Faunovo velmi pozdní odpoledne

Absolutně špičková komedie a absolutně špičkovým Leošem Suchařípou v absolutně špičkové režii, nic lepšího v tomto žánru jsem snad ani neviděl..."Ještě jsem nic neudělal, ještě nemám hotový to Maroko". "Ono zase neprší, takovej pěknej deštník a já si ho ani neužiju"... a skvělý Hálek "Cipísek blije, co mám dělat?" (03.03.2010)

Sarkasmus Chytilové jde pod kůži a pionýrka feministického pohledu na svět u nás se s pány tvorstva moc nemazlí. Faun coby symbol mužství pocházející z mediteriánských bájí tu je zastižen v podzimu svého života a má podobu fenomenálního Leoše Suchařípy, jehož doslova fyzické herectví posouvá percepci někam dál, až k pocitu, že divák je svědkem mimořádného jevu - Suchařípa se často doslova dusí a zalyká textem a jeho sešlý Casanova má v sobě sukničkáře i slabocha zároveň. Více než zjevná je aluze na báseň Faunovo pozdní odpoledne, kterou napsal francouzský prokletý básník a symbolista Stéphane Mallarmé. I jeho Faun především vzpomíná na své obcování s nymfami. Faun, Pan, Satyr či Silén je přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa a bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Tenhle zajímavý posun jakoby se odrážel i v konceptu Věry Chytilové - muž je ochranitel, přirozený spojenec ženy, který je ale často více než směšný, sebestředný, ješitný a třeba hypochondrický, na což Chytilová ráda poukazuje...navíc reflektuje jev poněkud více obecnější, a totiž fenomén přechodu, který nepostihuje jen ženy, ale zjevně i mužskou část populace, počínající krizi středního věku pak mnohý z mužů řeší přerodem ve Fauna a tuto zahání čím dál mladšími a mladšími milenkami. Jsme směšní a zároveň tragičtí tvorové... (16.06.2011)

Spousta skvělých herců vedlejších rolí se nikdy nedočkala velké, neřkuli titulní role. Namátkou Karel Augusta, Ferdinand Krůta, Oldřich Vlach a mnoho dalších. Leoši Suchařípovi se to podařilo hned u velké Věry Chytilové a zhostil se své šance náramně. A ruku na srdce přítomní pánové! Tohle blbnutí, když chlapovi ujíždí poslední vlak může potkat většinu z nás, stejně jako zánět prostaty. :) (04.05.2008)

Leoš Suchařípa má smůlu, že čtyřicátníci až šedesátníci si ve svých pokojíčcích nevěší na stěny své idoly, jinak by jeho podobizna zdobila kdejaký byt. Jeho postava je perfektní, jeho úspěchy u žen impozantní, a jeho smysl pro humor záviděníhodný ("venku je zataženo a ta bába dole je nesmrtelná!"). Nestačím se divit, když v ostatních komentářích čtu, že se ve filmu projevoval Chytilové feminismus, přitom ona zde brala všechno šmahem, trefovala se do jak do mužských, tak do ženských. Nehledě na to, že námětem snímek věrně kopíroval Brdečkovu knihu, a tohohle pána by asi nikdo za feministu neoznačil. Zajímavost: Původně se onen tak toužebně hledaný spis měl jmenovat Tunis. Představitel hlavní role ale prosadil změnu země poté, co si někde přečetl recept na proslulou marockou obalovanou řípu ("zeleninu usušíme, rozdrtíme, namočíme, necháme znovu vysušit, obalíme ve strouhance, vajíčku a mouce na prudkém ohni osmahneme a pak hodíme psovi, protože se to nedá žrát") a zasednutí Maroka mu pak připadalo jako taková malá, ale přeci jen pomsta. (02.04.2014)

Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak...  daleko. (04.02.2024)