Kalamita

Filmy Věry Chytilové obecně nebývají můj šálek kávy....Tohle tak úplně špatné nebylo, místy jsem se zasmál, ale když jsem si poslechl rozhovor s Chytilovou, kde akcentuje "drama" ve smyslu, že jde o konfrontaci vertikální kalamity (kalamity ve vztazích jednotlivých protagonistů) s kalamitou horizontální (skutečnou sněhovou kalamitou), tak nevím.... Těch posledních 15 minut, které se odehrávají v zavaleném vlaku, nebylo vůbec špatné (docela slušná ponorka....), ale nějak mi to moc nepasovalo k tomu předchozímu ději. (20.01.2019)

Vrstev, paralel a metafor by se dalo najít požehnaně, ale film by fungoval i pro diváky neznalé reálií normalizačního Československa. Díky přirozenému Polívkovi proplouvajícímu životem s grácií inspektora Clouseau, film šlape jako absurdní zamotaná veselohra. Ulítlý scénář kontrastuje s neodbytně realistickým režijním stylem Věry Chytilové a spolu s hudbou Laco Decziho dává snímku specifickou atmosféru. Škoda že cenzoři na Barrandově stříhali jak vzteklí, protože tady bylo našlápnuto na na něco výjimečného. I tak vznikl malý klenot. (11.12.2020)

Jedna z našich nejpovedenějších komedií, plná náznakového ("nedotaženého") humoru, který ze všech druhů legrace působí nejvtipněji. Škoda, že se nedá někde zhlédnout Pechův výkon, Polívka říkal, že hrál roli dědka, co pořád vykřikoval, že se blíží konec světa. Na konci měl spadnout do jámy, Polívka do ní nahlédl a říkal, jé hele, to je sranda, dědek konecsvěták si zlomil nohu! Jinak na příkladu Kretschmerové a Synkové se projevila stará známá pravda, jakáže jediná věc je horší, než když se nám nedaří sbalit hezkou ženu. Když po nás šíleně jede žena ošklivá. (05.10.2013)

Pocta nedávno zesnulé Věře Chytilové, která ukázala, jak velká generační propast mezi mnou a snímkem je. Mnozí z uživatelů označují Kalamitu za výbornou satiru socialismu, nebo vynikající komedii se skvělým Polívkou. Jenže mě si Kalamita nedokázala získat. Ano přiznávám, že určité svědectví a satira doby je zde vyobrazené dobře. Jenže styl jakým je film natočený a počínání jednotlivých herců mě neokouzlilo. Jiná generace, jiný pohled. (19.03.2014)

Ve filmu Chytilové doznívá nová vlna ve tvářích neotesaných hereckých naturščyků, kostrbatých dialozích i velmi volné skladbě scén, která ale nakonec dostane metaforické a působivé završení v podobě vlaku zasypaného lavinou. Právě motiv kalamity se ozývá ze všech epizod, neprůchodnost lidských vztahů, nepochopení, míjení se ve vánici citů a necitů. Polívkovo ztvárnění mladíka, který vlaje mezi různými ženami, není nijak strhující, je v něm patrná později hodně ověřená nota neotesaného macha, nicméně zejména výborné dialogy a trefný cynismus, který výtečně graduje, dělá z téhle miniatury normalizačního zahnívaní skvělou záležitost. Chytilová se vyhnula mnoha neduhům "společensko-kritické komedie" 80. let, zejména citelného podtónu, že i když všechno stojí za prd, stále žijeme v nejlepším možném zřízení. Kalamita zůstává na komorní rovině a nic "vyššího" nekomentuje. Proto stále žije. (14.11.2003)