ch., se nechala slyšet, ale až později, že prý to těm mužům jako žena nandala a i ostatní ženy ve štábu se prý pyšnily jak se jim to podařilo. Takové nízkosti mě v době, kdy jsem film vydržel sledovat ani nenapadly. ()
Galerie (17)
Photo © KF Praha
Zajímavosti (10)
- Při natáčení režisérka tradičně terorizovala svoje herce. Leoš Suchařípa později začal brát prášky na uklidnění, aby křičící Chytilovou dokázal snášet. (BoredSeal)
- Ústřední Stivínův flétnový motiv k filmu je možné slyšet ve skladbě "Glömd" na albu Sons of Koop, vydané v roce 1997 skupinou Koop. (insurgentes)
- Při promítání denních prací po prvním dnu natáčení filmu začala režisérka Chytilová řvát jak pominutá, snažila se vyrvat sedačky, lezla po čtyřech a křičela: „Tohle ne!“ (raininface)
Reklama