Kalamita

Takovou atmosféru uměla vytvořit snad jedině Věra Chytilová. Její režijní rukopis se nedá přehlédnout. Vůbec se s tím nemazala. Měla jsem pocit, že nechala herce dělat si před kamerou, co se jim zrovna zachtělo. Každopádně měla velmi šťastnou ruku při výběru herců a předvedla tah na branku. Bylo to hezky nastavené zrcadlo. (02.03.2015)

Věra Chytilová je žel mizerný psycholog. Klady filmu, jimiž je zajímavý scénář a také dojmem bezprostředního popisu působící obraz i zvuk zprostředkovaný pohyblivou ruční kamerou, dynamickým střihem, (patrně) kontaktním zvukem, žel zcela zazdívají ploché, nicneříkající, nechtěně trapné dialogy a takřka nulové postižení psychologie jednotlivých postav. Na plátně jsme většinu času nuceni sledovat spíše než věrohodně popsané figury jejich nepovedené karikatury, což výsledný dojem z filmu zcela neutralizuje... Bohužel, víc než tři hvězdičky si Kalamita jednoduše nezaslouží... (14.09.2006)

Chytilka se prostě nezapře a její kritika společnosti je stále aktuální za každé doby a za každého režimu, nedivím se, že jí komunisti tak šlapali na krk, když jim dávala takový kapky. Film vznikal tři roky než vůbec vznikl a nebýt lvího charakteru a nedobytné povahy paní Chytilové, tak by asi ani světlo světa nikdy nespatřil, což by byla obrovská škoda. Klasické jízlivé dialogy, jezdící kamera z místa na místo, z obličeje na obličeje, přibližující detaily, zaměřující přesně každý smysl, podstatu, to je už u paní Chytilové klasika a proto ji mám za to velice rád, nebot´ ona v tomto ohledu velice vyčnívá nad ostatními filmaři. K tomu parádní jazzová hudba Laco Décziho, který si i střihl jednu roličku - Bolkova kolegu z práce. Bolek tady opět exceluje a jeho výklad slova libido - z toho jsem šel smíchy do kolen (mimochodem to byla čistá improvizace, kdy mu Chytilka přímo na place řekla, at´ zkusí vysvětlit význam slova libido). Jak už je u Chytilky zvykem, tak název filmu Kalamita nezpočívá pouze ve významu zavalení sněhem, ale v kalamitních vztazích všech zůčastněných osob, což je prostě hodně vtipně smutná satira. (22.06.2011)

Slušná komedie s vynikající zimní atmosférou (nepamatuji si, kdy naposledy jsem viděl tak nádherný popis tohoto období), škoda, že přítomnost jinak bezchybného Bolka Polívky ubližuje filmu v tom, že jsem si i díky moravskému bardovi často vzpomněl na jeho životní roli v Dědictví, která je ale charakterem úplně odlišná než tahleta - Bohuš rozhodně nebýval takový nešika a smolař. Oproti pozdějšímu dílu Chytilové je navíc tento film odlišný v tom, že ta hořkost, propojená zde ruku v ruce s prim hrající komedií, je zde značně cítit. Ovšem když na to tak přijde, tak srovnání s Dědictvím je trochu mimo mísu, i když hlášky jako "Pivo podáváme jen k jídlu" vyvolávají vzpomínky (nadto si myslím, že ta věta tady není zrovna vtipná). Mimo vtipných scén je film zajímavý i jako ojedinělé setkání pánů Polívky a Svěráka, kteří představovali vždy odlišný typ herectví a humoru. Sice jsem už před filmem věděl, že Chytilová dokáže běžný život převést na plátno přijatelným způsobem, ale i tak té půldruhé hodiny nechci nějak litovat, už kvůli osobitému Polívkovi, který, jak vidno, se už v mládí jevil jako výrazná postava tuzemského herectví (a i dnes ze svého naturelu nic neztrácí). (31.07.2009)

Některým filmům čas ubere, jiným přidá. A stejně tak to platí o divácích. Například já jsem v 15-ti letech na Formanovu Hoří, má panenko, jen nevěřícně zíral a smějící se rodiče považoval za paka. O dvacet let později jsem se u tohoto filmu královsky bavil. A něco podobného se mi stalo u Kalamity. Dozrál jsem já, ale i film samotný. Přitom se toho za těch 30 let zase tak moc nezměnilo(u ČD téměř nic). Lidi stále chtějí a hledají to, co nemají, nebo mít nemohou a samozřejmě stále dělají špatná rozhodnutí i navzdory tomu, že následky vidí všude kolem sebe. Kalamita má zvláštní atmosféru, pro mě o to víc vtahující, protože jsem z železničářské rodiny a navíc je skvěla napsaná a zahraná. I díky tomu si uvědomíte, že i po kolena v socialismu, si mnozí uvědomovali v čem žijí a přesto se tomu dokázali zasmát. A já se smál u Kalamity, přestože na tom nejsem o nic lépe než její protagonisté. Polívka byl vynikající a ostatní mu skvěle sekundovali. Komedii plnou situačního humoru přetavil čas v absurdní grotesku, která vás pobaví a nenápadně vás donutí zamyslet se, jak si v životě vedete vy sami. (01.07.2011)