Vzpomínka na Titány

Je to plné klišé, aké patria k športovým filmom a aj k filmom s tematikou rasizmu a jeho postupného prekonávania. Ale prečo to považovať za zápor, ako je to tak svižne a pozitivisticky nakrútené, že sa človek na konci cíti tak nabudený, že má chuť si zrazu splniť všetky svoje dosiaľ nezrealizované sny. A hneď po vyčerpávajúcom pracovnom dni si dať ešte dvojfázový tréning. Washington a Patton sú skvelá trénerská dvojka a je dobre, že ich vzťah nie je zbytočne hrotený a jeden nie je za toho správneho a ten druhý za toho, ktorý sa má polepšiť, prípadne dostať na frak. Je tu priestor aj na futbalovú taktiku, takže film si môžu užiť aj priaznivci amerického futbalu, ale to píšem iba z pohľadu absolútneho laika. (25.04.2020)

Není to špatný film, ale aby byl něčím víc, než snadno odhadnutelným dramatem ze sportovního prostředí, tak k tomu mu schází lepší dramatická linie a zajímavější režie. V hercích není problém. Denzel Washington si odehraje svůj standard a ostatní herci nepřevyšují své party ničím, co by utkvělo v paměti. Se sportovními filmy je vždycky tak trochu problém v tom, že autentičnost tak nějak bere ve filmové podobě za své, a tady to není výjimkou. Film si tak nejvíc užijí příznivci amerického fotbalu, ale těch u nás není moc. Zkrátka typický průměr, který osloví tak napůl a stejně je i polovičatě natočen. (22.11.2009)

Nevím, jestli bych se vydržel dívat na zápas amerického fotbalu, ale vím, že tenhle film bych mohl vidět klidně ještě jednou. Trenér Boonea mi chvílemi - slovy trenéra Yoasta - připadal svým fanatickým přístupem na pokraji šílenství, ale svým moudrem dokázal mužstvo stmelit. Dokáže přirovnávat k antice, upozornit na národní dějiny - bitvu u Gettysburghu Tréninkové sestavy chvílemi připomínají sokolskospartakiádní cvičení, ale podpořeny dobovými písničkami baví. To, co začíná fungovat v mužstvu, na hřišti, ale ještě nefunguje ve společnosti. Takže Titáni musí zabrat, aby dokázali ovládnout nejen svůj svět. (31.05.2009)

Smíšený sportovní tým kontra burani z bigotního Jihu? Hádejte třikrát, kdo nakonec oslaví bratrstvím scelený triumf a kdo utře nařvanou hubu. Sportovní dramata jsou mou neutajovanou slabostí a chápu, že vyčítat jim předvídatelnost a nadbytek klišé je asi jako vytýkat cukrárně, že nenabízí odtučňovací dietu (nebo jistým americkým vysokým, že přijmou každého, kdo rozezná fotbalový míč od ústředního topení nebo umí rychle zdrhat, viď Forreste), takže to přejdu taktním mlčením. Taktním mlčením už nejde přejít patetické žvásty, protivnou přemoudřelou prepubescentku a rádobytvrďáckost uječeného Denzela, po kterém bych tu cihlu chvílemi s chutí mrskla sama, nicméně se vzpomínkou na prosluněné dny pobíhání po školním hřišti a tak mladého a už tak titánského Ryana Goslinga ty smířlivé tři utrousím. Ale pokud jde o film o americkém fotbalu, mám jasno v tom, kdo je můj Vítěz a kdo Poražený. (09.08.2012)

Patos všude, kam se člověk podívá. V dialozích, hudbě, hereckých výkonech... Normálně tenhle (u sportovních dramat tradiční) nešvar příliš neřeším, ale tady je ho takové množství, že už se to prostě nedalo snést. Sice podle skutečných událostí, ale přesto typicky (nechutně) disneyovsky korektní báchorka o rasové snášenlivosti, jež naprosto absentuje cokoliv originálního nebo nadprůměrně zábavného. 50 % (22.11.2009)