Vzpomínka na Titány

Poctivý sportovní film, skvělé herní momenty, Washington a Patton jsou osobnosti, jenž utáhnou i nákladní vlak, tudíž tenhle filmík je pro ně rutina a rasový přesah je povolený doping. K posrání je studio Disney! Pitomoučké momenty plné klišé, musely bolet už na papíře, o stříbrném pásu nemluvě. Mohl to být Oscary, slávou a kultem ověnčený sportovní velkofilm, žel "myšákovo" studio se rozhodlo scénář nejprve znásilnit a pak vykastrovat; herci i režisér to zachránili tak, tak ...70% (31.05.2009)

Bez vzoru není člověk ničím vedený. Většině stačí napodobovat stádo a vystačí si s tím po celý život. Ale co ty osoby, co jim to nestačí a nestačí jim ani vzory, které mají kolem sebe? Ti to mají těžší, ale lidský život už je takový. Film je jen velmi vzdáleně natočený podle skutečné události. To je jen oblíbená nálebka, kdejakých sraček. (21.09.2010)

milujem tento film. každé jedno jeho políčko. každú jednu postavu. každého jedného herca. nie som fanúšikom behania po tráve za šišatou loptou, ale tento film je o niečom inom. o niečom dôležitejšom. o niečom o mnoho krajšom. o niečom, čo by malo byť samozrejmé a nie je. bol to priamy ťah na bránku, to nepopieram, ale výsledkom bol excelentný gól. nie touchdown, lebo we all should remember the Titans! (14.03.2006)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $115,654,751║Tržby Celosvetovo $136,706,683║ Športové drámy teda Američania točiť vedia, to sa im musí nechať, možno ak by na poste režiséra bol o niečo málo zručnejší, mohla byť celková rezonancia príbehu ešte silnejšia ale aj tak je z tým čo ponúka Boaz Yakin jednoznačne spokojnosť. Vo filme nechýbajú emócie, nejaké tie odľahčenia, zaujímavé postavy a vypäté scénky, škoda tej neprehľadnosti pri zápasoch, tam sa zameral len na efektnosť súbojov, nič viac z toho človek nemal. Denzel Washington tu mal menej výraznú postavu než je u neho zvykom. /80%/ (31.05.2009)

Smíšený sportovní tým kontra burani z bigotního Jihu? Hádejte třikrát, kdo nakonec oslaví bratrstvím scelený triumf a kdo utře nařvanou hubu. Sportovní dramata jsou mou neutajovanou slabostí a chápu, že vyčítat jim předvídatelnost a nadbytek klišé je asi jako vytýkat cukrárně, že nenabízí odtučňovací dietu (nebo jistým americkým vysokým, že přijmou každého, kdo rozezná fotbalový míč od ústředního topení nebo umí rychle zdrhat, viď Forreste), takže to přejdu taktním mlčením. Taktním mlčením už nejde přejít patetické žvásty, protivnou přemoudřelou prepubescentku a rádobytvrďáckost uječeného Denzela, po kterém bych tu cihlu chvílemi s chutí mrskla sama, nicméně se vzpomínkou na prosluněné dny pobíhání po školním hřišti a tak mladého a už tak titánského Ryana Goslinga ty smířlivé tři utrousím. Ale pokud jde o film o americkém fotbalu, mám jasno v tom, kdo je můj Vítěz a kdo Poražený. (09.08.2012)