Kalamita

Nenápadná, ale velmi povedená záležitost, která patří k tomu nejlepšímu (a asi i nesjrozumitelnějšímu), co kdy Věra Chytilová natočila. Zjevně tu připomíná období Československé nové vlny, protože se soustředí na tematiku obyčejného života, v němž se toho zase tolik neděje, ale člověk řeší každodenní problémy, před kterými nemůže utéct. Povedlo se jí vystihnout šedivou a neutěšenou dobu normalizace, kterou zachycuje opravdu důkladně (padající klika, vypadávající okno, nesmyslná byrokracie) a zároveň ukazuje, jak se s ní běžný člověk vypořádával. Nelze jí vyčítat, že tu chybí nějaký stěžejní příběh, protože ona nedějovost byla nepochybně záměrem, neboť v ní vyniká to, jak jsou lidé málo schopní mezi sebou komunikovat a leckdy ani nevědí, co vlastně sami od sebe a navzájem chtějí. Samotný závěr je pak určitou metaforou všeho, co hrdina prožil a s čím se potýkal, možná ale mohl být o něco jasnější a údernější. Škoda pak také občas dost ostrých a trochu nesmyslných střihů, což ale může být vina "cenzorů" ze strany stranického dohledu, a trochu zvláštní kamery. Snímek na svých bedrech výborně táhne civilní a vynikající Bolek Polívka, vedle kterého nejvíc zaujmou energická Dagmar Bláhová, velmi dobrá Jana Synková a Jaroslava Kretschmerová. Po více než čtyřiceti letech ztratila Kalamita ze svého kouzla jen minimum a zůstává výtečnou ukázkou života v reálném socialismu a tím pádem i svým způsobem určitým dokumentem své doby. 75 % (03.01.2021)

Poprvé jsem film viděla ještě jako dítě a pamatovala jsem si z toho jen to, že vlak uvízne v závěji. Před druhým shlédnutím jsem se trochu bála, že to bude jen o té závěji, a byla jsem dost překvapená, že závěj zde hraje jen štěk. Spousta výborných hlášek mě naprosto dostala, jen mě to nějak úplně nechytlo jako celek... konce jsem se dočkala až na třetí pokus. Přesto jsou to čtyři hvězdy, i když dost slabé. (21.04.2008)

Věra Chytilová je žel mizerný psycholog. Klady filmu, jimiž je zajímavý scénář a také dojmem bezprostředního popisu působící obraz i zvuk zprostředkovaný pohyblivou ruční kamerou, dynamickým střihem, (patrně) kontaktním zvukem, žel zcela zazdívají ploché, nicneříkající, nechtěně trapné dialogy a takřka nulové postižení psychologie jednotlivých postav. Na plátně jsme většinu času nuceni sledovat spíše než věrohodně popsané figury jejich nepovedené karikatury, což výsledný dojem z filmu zcela neutralizuje... Bohužel, víc než tři hvězdičky si Kalamita jednoduše nezaslouží... (14.09.2006)

Nikdy jsem moc nerozuměl nadšení, které obec filmových kritiků a recenzentů chovala k Věře Chytilové. Nedokázal jsem si k její tvorbě najít vztah a do určité míry mě iritovaly i její společenské názory, její aktivismus a feminismus. Udělal jsem si malou rekapitulaci a jen dvěma jejím snímkům jsem bych ochotný nadělit čtyři hvězdičky, přičemž Šašek a královna je vlastně jen filmovým převedením divadelní hry, kde osobní vklad Chytilové není velký. Kalamita patří k těm kouskům, nad kterými krčím rameny. Scénář je podivně roztříštěný, postavy jsou vesměs jen figurky, které Chytilová využívá k nějaké té hlášce nebo rádoby gagu. Dialogy vyloženě tahají za uši. Když o tom tak přemýšlím, i dvě hvězdičky jsou docela štědré na emoce, které mi Chytilová nachystala. Možná největší vklad je pouhá přítomnost některých význačných tváří československé kinematografie 70. let. Bolek Polívka sice bezesporu je hodně talentovaný herec a komik, ale obecně platí, že potřebuje pevnější vedení a tady ho Chytilová až tak neukočírovala. Celkový dojem: 40 %. (25.08.2015)

Chytilka se prostě nezapře a její kritika společnosti je stále aktuální za každé doby a za každého režimu, nedivím se, že jí komunisti tak šlapali na krk, když jim dávala takový kapky. Film vznikal tři roky než vůbec vznikl a nebýt lvího charakteru a nedobytné povahy paní Chytilové, tak by asi ani světlo světa nikdy nespatřil, což by byla obrovská škoda. Klasické jízlivé dialogy, jezdící kamera z místa na místo, z obličeje na obličeje, přibližující detaily, zaměřující přesně každý smysl, podstatu, to je už u paní Chytilové klasika a proto ji mám za to velice rád, nebot´ ona v tomto ohledu velice vyčnívá nad ostatními filmaři. K tomu parádní jazzová hudba Laco Décziho, který si i střihl jednu roličku - Bolkova kolegu z práce. Bolek tady opět exceluje a jeho výklad slova libido - z toho jsem šel smíchy do kolen (mimochodem to byla čistá improvizace, kdy mu Chytilka přímo na place řekla, at´ zkusí vysvětlit význam slova libido). Jak už je u Chytilky zvykem, tak název filmu Kalamita nezpočívá pouze ve významu zavalení sněhem, ale v kalamitních vztazích všech zůčastněných osob, což je prostě hodně vtipně smutná satira. (22.06.2011)