Procitnutí v Garden State

Zach Braff splnil jedno ze základních pravidel režie. Jako diváka mě zaujal ihned v první minutě filmu. Jak je ale vidět, ani tohle zlaté filmové pravidlo neznamená automaticky úspěch. Po úvodním geniálním intru se Garden State stává spíše průměrnou existenciální indie romanťárnou, která je nejsilnější, stejně jako začátek filmu, ve svých nejmelancholičtějších momentech. Ten feeling deprese je totiž nadmíru dobře zachycený a kdyby se na něj Braff zaměřil o něco víc, mohl by natočit opravdu výjimečný film. Takhle je z Garden State průměrný, avšak stále zapamatovatelný kus, jehož potenciál je ale podle mě silně nevytěžený. 6/10 (29.10.2017)

Když sem to viděl někdy před šesti roky poprvé, tak sem byl nadšenej a napálil bych tomu okamžitě plnej počet. Ale ten film stárne. Schválně se na to zkuste podívat s odstupem a zjistíte, že to není nic víc než pohádková báchorka o návratu narušitele na místo činu. Protože jenom v pohádkách potkáte Natalii Portman a nadržené psy v čekárnách u doktora. Skvělej soundtrack, nezapomenutelná scéna řvaní na bagrech a "Only living boy in New York"... (27.04.2013)

Zachu Braffe, nevim, jestli me opojeni tvym filmem bylo zpusobeno moji akutni intoxikaci jedne blize nespecifikovane latky, nicmene tvuj snimek se mi zaryl do pameti jako jeden z nejlepsich absurdnich filmu vsech dob. Nevim proc, nic me v tvem snimku primo nezasahlo, zadna opravdu vyrazna, zapamatovanihodna scena... ale jako celek si tvuj film pamatuji dokonale a setkani s nim bylo krasnym zazitkem, ktery se bude jiste jeste opakovat... P.S.: Ba ne, lhal bych, kdybych tvrdil, ze se mi zadna scena do pameti nezaryla aneb Method Man je kral ;) (04.08.2005)

"Má mě rád. - Nebuď roztomilá!" A právě roztomilá epileptička Sam, a podivný svět kolem ní, je pro mne důvodem k udělení těch alespoň tří hvězd. Hlavní hrdina Andrew je totiž jen jedním ze zástupů filmových hrdinů, kteří se ztratili ve svých životech a možná ani netuší, že hledají cestu ven. Takových jsem už viděl hodně a všechny jsem chtěl přetáhnout mokrým hadrem přes obličej a násilím je dohnat k nějaké aktivitě. Jenže oni si bloumají, trošku mě tím rozčilují a dávají mi tím právo zapomenout na to, že tohle byl nakonec celkem pohodový snímek. (15.04.2016)

Psychologický chytře zpracovaný snímek, herecky dobře obsazený, přítulná hudba Coldplay, Jimmyho Somerwilla... Zach mě pobavil též ve filmu Poslední polibek, má takový zvláštní kukuč a oči. Některé dialogy měly velkou hloubku, celý příběh byl tak obyčejný, na hony vzdálen typickým hollywoodským velkohubým chvástačkám a megalomanství vlastní americké produkci. I zdánlivě rušivé vsuvky úryvků ze života kámošů a sousedů, nakonec zapadly do logického celku. Celoživotní trauma, sedativa, nudný život, výčitky, pohřeb, návrat, náhoda, osud, proměna, procitnutí, závěr. Od Portmanky se přece neutíká. Tečka. Žádná elipsa. (02.01.2011)