Procitnutí v Garden State

Na prvý autorský počin Zacha Braffa (Réžia, scenár, hlavná úloha) je radosť sa pozerať. Hromada scenáristických a režijných nápadov (košeľa vedie) nepôsobí ako nesúrodý guláš, ale presne tak, ako má. Ako vízia talentovaného tvorcu, ktorý vie čo chce povedať a robí to spôsobom, ktorý je pre diváka príťažlivý. Nikto sa tu nehrá na nejaké veľké umenie, no je evidentné, že celý štáb vložil do svojej práce obrovské srdce. A ten pocit sa bez problémov prenáša na diváka a nielen kvôli tomu, že do Natalie Portman stvárňujúcu novú lásku hlavného hrdinu, sme sa od jej prvej scény okamžite všetci zamilovali. V súčasnosti už malá nenápadná žánrová klasika a pre určitú fanúšikovskú skupinu aj celkom slušný kult. Je škoda, že tento film pozná tak málo ľudí. 9/10 (16.03.2016)

Pre mňa film, ktorý si môžem pozrieť aj stokrát a nikdy ma neomrzí. Neskutočne krásne napísané a zahrané charaktery, ktoré sú od prvého výstupu na obrazovke sympatické a ktorých snaženie sa o zapadnutie do života, je natoľko uvoľnené, že mám neskutočnú túžbu len tak sa v Garden State ocitnúť a zakričať si do priepasti uprostred prudkého dažďa. Keď k tomu pridáme pôsobový soundtrack a ľahký humor, jedná sa o jeden z najpôsobivejších filmov aké som mal kedy možnosť vidieť. Braff dokazuje, že je nie len dobrý herec, ale rovnako aj veľmi talentovaný scenárista a režisér . Skvelá postava Natalie Portman, asi najkrajšia za celú jej filmovú kariéru mu skvelo sekunduje. Film, ktorému nechýba nič. A ktorý je vo svojej jednoduchosti tým najdokonalejším čo amerika mohla na poli filmu, ktorý si trúfam označiť ako nezávislý vytvoriť. (03.04.2010)

Já se bez mučení přiznám, že jsem se závěrečných titulků nedočkala, protože mě hledání smyslu života jednoho emocionálního kripla unudilo do kómatu zhruba po hodině. Všechny postavy ve filmu mi byly víceméně nesympatické, nebo mě prdečně nezajímaly. Třeba taková princezna Amidala, co měla být nejroztomilejší hrdinkou "Garden State", mě jakýmsi obtížně definovatelným způsobem srala (chyba je na mé straně přijímače). Zach Braff mě sral zcela definovatelným způsobem - mohla za to ta jeho věčně tupě vypoulená očka. Nevím, zda šlo o herecký záměr, nebo prostě takhle blbě vypadá imrvére. Šoupnu do hodnocení průměr a je mi plně u mého celulitického pozadí, jestli závěrečnou třetinu někdy uvidím nebo ne. Prostě s tímto filmem nejsem psychicky kompatibilní, basta. 50% (03.05.2011)

"Má mě rád. - Nebuď roztomilá!" A právě roztomilá epileptička Sam, a podivný svět kolem ní, je pro mne důvodem k udělení těch alespoň tří hvězd. Hlavní hrdina Andrew je totiž jen jedním ze zástupů filmových hrdinů, kteří se ztratili ve svých životech a možná ani netuší, že hledají cestu ven. Takových jsem už viděl hodně a všechny jsem chtěl přetáhnout mokrým hadrem přes obličej a násilím je dohnat k nějaké aktivitě. Jenže oni si bloumají, trošku mě tím rozčilují a dávají mi tím právo zapomenout na to, že tohle byl nakonec celkem pohodový snímek. (15.04.2016)

Zachu Braffe, nevim, jestli me opojeni tvym filmem bylo zpusobeno moji akutni intoxikaci jedne blize nespecifikovane latky, nicmene tvuj snimek se mi zaryl do pameti jako jeden z nejlepsich absurdnich filmu vsech dob. Nevim proc, nic me v tvem snimku primo nezasahlo, zadna opravdu vyrazna, zapamatovanihodna scena... ale jako celek si tvuj film pamatuji dokonale a setkani s nim bylo krasnym zazitkem, ktery se bude jiste jeste opakovat... P.S.: Ba ne, lhal bych, kdybych tvrdil, ze se mi zadna scena do pameti nezaryla aneb Method Man je kral ;) (04.08.2005)