Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Film režisérky Věry Chytilovej z roku 1979 musel v čase svojho vzniku poriadne podráždiť súdruhov. Socialistické sídlisko predsa malo byť zrkadlom moderného bývania, nie vyzerať ako zablatená stavba. Presne tak však vo väčšine prípadov rozostavené a stále neupravené štvrte naprieč mnohými mestami vtedajšieho Československa vyzerali. Vzájomne prepletené príbehy z jedného z nich počas jedného dňa prináša divákovi Chytilová v tejto snímke. Problémy ľudí, s ktorými sa tu možno stretnúť, sa rôznia, ale ich spojovateľom je práve nové pražské sídlisko. Na jednu stranu možnosť bývať v novom sa bije s mnohými problémami a nedostatkami, ktoré vznikli často odfláknutou robotou stavbárov. Chytilovej film je zaujímavý ani nie tak pre svoj príbeh, ako skôr tým, že istým spôsobom predstavuje dokumentárny pohľad na konkrétnu dobu formou hraného filmu. Jasne sa v ňom dajú badať črty kritického pohľadu nielen sa spôsob vtedajšej panelákovej výstavby, ale spoločenského zriadenia ako takého. Pre súdobého (2023) diváka je snímka zaujímavá aj vďaka svojej výprave na pražské sídlisko, ktoré, ak by neodznelo, že sa nachádza práve v českom hlavnom meste, by bolo možné zasadiť prakticky kamkoľvek od Ašu až po Sninu. Popri kritickom pohľade na socialistické zriadenie nemožno úplne ignorovať aj hranú stránku filmu, respektíve príbehovú časť a postavy, prostredníctvom ktorých je tento pohľad reflektovaný. Zmes situácií a udalosti, ku ktorým tu dochádza, celú bizarnosť doby ešte viac znásobuje. Film na tom nie je najhoršie ani po hereckej stránke, pričom najviac dokáže pobaviť Antonín Vaňha v role deda, zaujme ale aj svojsky atraktívna Alena Rýcová. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště aneb ako sa budoval socializmus v Československu je sondou, ktorej obrazy dokonale vypovedajú o stave vtedajšieho zriadenia a spoločnosti. Človek síce mohol dostať byt, ale spolu s ním dostával aj výsledok často fušerskej práce rovnako fušerského systému. (26.02.2023)

Jeelikož nejsem příznivcem, jak by řekl Homer Simpson, "samoúčelných uměleckých hovadin", přistupoval jsem k filmu se silným skepticismem. Překvapivě mě opravdu zaujal a celou dobu mě bavil. Jednotlivé příběhy jednotlivých charakterů mě zaujaly a vlastně mi vůbec nevadila určitá zkratkovitost a pouhé náhledy do jejich životů. Nedokážu sice ocenit umělecké kvality díla, jelikož jsem prostý konzument filmové tvorby a na nic vyššího ani neaspiruji, ale atmosféra filmu mi přišla věrohodná, poplatná době a poutavá. Já jsem si Panelstory užil a ačkoliv jsem upřímně zhnusen vším tím nevkusem a malostí všech postav i prostředí, šlo pro mě vlastně o celkem příjemný výlet do dob, ve kterých vyrůstali moji rodiče a které, doufám, já nikdy nepoznám.  5/5 (09.03.2024)

Tak už konečně vím, proč všechny ty zdi a podlahy, které jsem v rámci svých středoškolských zednických brigád obkládal dlaždičkami, byly tak křivé. Naštěstí režisérka Věra Chytilová svojí práci, oproti stavařům z dob minulých, neodflákla a máme tak jedinečnou možnost shlédnout takřka dokonalou sondu do útrob monstrózní, šedivé, panelákové architektury a vyprázdněných duší obyvatel v ní žijících. Vyvoláváním pocitů u diváka bezchybné dílo, jen by to chtělo nepatrně vylepšit dějovou linku. (08.06.2012)

Věra Chytilová svým tradičně ujetým absurdně groteskním stylem zkondenzovala panelákovou depresi do filmu. Vznikla velmi zajímavá psychedelicko - industriální záležitost. Skvostná práce s totální odosobněností a záměrnou lhostejností ke všem postavám má evokovat anonymní atmosféru vznikajícího obrovského mraveniště. Jestliže režisérka vsítila svému soupeři, kterým byla monumentální výstavba, ve filmu několik gólů, po mnoha desítkách let se ukázalo, že jsou paneláky z tohoto období velmi praktickými místy k bydlení, dnes vypadají hezky a zeleně je kolem nich více než na leckterém náměstí malebného maloměsta, natož někde v satelitní čtvrti. Ale ačkoli socialistická výstavba souboj s Chytilovou vlastně nakonec otočila ve svůj prospěch, filmu to na jeho kvalitě nic neubírá. (10.02.2013)

Tak reální a pravdivé, že mě to málem povalilo. Připomělo mi to nejhnusnější věci z dětství, i když tehdy jsem to vůbec nevnímala. Ale ty lidi - některí do všeho pchali čumák a lezli až do bytu, další skupina byla absolutně lhostejná ke všemu a ke všem... Náš barák byl na sídlišti první, takže jsem dětství prožila na jednom velkým staveništi, louky a pole kolem se měnily na betonovou džungli, rostlo to jako houby po dešti. U tohodle filmu jsem měla pocit, že jsem se v regresní hypnóze vrátila 30 let zpátky. Jako dokument by to šlo. Hudba mi tak rvala uši, že jsem v některých místech musela vypnout zvuk, fakt neposlouchatelné hudební vložky. No a křiklavý hlas Evy Kačírkové ve mně probouzel přímo vražední myšlenky. Hvězda za dokumentární hodnotu díla. Jestli budu někdy nucena shlédnout film ještě jednou (dost pochybuji), možná přidám. (15.02.2013)

No proc bych nemela vpalit plny pocet! Je tam a ja se raduji. Panelstory je podle me jednim z nejgenialnejsich ceskych filmu. Aspon tedy pro me jako pro nekoho kdo na sidlisti v krasnych osmdesatkach za sociku vyrustal. Nechapu ty lamy, ktere zde pisou ze to Verka prehani. Co si pamatuju ja, tak Panelstory by klido pido mohl byt i autenticky dokument, neb u nas to bylo presne tak a ne jinak! (Jizni Svahy, Zlin) (14.03.2014)

I kdybych nevěděla, kdo film zrežíroval, po pár minutách je docela zřetelně znám rukopis Chytilové. Ukázka lidské lhostejnosti (až na bezzubého dědu), deprese tehdejší doby, i strachu. Nezapomenutelný výkon Kodeta (,,Já jsem umělec, já večer hraju Macbetha, JÁ SE NESMÍM UŠPINIT!!'') Nojo. Zatímco se točili rádoby idylický Chalupáři, Chytilka točila tuhle syrovou depresi. A povedlo se jí to. 80%, 4*. (11.06.2015)

Jakási komunální satira s otravnym dědkem a hnusnou hudbou (28.01.2019)

Strhující apokalyptická vize poničených mezilidských vztahů z depresivního prostředí rozestavěného sídliště je vrcholem verismu v tvorbě Chytilové. Její soused Antonín Vaňha je v ústřední roli geniální, stejně jako neodolatelně protivná Eva Kačírková. Velmi autenticky hrají i profesionálové, přičemž z výkonu Kláry Jernekové přechází mráz po zádech. Šofrova kamera spolu s Šustrovou nervní hudbou perfektně dokreslují atmosféru. (25.04.2019)

Naozaj zaujímavý trezorák s postavami ktoré si zapamätáte. Psychedelická hudba, nervná kamera a brutálny strih robia Panestory hodnú vašej pozornosti. Škoda len že film je poňatý až príliš jednostranne a odcudzujúco. Nie všetky scény a príbehy sú rovnako kvalitné... Najlepšia je samozrejme postava starého pána, ktorý blúdi po rozostavanom sídlisku a ako jediný sa zaujíma o medziľudské iskrenie okolo seba. Škoda že on už na veciach ťažko čosi zmení! Panelstory rozhodne treba pozrieť - už len ako vydarený experiment. (09.02.2004)

Malá sonda do principů socialistického zřízení, které se snažilo z naší země udělat obrovskou králíkárnu, ve které si budeme vzájemně šlapat na hlavu. Hlavní byla viditelnost budovatelských snah bez ohledu na "člověka". Jenomže tato snaha přišla s křížkem po funuse v době, kdy už onomu zřízení věřil málokdo. A podle toho to taky vypadalo, když každý na všechno a na všechny kašlal. Dá se říct, že onen "dekadentní" socialismus způsobil totální cynismus a apatii lidí. A bohužel zarostly tak hluboko, že se jich zbavíme tak za další jednu či dvě generace. (14.01.2011)

Tohle "rození" sídliště, bylo přinejmenším hodně silné psychedelické kafe i na mě. Rozhodně se nejedná o žádnou komedii a to ani náznakem či omylem. Mám rád netradiční "tovární" zpracování a nemůžu říct, že by nebylo zajímavé, ovšem expresivní přehrávání některých herců bylo občas až nechutné. Sledování některých dějových linek se stávalo místy i nepříjemné a trapné. Když ale vezmu v potaz (těžkou) dobu vzniku a budu o filmu uvažovat jako o experimentálním pokusu, můžu zhlídnutí doporučit, i když vpravdě jen těm otrlejším, hledajícím něco opravdu nevšedního. (12.04.2012)

Značně depresivní :-) (27.07.2012)

partenogenezí množící se samičky a užvanění trubci, kteří namísto budování sedí od rána v hospodě. z šedi, bahna a zmaru vystupuje několik mužských charakterů, které jsou schopny nějaké akce, a sympatie jim patří proto, že sem tak nějak nepatří: stařeček ze staré školy, kluk v červené bundě, mladý muž z Afriky... tohle jsme byli a jsme pořád (10.02.2013)

Škoda, že si Chytilová projektuje do ženských postav sebe, a proto jsou tak nesnesitelně hysterické a nesnesitelné. Ostatní sedí bohužel přesně i na současnou dobu - od neochoty se domluvit na čemkoli, lůza jako nejhlasitější oponent, rezignace na cokoli ležícího za dveřmi mého bytu... (12.02.2013)

Režisérka nám ukazuje snáď všetky nesváre vtedajšieho sa rodiaceho sídliska. Spracovanie je značne preexponované a situácie vyhrotené. Hudba, ktorá mala vygradovať emócie u diváka pôsobí skôr opačne. Určite by som film nenazval komédiou_Obraz doby 55% (25.03.2014)

Chytilová nebyla nikdy v pořádku a tento šílený paskvil to jenom potvrzuje!!!!!!!!!!!!!!!!!! Pan Šust, který dělal hudbu by se měl nechat vyšetřit u doktora. (07.06.2014)

Kvalita se tomu upřít nedá. Kladně hodnotím to, že i v dobách normalisace někdo měl odvahu natočit tak depresivní snímek z prostředí rozestavěného sídliště, kde je umně ukázáno, kterak delníci trávili čas v hospodě, kterak k sobě byli lidi lhostejní stejně jako dnes (a ne že to tenkrát bylo lepší, jak vzpomínají dnešní staří komouši) nebo kterak bývali lidi v té době nespokojení, protože neměli skoro žádné možnosti osobního či profesního rozvoje (a ne že to takhle tenkrát stačilo). Jinak to však byly spíš takové nudné obrazy, proto hodnotím průměrem 3* (30.12.2014)

Vcelku zábavné, i když nikterak objevné. Některé dějové linky nebyly uvěřitelné, třeba když si to ta Poloczkova améba náhodně rozdá s odpudivým malířem pokojů. Ústřední dědek byl asi nejlepší. (07.08.2017)

Aj tie stavebne stroje co vystupuju v tomto filmovom skvoste maju vacsie IQ , ako pani reziserka Chytilova.... (20.01.2021)