Ovoce stromů rajských jíme

"Ovoce..." jsem poprvé viděl v roce 2009 jako ani ne dvaadvacetiletý student, když snímek uvedla Česká televize, a odrovnal mě tak, že jsem mu napálil (zcela v protikladu s většinou mých přátel a většinou ostatních hodnotících) plný počet. Vracím se ke snímku po patnácti letech prostřednictvím britského DVD Second run. Čeho je to podobenství, to je mi úplně fuk, příběh je o ničem. Naopak si vychutnávám stylizované herecké výkony (podtržené přemluvením některých herců), (na české poměry) obrazové orgie, hrátky s kamerou (ručka? Různorodé formáty filmového materiálu, na které se natáčelo?), filmové citace (razítkování z Ostře sledovaných vlaků a Nosferatu) a to vše je završeno Liškovou hudbou. Maximální hodnocení nechávám... (01.06.2022)

Chytilová a Krumbachová ulétly a Liška pochopil. Filmové vyprávění bez hranic a přece s omezenými možnostmi. Absurdní příběh, absurdní scény na motivy absurdních příběhů z absurdní knihy. Všichni konzumujeme servírované ovoce, rajské a šťavnaté, ale od hadů, kteří svou tvář přizpůsobují době. Nejen herci z Ypsilonky se zde jistě skvěle vyřádili. (05.04.2012)

Sám se divím, že přesto, že jsem ze snímku máloco pochopil, mě téměř ani minutu nenudil. I z toho se zřejmě pozná talent - Chytilová už tehdy zkoušela, co lidé snesou a jestli je bude bavit hodnotit jednotlivé významy. Já jsem v tomto došel tak na půl cesty - alegorie a metafory mě baví, ale čeho je moc, toho je příliš, film je pak sám proti sobě a svému přijetí diváky. (22.11.2022)

Eva a Josef jsou v ráji - věčnost neznající čas, pohyb, změnu. Eva kousne do jablka - objeví se Robert, masový vrah jménem čas (viz Anaximandrův výrok). Evu časovost vyjádřena aktovkou (kdo v modernitě nejvíce ctí řád?) přitahuje a přitahuje, až se nakonec orazítkuje - první změna na její bělobě a věčnost se dává do pohybu. Kde byl Jeden (muž), najednou je Druhý - vznikají třenice, samci bojují o kořist. Časovost přináší požitky, radost, koketování, přelétavost, ale hlavně nudu. V závěru se nevinnost stává dívkou (červené šaty, červená šála - krev, menstruace, mateřství). Žena krví poráží čas, jenže poznává Pravdu - svojí neodvratnou smrtelnost. Snaží se vrátit do ráje - jenže zeď zahrady se už nedá přelézt. A do zahrady věčné lásky a nevinnosti vstupuje další pár / Výtvarně i hudebně dokonalé, ale herecky křečovité a nesnesitelně natahované do celovečerního tvaru. Ta hlavní myšlenka šla odvyprávět za poloviční čas... (26.05.2010)

Kamerová a hudební práce vykonaly na tomto snímku hodně, neboť ačkoliv jsem vůbec nedokázal uchopit děj, právě vizuály mě strhly. Proč se všichni ty lidi chovají jako blázni? Proč, ačkoliv před chvilkou je Robert obviňován z vraždy, v následující chvíli všichni dělají jako že nic? To je věc, kterou nepochopím, každopádně za vidění to stojí. (26.09.2007)