Reklama

Reklama

Fotbalový tým pod vedením nového trenéra nic nemohlo zastavit... Bill Yoast je úspěšným trenérem amerického fotbalu v jižanském městečku Alexandrie. V roce 1971 chce místní tým středoškoláků pod jeho vedením vyhrát turnaj. Všechno se rázem změní v okamžiku, když na místo vrchního trenéra je jmenován mladší a nekompromisní Herman Boone. Yoastovi nezbývá, než se spokojit s místem pomocného trenéra. Pro většinu obyvatel města je Boone ale těžko přijatelný, je totiž černoch. Přitom právě Boon teď musí stmelit hráče různé barvy pleti a přivést tým k nejlepšímu výkonu a úspěšným zápasům bez porážky. Neskrývaný rasismus ohrozí už první soustředění mladých hráčů, protože předsudky jsou hluboce zakořeněny na obou stranách. Tvrdý a umíněný Boone přitom rozhodně nešetří nikoho, zajímá ho úspěch celého týmu...  Strhující, stejně jako provokativní příběh vznikl podle skutečné události. Jeho režisér Boaz Yakin staví na dobře napsaném scénáři (Gregory Allen Howard) a na vynikajícím výkonu Denzela Washingtona (Presumpce viny, Training Day, Muž v ohni) v úloze Hermana Boonea. (Česká televize)

(více)

Recenze (245)

BuryGol 

všechny recenze uživatele

Klasickej sportovní příběh jak se tým dá dohromady a skončí to happyendem. tady to teda tak úplně happy nebylo, ale jinak to sedí. Snaha o promíchání černejch a bílejch, skvělej Denzel, ohraný téma, dobrý zpracování a pro mě nesnesitelná dcera kouče dávaj dohormady celkem slušnej snímek. Kterej akorát ničim nevyčnívá. ()

ZkuKol 

všechny recenze uživatele

Poctivý sportovní film, skvělé herní momenty, Washington a Patton jsou osobnosti, jenž utáhnou i nákladní vlak, tudíž tenhle filmík je pro ně rutina a rasový přesah je povolený doping. K posrání je studio Disney! Pitomoučké momenty plné klišé, musely bolet už na papíře, o stříbrném pásu nemluvě. Mohl to být Oscary, slávou a kultem ověnčený sportovní velkofilm, žel "myšákovo" studio se rozhodlo scénář nejprve znásilnit a pak vykastrovat; herci i režisér to zachránili tak, tak ...70% ()

Reklama

bouncer 

všechny recenze uživatele

Sportovní filmy se často pohybují na hranici emotivní podívané a patosu a Vzpomínka na Titány není vyjímkou. Chvílemi až přehání rasistické otázky - moc mě nepřesvědčily hrubé rasistické boje mezi "bílými" a "černými" a následně za několik týdnů jejich úplně poklidné soužití. Dalším mínusem rpo našince je zajisté mnohem menší povědomí o americkém fotbalu - od pravidel po historické problémy apod. Za tři s odřenýma ušima... ()

SniperG1 

všechny recenze uživatele

Skvělé sportovní drama podle skutečné události s výborným obsazením ( Denzel Washington-který byl vynikající, Will Patton a začínající Ryan Gosling, který byl vidět bohužel málo ). Takhle stmelit bílé a černé v té době byl až nad lidský výkon a to Herman Boone dokázal! Film plný emocí a s perfektním soundtrackem, ale přesto je pro mě Coach Carter lepším snímkem na sportovní tématiku... 85% ()

darwin 

všechny recenze uživatele

Velmi dobrý lidský příběh o jednom sportu, jednom městě a dvou rasách. Film je z produkce studií Disney a je také určen pro celou rodinu, takže nečekejte nějaký hlubší exkurz do rasové problematiky. Téma desegregace tak dostává ve filmu spíše více konkrétní podobu, formu partikulárních vztahů mezi jednotlivými postavami, které k sobě obtížně hledají cestu, aby ji nakonec našly. Denzel Washington znovu dokazuje, že je výborným hercem. Ostatní postavy mladých hráčů jsou velmi sympatické, zvláště "white thrash" Louie Lastik (Ethan Suplee) a přeslazený Ryan Gosling. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (9)

  • Film je natočen podle skutečných událostí čerpaných ze života sportovců Gerryho Bertiera a Juliuse Campbella. (Terva)
  • Původní scénář byl plný vulgárních výrazů, ale Disney, ve snaze vytvořit dobrý rodinný film, požádalo producenta Jerryho Bruckheimera o odstranění všech nemravností ze scénáře. (freelex)
  • Ústřední píseň k filmu "Titan Spirit" od Trevora Rabina se stala natolik populární, že byla použita v závěrečných titulcích několika sportovních klání, jako jsou například Olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002, Aténách v roce 2004 nebo v Turínu roku 2006. Zazněla také po vítězném projevu Baracka Obamy v roce 2008. (Terva)

Reklama

Reklama