O něčem jiném

Popis filmu může zavánět nezáživností, opak je však pravdou - Chytilová dokázala v době tuhé nadvlády vytvořit lehký a takřka dokumentární snímek, jenž se vůbec nedá považovat za nějaký první nesmělý krok či zkoušku pole, jde o suverénní zvládnutí postupů cinema verité a velmi působivou podívanou. Zprvu mě více zaujala Uzelacová v její roli ženy v domácnosti na plný úvazek naprostou uvěřitelností její postavy a výborně okopírovanými situacemi z toho nejvšednějšího života, které působí neopakovatelně vtipně i bez konstruování zápletky. Ovšem pak přijde milenec a s ním i určitý děj, což však bohužel tuto linii pro mě trochu shazuje a v druhé polovině působí daleko konvenčněji. Zato čím dál více přitahuje pozornost Eva Bosáková, její tvrdý trénink, únava a často frackovité chování, i s ní spojené shazování mediálního obrazu. Poté, co neočekávaně zvítězí na mistrovství Evropy jde o velmi silný okamžik a nádherný pocit zadostiučinění. Její linie je nádherný dokument o tvrdé cestě za stanoveným cílem, která má sílu překonat jakékoliv váhání a nejistotu ještě podopořený podmanivými výtvarnými kreacemi kameramana Čuříka. Jestli je toto nástup Nové vlny, tak již od počátku se dá mluvit takřka o jejím vrcholu. (21.04.2010)

Nejsem zrovna fandou díla paní Chytilové, ba naopak. Ale tohle je vynikající! Vlastně nijak složitý nápad porovnat život vrcholové sportovkyně se životem ženy v domácnosti, je s přispěním zejména sympatické paní Bosákové takřka geniální. Nevím jak byla na roli připravována, ale nějaký ostych před kamerou nebyl znát. (02.02.2015)

Po těžkopádných dramatech a budovatelských veselohrách konečně o něčem jiném. Úžasné osvěžení. Dva vnímavé psychologické portréty, které nejsou nijak násilně propojované, ale přitom je tolik spojuje. Hlavně ale jde o český film, v němž je většina podstatného řečena obrazem (a střihem). Půl hvězdičky za nápad s otočením kamery. 85% (21.04.2010)

Ano, opravdu o něčem jiném. Ovšem ne v horizontu a oblasti filmů Věry Chytilové. Skvělý takřka polodokumentární dvojpříběh. Jen škoda, že příběh mladé vdané matky je ke konci trochu upozaděn, byť příběh gymnastky je skvělý. Ten její trenér je skvělej. Prostě ze života, i když sprostředkovaně. Vtip s novinami mě dost pobavil. Je to smutné, je to zábavné, je to lidské. Až by se chtělo říci, proč už dneska Chytilová takové filmy netočí. A ten malej kluk? Až nechutně mi svým chováním připomínal mého vlastního syna, který je o něco mladší, ale o to víc mě to děsilo.... :-) (18.11.2012)

Chytilovej diptych je čarokrásnou ukážkou spojenia novátorstva a jednoduchého námetu, ktorý i po rokoch funguje bez kompromisov. Observačný prístup k postavám umocňuje civilnosť látky a prechody medzi oboma príbehmi nechávajú priestor pre voľné analógie v životoch žien. Cvičenie v tréningovom centre, cvičenie pri deťoch v domácnosti. Postupné vkĺzavanie do intímnej zóny hrdiniek sa ku koncu nečakane odvíja iným smerom - v prípade prvej smeruje k romanci, čím sa odkláňa od dokumentárneho nádychu, v prípade druhej naopak k rozhovoru o kariére športovkyne, čím tento nádych ešte posilňuje. Vycibrená kamera a jej pohyb po scéne, strih a príčetná dramaturgia formujú nevtieravý príspevok na tému postavenia ženy v spoločnosti, jej údele a snoch, ktorý má významnú pozíciu i v tvorbe autorky. 85% (10.02.2015)