Vzpomínka na Titány

Poprvé jsem byla z tohoto výborného sportovního dramatu doslova nadšená... o pár let později už však na mě těch patetických, plamenných projevů bylo příliš. Přesto jde zřejmě o nejlepší film ze sportovního prostředí, jaký jsem kdy viděla. Druhý nejlepší - "Vítězové a poražení" jsou přece jen někde jinde;-). 81% (04.11.2008)

Vůbec jsem nevěděl, co čekat od filmu, který režíroval člověk s jménem Boaz Yakin a o to víc jsem byl překvapen, co se z toho vyklubalo za perfektní spotovní drama se silným příběhem. Dovolím si tento film srovnat s novějším filmem Gang v útoku. Opět nějaký trenér amerického fotbalu se snaží ztmelit nějaké lidi mezi kterými panuje těžká rivalita. V tomto filmu jde o rasismus a o to, jak na barvě pleti nezáleží, aby společně běloši a černoši drželi při sobě a podali výborné výkony. Jde i o hrdost! Příběh je opravdu silný a při jistých momentech nezůstane oko suché a nebo se objeví i slza na krajíčku, protože konec byl dojemný. Navíc k té dojemné atmosféře příspívá hudba od Trevora Rabina. Je sice trošku podobná té z Gang v útoku, ale tady je lepší, protože je to první film se sportovním tématem ke kterému dělal hudbu. Hudba je jak jinak skvělá a hlavně působivá .Trénink černoškého trénera vypadá spíš jako vojenský tábor, ale při sportu je to podle mně důležité. A parádní herecké výkony. Denzel Washignton v této roli exceluje a výborně mu sekunduje i jeho poradce sympaťák Will Patton. Herci, kteří hráli sportovce byli také dobří. A nezapomenutelná Hayden Panettiere, byla v roli trénerovy temperamentní dcery úžasná. Aby to také nebyl dobrý film když to má nálepku " Produced by Jerry Bruckheimer "! (31.08.2008)

Téma učite zaujímavá - stlmelovanie belošských a černošských chlapcov v tíme amerického futbalu. I keď chlapci...takmer každý z nich vyzerá na min 10 až 15 rokov starší, ako by mal byť. Aj keď je film plný klišé a naivity (na začiatku bu-bu-bu, a potom to už ide hladko, priatelstvá medzi rasami sú ideálne a vysokosentimentálne), má veľmi dobré spracovanie a tiež vtip (tlsťoch, trénerova malá dcérka), o ktoré sa môže oprieť, a to aj napriek iba priemerným hereckým výkonom. Hodnotenie: 75% (26.09.2013)

Včera jsem se zúčastnil brněnské premiéry Domácí péče. Je to smutný film, ale ne dojemný. Jeden z tvůrců mi před projekcí říkal, že nechtěli citově vydírat diváky, proto že je to takové uměřené. Tu uměřenost mají možná rádi filmoví kritici, filmové diváky ale nudí. Vzpomínka na titány je přesně opačný případ. Bylo to dojemné i ve scénách, kde bych žádný patos nečekal. A to dojetí, které se u mě neustále znovu a znovu dostavovalo...já vůbec nechápu, čím ho ti Američané navozovali..? Ale bylo tam toho hafo. Mnohem víc, než bych si přál. Možná se za ten emocionální výdej snad i trochu stydím... Proto to nebude za 5. Ty 4 jsou ale skálopevné. Na rozdíl od Domácí péče, tam jsem to tlačil trochu na sílu, z úcty k tomu přátelskému tvůrci. Proč se čeští filmaři tak bojí emocí? Vždyť to je koření filmu! Nešetřete na nás tolik! (17.07.2015)

Nemám ráda americký fotbal. To ale neznamená, že by se mi nemohl líbit FILM o americkém fotbalu - a o nedobrovolné integraci "černých" a "bílých" po nařízeném sloučení dvou středních škol, strhující příběh o překonávání rasistických předsudků na obou stranách, o nelehkém sbližování, kterému napomohla kromě nekompromisního přístupu černošského trenéra Boonea v podání charismatického Denzela Washingtona i láska k masově oblíbenému sportu. Filmaři ho sice poněkud uhladili a pro jistotu ještě přetřeli narůžovo, ale nijak výrazně mu tím neuškodili. Skutečnost musela být daleko drsnější a vyhrocenější, ale příběhy stříbrného plátna mají svá vlastní pravidla a neřídí se jenom doloženými fakty. (31.05.2009)