Kal Ho Naa Ho
Tomorrow May Never Come
Režie:
Nikkhil AdvaniScénář:
Karan JoharKamera:
Anil MehtaHrají:
Shahrukh Khan, Saif Ali Khan, Preity Zinta, Jaya Bhaduri, Sushma Seth, Lillete Dubey, Reema Lagoo, Sonali Bendre, Sanjay Kapoor, Simone Singh, Satish Shah (více)Obsahy(2)
Studentka Naina, které se neúspěšně dvoří sukničkář Rohit, zjistí, že do protějšího domu v jejich newyorské čtvrti se přistěhoval trochu oprsklý, ale sympatický Aman a milostný trojúhelník je rázem na světě. Tentokrát s poněkud neobvyklým rozuzlením. (5150)
Recenze (27)
Bollywood! Tento film zastupuje všetko čím sa bollywood vyznačuje. Všetko je MAXI, smútok, šťastie, láska, obetovanie. Videla som ho veľakrát a vždy v ňom nájdem niečo nové, aj keď často cez slzy, lebo keď už viem o čo ide tak plačem od začiatku. Hudba je v tomto filme výnimočne skvelá. Pieseň Maahi ve, bolo to absolútne prvé čo som z kedy z Bollywoodu videla a bola to láska na prvý pohľad, odvtedy ma bollywoodske filmy viac či menej okúzľujú. Maahi ve je typická, farebná, roztancovaná ... ako celý tento film. Skvelá zostava hercov SRK, Ali Saif, Preity ani nič iné nenapovedá. ()
Romantika po indicku není vůbec špatná, dokonce i ty hudební vložky, kterých jsem se vyloženě bála, jsou vesměs zábavné, herci taky ujdou a děj je překvapivě sledovatelný. Na tak dlouhou stopáž musím uznat, že jsem se nenudila ani chvilku a i přes nechutné citové vydírání musím konstatovat, že na mě tedy sakra dobře zabralo. Na další Bollywood se vyloženě těším. ()
Tak hergot - když se Bollywood rozhodne ždímat city, tak ve velkém stylu. Dobrá polovina stopáže je věnovaná detailům na ubrečené tváře, emoce tečou proudem, hudebně-taneční intermezza se tančí, newyorských záběrů je dostatek (to aby v Indii věděli, jak že to ve Státech vypadá), všechno je umělé, ale tak opravdově umělé (pokud něco takového existuje, tak to Bollywood dovede zachytit celkem věrně), tempo je smrtonostné, ačkoliv film má nekonečnou stopáž - aneb Bollywood si s vámi na nic hlubokomyslného hrát nebude (a proto tak nějak nemá šanci vás rozčílit jako to dovede Hollywood) a když si zvyknete na závratné tempo řeči, míchání angličtiny a hindštiny, pohádkového rytíře, smutnou princeznu, sexy prince a nerudnou babku a na těch pár dalších bollywoodských stereotypních postav, můžete si pobrečet do kapesníku, občas se pobavit, někdy zůstat nevěřícně zírat - a hlavně: "escapism, baby". Nikdy bych si nemyslela, že budu muset uznat, že dlouhometrážní bollywoodské soap-opery mají něco do sebe, ale co naplat, asi stárnu... ()
Jak i na IMDb kdosi trefně podotkl, pokud máte rádi operu, nemusí vám řeč Bollywoodu dělat žádný problém. Jsou si totiž velmi podobné a možná mají k sobě někdy blíž než Bollywood s Hollywoodem. Tenhle film nabízí další x-tisící klasickou variaci na známé téma, tentokrát v "exotických" kulisách New Yorku. Ač přes tři hodiny, co do zbytečnosti bych vytknul snad jen závěrečné tři minuty, bez těch by se film klidně obešel. Jinak je to opravdu velkolepá záležitost, navíc i docela vtipná (cituje se tu i z jiných bollywoodských filmů) a přesvědčivě zahraná. Pokud mně osobně něco trochu vadilo, tak je to ten pozápadnělý styl, který se promítl zejména v hudbě. Indie umí čarovat mnohem víc. Bollywood sice také, ale jsou prostě filmy, které nastavují laťku pojmu standard. Tohle je jeden z nich. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (9)
- Samotné nakrúcanie ohrozila hneď štvrtý deň choroba Shahrukha Khana. Herec navrhoval, že z projektu odstúpi, ale režisér a scenárista mu povedali, že počkajú. Trvalo to pol roka, než bol Shahrukh znovu v poriadku. Medzitým sa nakrúcali niektoré scény bez neho, a to nie v New Yorku, ale v kanadskom Toronte. V Amerike sa nakrúcalo až potom, keď sa ku štábu opäť pridal Shahrukh Khan. (classic)
- Muž, který byl na začátku filmu s mladou Nainou (Preity Zinta), je ve skutečnosti kameraman filmu Anil Mehta. (ČSFD)
- Film mal veľký úspech u indických divákov, stal sa v roku 2003 druhým najvýnosnejším snímkom. Ohlas vzbudil i mimo zem svojho pôvodu a zabodoval i v britskom rebríčku. (classic)
Jakožto člověk nepříliš znalý Bollywoodské produkce si netroufnu hodnotit nakolik Kal Ho Naa Ho patří k typickým či atypickým zástupcům tamější produkce, ale snad mohu alespoň říci, že obsahuje vše, co si právě málo znalý divák s Bollywoodem spojuje: množství masových muzikálových čísel, překrásné ženy, osudovou lásku a velkorysou stopáž. +++++ Ačkoliv mě muzikálová čísla nijak zvláště neoslovují, v tomto filmu mi dělaly asi největší radost, zkušenosti průmyslového gigantu jsou znát. Ohňostroj barev, rytmický rychlý střih a pulzující energie přetékají oputentně z plátna či obrazovky. Pohybově nadaní herci tančí jako o život a byť podstata muzikálových vsuvek film teoreticky nejvíce vzdaluje realitě, neboť nikde z ničeho nic neshromáždíte desítky tanečníků a nezačne hrát všeprostupující hudba, právě z nich jsem cítil nejvíc opravdového života a upřímnosti +++++ Rozhodně mě netrápí, když se na plátně vyskytne přemíra pohledných dívek a neděsím se ani tříhodinových filmů. Jde ovšem o to, na co ty tři hodiny musíte koukat. Věřím dokonce v existenci lásky a nevidím důvod, proč by se o ní nemohly točit filmy, no fakt :) Uznávám tedy téma, ale způsob jeho uchopení tímto filmem ani náhodou. +++++ Scénář tohoto filmu neusiluje o nic jiného než vláčení diváka od emoce k emoci, od slz smutku k slzám štěstí, od překotného bušení srdce k jeho zastavování. Kdykoliv už se vám zdá, že teď už se všechno vyřešilo, můžete se spolehnout na to, že přijde nějaký šok. Někdy ho předvídat lze, jindy ne. Musím uznat, že Kal Ho Naa Ho dokonce v pár připadech záměrně v diváku vyvolá určité očekávání, které pak stejně záměrně nesplní. Bohužel tahle výhoda je veškerými zdrcujícími zvraty zcela anulována. +++++ Scénáři naprosto chybí soudnost, obraty v ději se píší tak, aby byly co nejostřejší. Protagonistka Naina je vláčena od jednoho chlapovi k druhému a zase k prvnímu, protože ji to tak krásně rozervává a zároveň se nám líčí jako žena, která se zamiluje jen jednou, protože to jejímu trápení dodá na důležitosti. Že v tom někdo vidí rozpor? Ale no tak, to byste přes slzičky neměli! Lži se vyslovují proto, aby byly v nejvhodnější okamžik odhaleny. Nejvhodnější pro? Pro slzy. +++++ Divákovi se zatajuje spousta důležitých informací a to až do chvíle, kdy na něj mohou nejvíce dolehnout. Pravda, je to stará dobrá scénáristická a vlastně vůbec vypravěčská taktika. Umění vyprávění ovšem spočívá v tom, aby si posluchač/divák nepřipadal podveden, aby užití tohoto postupu nebylo pěstí na oko. Kal Ho Naa Ho si s tím hlavu neláme, umisťuje beze studu direkty na předchozí monokl. +++++ Zítřek už možná nepřijde vás pěstmi a kopanci do zadnice usměrňuje na cestě po slzavém údolí, aby vás na konci vykopl do finále, v němž budete na levé oko plakat štěstím, na pravé smutkem a na obě dojetím. Proti obvyklému Hollywoodu by snad ta hořkosladká tečka působila i vcelku svěže, kdyby nebyla tak přepjatá. Přesto se nesnížím ke zvolání "podělaná Indie" a budu doufat, že třebas Ráj nebo paralelní film přeruší mé subkontinentální trápení. Silná *. () (méně) (více)