Ovoce stromů rajských jíme

Věře Chytilové zde nemožno upřít, že stvořila opět jeden z nejosobitějších československých a možná i evropských filmů své doby. Natolik osobitý, až se stává pro většinové publikum nesledovatelný. Osobně musím říct, že se mi OVOCE líbí mnohem víc, než Sedmikrásky... připadá mi vyzrálejší, kompaktnější a nepokouší se tolik prvoplánově provokovat. Pamatuji, jak jsem se tohoto filmu dlouho bál (doslova štítil), ale když jsem si ho pak konečně jeden večer v klidu pustil, zůstal jsem jako přikován a byl naprosto fascinován. Surrealistický film, který nemá příběh, ale vytváří za pomocí vizuálu, hudby a vysoce zestylizovaných situací (již od úvodního prologu) kompozici obrazů, které vytvářejí funkční celek s napětím, vtipnými i dramatickými momenty a vyvolaly dohromady ve mě rovněž souvislý emocionální prožitek, podobný těm z mnoha filmů s příběhem. Prožitek to byl tak velice osobitý, jako samotný film a některé scény se mi silně vryly do paměti... Po několika letech byly mé dojmy téměř stejné, přesto odebírám 1 hvězdičku. K úplné spokojenosti bohužel přebývá několik samoúčelně zdlouhavých až prázdných scén, které mě v obklopení těch mnohem zajímavějších nedokázaly nadchnout stejným dílem. Úpřimně, stejně tuším, že za mou fascinaci tímhle filmem nestojí v první řadě Chytilová, Krumbachová ani nikdo z herců, jako především Zdeněk Liška! Vysloveně jako podobenství pro mě tenhle film úplně nefunguje, ale jako artový videoklip k Liškově nadžánrové symfonii rozhodně ano. Ale jestli si vedle sebe předložím čs. filmy nové vlny, které z výrazné časti podbarvuje Liškova hudba, Spalovač mrtvol i Pražské noci budou (i díky dalším svým silným kladům) v mém žebříčku stejně mnohem výš. 80% (11.08.2020)

Chytilová v nejlepší formě. Krásné, hravé obrazy, psychedelická hudba, náročná symbolika a opravdu netradiční herečka v hlavní roli, jejíž protivný hlas se nedá poslouchat, ale její výraz a pohyby čerpající z éry němého filmu jsou další devizou tohoto netradičního snímku. Musím říct, že mě ona (ne)herečka dokázala i na konci slušně dojmout. (21.09.2007)

No... výtvarně opět "krumbachovsky" skvělá záležitost (ostatně Ester Krumbachová dělala i scénář (a námět)), ale dle mého názoru spolupráce s druhým geniálním "pomocníkem českých filmařů" té doby, Zdeňkem Liškou (hudba), filmu v jistém směru ublížila. Děj i celá stavba scén je totiž s hudbou od začátku spjata, sice zajímavým a "klapajícím" způsobem, ale způsobuje to, že příběh plyne poněkud pomalu (kolikrát to vypadá, že se musí scéna natánout, aby se do ní vlazla celá délka melodie). Je to sice jakýsi uzavřený, harmonický gesamkunstwerk, ale trochu po čase nudící. Nakonec ale dokáže říct své. (18.06.2006)

"Ovoce..." jsem poprvé viděl v roce 2009 jako ani ne dvaadvacetiletý student, když snímek uvedla Česká televize, a odrovnal mě tak, že jsem mu napálil (zcela v protikladu s většinou mých přátel a většinou ostatních hodnotících) plný počet. Vracím se ke snímku po patnácti letech prostřednictvím britského DVD Second run. Čeho je to podobenství, to je mi úplně fuk, příběh je o ničem. Naopak si vychutnávám stylizované herecké výkony (podtržené přemluvením některých herců), (na české poměry) obrazové orgie, hrátky s kamerou (ručka? Různorodé formáty filmového materiálu, na které se natáčelo?), filmové citace (razítkování z Ostře sledovaných vlaků a Nosferatu) a to vše je završeno Liškovou hudbou. Maximální hodnocení nechávám... (01.06.2022)

Kamerová a hudební práce vykonaly na tomto snímku hodně, neboť ačkoliv jsem vůbec nedokázal uchopit děj, právě vizuály mě strhly. Proč se všichni ty lidi chovají jako blázni? Proč, ačkoliv před chvilkou je Robert obviňován z vraždy, v následující chvíli všichni dělají jako že nic? To je věc, kterou nepochopím, každopádně za vidění to stojí. (26.09.2007)