Procitnutí v Garden State

Moc příjemná příležitost, která nespadne do klišé romantických sladáků ani se netváří jako skutečné drama. Cesta mladého hrdiny je s úsměvy lemována všemi možnými příhodami od nadrženého psa až po krásně ulhanou Natalii Portman, která ma malý hřbitov rodiných mazlíčku na své zahradě. Traumata, problémy a všechno kolo hlavního hrdiny se nám rychle stane blízkým a mi mu začneme fandit. Jeho někdy až tupost je pro mě osobně příjemná a není naštěstí tažena do extrémů. Výkon Natalie Portman(Amidala forever) je moc příjemný a ta holka je fakt moc dobrá:). (10.03.2006)

Pomalu začínám věřit tomu, že se dá natočit film o čemkoliv. Nic převratného, jen jakýsi časový úsek běžného života obyčejného mladíka. Na Natalie Portman je radost pohledět a zbylí protagonisté na mě působili nesympaticky jako trn v oku. Řekl bych průměr, který mnohé nadchne a některé nechá chladnými. 50% (02.05.2010)

Film, ktorý (ako spomína i Adrián) sa feelingom veľmi podobá pre mňa nepochopiteľne ospevovanému Sideways. Je to film z ktorého mám pocit, že mi chce povedať niečo „veľké“, cez zobrazovanie malých veľkých vecí, ale akosi nevie ako to má urobiť ani čo presne chce povedať. Celý film pôsobí strašne rozťahaným dojmom, jednotlivé scény sú na seba radené bez zmysluplnejšej nadväznosti. Garden State stojí a padá na jedinej osobe a tou je Natalie Portmann, ktorá vo svojej postave asi ako jediná má čo hrať a kedykoľvek je na scéne, zatieňuje i pána hercorežiséra Braffa. A práve kvôli jej postave a nehynúcemu obdivu k Natálkinmu umeniu si Garden State veľmi rád pozriem znova, ale nad 7/10 sa film u mňa nedostane. (09.06.2006)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)

Zach Braff zabrousil do výsostného teritoria Kevina Smithe - do New Jersey. A vede se mu v něm docela zdatně. Procitnutí z poněkud otupělé nálady Garden State nastane ve chvíli kdy na plátno vtrhne živelná Sam v úžasném podání Natalie Portman. V ten moment si vás snímek zcela získá a až dokonce nepustí. Co mu trošku ubírá kredit je ten nezáživný úvod a někdy až moc násilně umístěná "divnost". Místo aby tu a tam ozvláštnila celkovou atmosféru, tak je jí všude habaděj a někdy je to otravné až kontraproduktivní, jelikož se vám tím postavy zbytečně vzdalují. Zach Braff vychází z tohoto filmu jako lepší režisér než-li herec. Není vyloženě špatný, ale chybí mu to správné charisma, byť jistou auru sympatičnosti mu upírat nelze. Přesto je Garden State celovečerním režijním debutem, který stojí za zhlédnutí. (10.08.2007)