Vzpomínka na Titány

Ač jsem přiznivcem sportovních snímků, tak v tomto případě jsem moc nadšen nebyl. I když je to vina spíše protirasistické složky filmu. Nevím nakolik odpovídá děj pravdě, ale moc se mi nezdá, že by v době hutné segregace černého a bílého obyvatelstva došlo k tomu, že se parta bílých fotbalistů dá dohromady s partou černých fotbalistů, všichni se navzájem nenávidí, pak jedou na sportovní soustředění a o týden později při návratu si už v autobuse všichni spolu zpívají veselé písničky jako jedna velká rodina. Nemluvě o dalších věcech v příběhu, které jsou poměrně směšné v čele s tím faktem, že postavou, která vlastně nejvíce rozumí americkému fotbalu, je pětiletá holčička.. Zkrátka mám dojem, že většina mainstream filmů o rasismu vyznívá docela nereálně a má nakonec spíše opačný, než původně zamýšlený efekt. No a pokud je navíc ještě z produkce dílny pohádkotvůrců jménem Disney, tak to asi ani nemohlo dopadnout jinak. (01.06.2009)

Příchod černého trenéra ke školnímu fotbalovému mužstvu na jihžanském maloměstě nemůže zpočátku přinést nic dobrého. Je jenom na něm, aby stmelil hráče různé barvy pleti k maximálnímu výkonu a neuvěřitelné sérii zápasů bez porážky. Film je natočen podle skutečné události a staví nejen na výkonu Denzela Washingtona, ale i výkonů mladých herců v rolích hráčů školního mužstva. Pokud máte rádi filmy ze sportovního prostředí, pak vás tenhle určitě nezklame. (05.03.2003)

Téma učite zaujímavá - stlmelovanie belošských a černošských chlapcov v tíme amerického futbalu. I keď chlapci...takmer každý z nich vyzerá na min 10 až 15 rokov starší, ako by mal byť. Aj keď je film plný klišé a naivity (na začiatku bu-bu-bu, a potom to už ide hladko, priatelstvá medzi rasami sú ideálne a vysokosentimentálne), má veľmi dobré spracovanie a tiež vtip (tlsťoch, trénerova malá dcérka), o ktoré sa môže oprieť, a to aj napriek iba priemerným hereckým výkonom. Hodnotenie: 75% (26.09.2013)

Smíšený sportovní tým kontra burani z bigotního Jihu? Hádejte třikrát, kdo nakonec oslaví bratrstvím scelený triumf a kdo utře nařvanou hubu. Sportovní dramata jsou mou neutajovanou slabostí a chápu, že vyčítat jim předvídatelnost a nadbytek klišé je asi jako vytýkat cukrárně, že nenabízí odtučňovací dietu (nebo jistým americkým vysokým, že přijmou každého, kdo rozezná fotbalový míč od ústředního topení nebo umí rychle zdrhat, viď Forreste), takže to přejdu taktním mlčením. Taktním mlčením už nejde přejít patetické žvásty, protivnou přemoudřelou prepubescentku a rádobytvrďáckost uječeného Denzela, po kterém bych tu cihlu chvílemi s chutí mrskla sama, nicméně se vzpomínkou na prosluněné dny pobíhání po školním hřišti a tak mladého a už tak titánského Ryana Goslinga ty smířlivé tři utrousím. Ale pokud jde o film o americkém fotbalu, mám jasno v tom, kdo je můj Vítěz a kdo Poražený. (09.08.2012)

Je to hezké, je tam krásně znázorněn "rasový problém", ale pro mě je to znázorněno až moc "velkolepě" a hudba, která je opravdu úžasná, je tu podle mě až moc a překrývá tak ty důležité činy a situace a až moc přebírá vůdčí vůpozici. Denzel mi pasuje do těchto vůdčích rolí. Má skvělé scény, když stojí kousíček od svého ať už soupeře, ale zatím vždy "podřízeného" a vyřvává na něj vše, co má dělat :) :) A jde mu to skvěle :) Nemám ráda role jakou zde znázornila Hayden P. - to mi vážně leze krkem :) Ale skvělá různorodost týmu a to, jak se dokázali semknout a ukázat, že je to prostě fotbal, to, co je důležité a o co tam jde, a ne barva kůže - to se mi moc líbilo :) Tomuto sportu rozumím pouze okrajově - ale bavilo mě to, jelikož to nebylo až tak moc složité a přeplácané a přesto jsem tomu rozuměla :) A soundtrack - ten můžete poslouchat kdekoliv a kdykoliv :) (08.05.2017)