Große Fallen, kleine Fallen
Traps
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Eva Holubová, Dagmar Bláhová, Milan Lasica, Karel Roden, Lucie Vačkářová, David Vávra, Jiří Macháček (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Petr je architekt a má přítelkyni, kterou ale u sebe moc nechce. Ona s ním naopak hodlá počít dítě. Pepa Dohnal je poslanec, je už roky ženatý a jeho život ovládá stereotyp. Oba se znají ze školy a jsou v obchodním kontaktu s mafiánem jménem Bach. A oba dorazí na večírek, který pořádá. Když druhý den společně odjíždějí, naberou stopařku Lenku, které došel benzin. V lese ji znásilní a Lenka upadne do bezvědomí... Když se probere, tvrdí, že si nic nepamatuje, a nechá se odvézt domů. Pozve muže dál a uspí je. Lenka je veterinářka – násilníky vykastruje, nechá je jejich osudu a odjíždí ke kamarádce Anně, která o Dohnalovi a Bachovi píše článek. Petr a Pepa najdou svoje varlata v misce na stole... (TV Prima)
(více)Recenze (285)
Věru Chytilovou nemám zrovna v oblibě, ale některé její filmy se vydařily (např. Kopytem sem, kopytem tam, Dědictví) a Pasti, pasti, pastičky řadím k těm lepším. Alespoň mně se to líbilo, především díky trojici hlavních představitelů - Donutil, Hanák, Stivínová a také kvůli originálnímu námětu, ze kterého až mrazí. Jinak nejlepší z filmu jsou scény, kdy Donutil s Hanákem zjistí, že byli vykastrování a potom ještě, kdy Vávra připravuje míchaná vajíčka a posléze zjistí, co bylo v ešusu. Až na ten konec jsem se dobře bavila. ()
U Chytilové filmy většinou dozrávají časem. Ve své době se vědělo, že to je takové divné, avšak Donutil excelentně zahrál typického šmejda své doby. Natočit vtipné znásilnění je skutečně odvážné. Zesměšnit muže jako takové a používat u toho výrazné groteskní prostředky....to si mohla dovolit jen tak svérázná režisérka. Ono je také důležité se dívat na kontext doby - prostě reflexe společenské zkaženosti (nejen) na politické úrovni. 66%. ()
Zpackaný film. Osnova: bezohledná mužská poživačnost – sexuální delikt – kastrace – následky je výborný nápad. Spojení tohoto motivu (skrze obecný mužský expanzionismus) s problémem české mafiánské politiky a bezohlednosti k hodnotám (třeba k životnímu prostředí) je rovněž pozoruhodné a podložení toho všeho různými obrazy samcovství dává při jméně Chytilová čáku na skvělou provokaci, jejíž kruh uzavírá „odpouštěcí“ reakce hodného snoubence – ekologa. Jenže zůstává jen u příslibu. Kromě zdařilého závěru je to upatlané, splácané a přeplácané. Celek se beznadějně rozpadá do několika při sobě nedržících poloh a některé jeho segmenty patří do odpadu. Na různé přehnané a těžko uvěřitelné momenty jsem se zkoušel dívat jako na expresivní vyjádření obecných jevů nebo něčeho skrytějšího. Ale nešlo to. (Jedná se třeba o úvodní scény Hanáka a Donutila s partnerkami, samozřejmost, jaká se předpokládá u mužské ochoty znásilňovat, dementnost postavy náměstka, karikaturu milionářské dcerušky.) Různé vyloženě trapné momentky nebudu ani zmiňovat, snad jen střílejícího bodyguarda v nemocnici, který byl opravdu daleko za hranicí únosnosti. K celku: Chce se po mně, abych sledoval drama ženy vzpamatovávající se ze znásilnění nebo se hihňal okolní grotesce? Pokud jde o zobrazení korupční politiky a všemocnosti bohatých, nepřekračuje úroveň tupé olmerovštiny. A k tomu ten trapný Donutil. Jsem přesvědčen, že Českého lva za tuto roli získal s ohledem na to, jak svým dementním projevem dokonale vystihl dementní koncepci postavy. (Její směšnost je sice zcela na místě, ale asi by neměla připomínat filmy jako Ještě větší blbec....) Naopak vynikající je představitelka Lenky, nezklamal Hanák. To také byly jediné přesvědčivé postavy, držící aspoň základní kostru díla nějak při životě. Hanákova postava v samotném závěru vyšumí do ztracena, což se snad dá chápat jako záměr - přes náznak reflexe vlastního dramatu zůstává jen anonymním přisluhovačem. Velmi dobré jsou sklepácky rozmáchlé duety Hanáka s Vávrou, jenže co s tím v tomhle filmu? Jinak snad ještě stojí za zmínku typově dokonalý představitel snoubence, jehož nevěra s proradnou kamarádkou dobře vystihuje průšvih tohoto filmu: tlačení na pilu, které celou výpověď shazuje. Konkrétně ta nevěra sice není nevěrohodná, ale pro problematiku mezi znásilněnou a jejím snobencem křiklavě přebytečná, celé to zabíjí. Až závěr, k němuž to má celé směřovat, je silný a přesvědčivý. Ale teprve finální pohled na bilboard „Bachovy koule“, poté, co byla hrdinka odvezena někam na psychinu, umožňuje dát celému filmu za pravdu. Škoda. Ať už moralizující drama nebo pitvorná komedie či oboje dohromady, mohlo to být mimořádné, v nejlepším smyslu slova angažované dílo. Bravurně rozvinuté myšlenkové schéma, chytilovské téma par excellence, k tomu její břitvoostrost, množství dobrých momentů i momentů prozrazujících autorčin rukopis. (Někde ovšem spíš pod dojmem vykrádání sebe sama, třeba šéfka a záběry na ni – viz Faun). Výsledkem je prasopes, navíc hýkající a ještě s idiotským názvem. Z osmi viděných děl mé oblíbené tvůrkyně první zklamání. Jakoby to netočila ona sama, nýbrž nějaký její ortodoxní epigon bez talentu. Ocitá se v závěrečné situaci své hrdinky: dusíc se spravedlivým hněvem, křičí svou pravdu a odsudek tak nešikovně, že místo aby obrátila pozornost na svou při, budí dojem patologické ukřičenosti. Abych zakončil příjemněji: co ten úplněk při kastraci? Že by odpověď na Buňuelův řez dívčím okem? () (méně) (více)
A přeci je to pořád stará dobrá Chytilová - morální nekompromisnost, těkavost a vizuální nervozita, nadsázka a mísící se stylizace, snaha o aktuální společenský přesah... Pasti, pasti pastičky mají velmi blízko tragikomedii Kopytem sem, kopytem tam i co se týče atypicky "bohémského" a rozvlátého zobrazení světa novodobých podnikatelů napojených na vysoké politiky i propojení motivu sexuality se zodpovědností a krutým trestem. Přesto je motiv msty a jejího zničujícího vlivu na všechny zúčastněné (včetně mstitelky) stále více rozmělňován v průhledné politické satiře s řadou nepříliš životných karikatur (např. naprosto nevěrohodný manžel hrdinky prosazující se jako ekologický aktivista a vyděrač, vlezlá novinářka) a vyvrcholení na meetingu, v němž už není hrdinka ničím než pološílenou hysterkou není již výrazným morálním apelem, na jaký jsme u režisérky zvyklí. Naopak vše staví tak trochu na hlavu, topí se v nerozhodnosti a východisko nachází v násilném utnutí děje, které ani žádný ortel ani rozuzlení pro zúčastněné nenachází. Film tudíž od samotného provedení pomsty stále více tápe, vypomáhá si několika momenty, které se spíše hodí do přízemní situační komedie a jako by si sám s morálním hodnocením postav nevěděl rady. Především díky kreacím dvojice Hanák-Donutil neustále baví, avšak zmítání jejich postav v křečovitě sestaveném mumraji rozhodně nevede k naplňujícímu a přesvědčivému zážitku. ()
Tohle je trochu úlet. Máme tu jakési poselství od paní režisérky, sklepáky hrající tak trochu po svém a pitvořícího se ,,mistra'' Donutila. To vše v prostředí na sklonku devadesátých - zlatých podnikatelských let. Výsledek působí stejně nesourodě. Znásilněná Stivínová, oba postižení násilníci i závěr. Neříkám, že jsem se párkrát nezasmál. Konkrétně David Vávra mě doslova málem zabil .-)), ale stejně jako vše od paní Chytilové je to takové žánrově překombinované. Tři Bachovy koule tomu však dám. * * * ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Herec Bohdan Tůma v televizní talk show vzpomínal na natáčení: „Jsem hrál bodyguarda. Panu Donutilovi. Oni ho vykastrovali a on ležel v nemocnici (na voperování náhrady). A já ho tam hlídal! A já jsem tenkrát měl údajně na nějakýho toho pachatele (Tomáš Hanák), který ho obtěžoval na tom pokoji, vystřelit z pistole. Jenomže oni měli strašně vypiglovanou chodbu, v tý nemocnici. A paní režisérka Chytilová říkala: ‚Vy, prosím, půjdete tudy a tady odsaď vystřelíte!‘ Já říkám, no tak dobře, no. Tak jo, šel jsem, vybíhá pachatel, vytáhnu pistoli, zakřičím stůj! Jenomže to bylo trošku jinak. Já jsem se rozeběhl, jak byla vypiglovaná ta chodba, tak jsem hodil takový záda! Ale takový! Asi primář řekl, bude se tady filmovat, z tý chodby se bude moct dát žrát! Já jsem si tak strašně namlátil! Vodrazil jsem si kostrč, lokty a ještě jsem měl slabej otřes mozku. A Chytilová: ‚To bylo bravurní!‘ Ta se mohla zbláznit! A když se podíváte na ten film, ono to tam opravdu je! Běžím tou chodbou, takhle je ta kamera, najednou, jsou vidět jen podrážky a zmizím ze záběru. To je autentický, to není nahraný. A pak říkala: ‚Tady odsaď, ze země budeš střílet!‘ Tak jsem vyndal pistoli, pak se natočil záběr, jak jsem vystřelil. Ona byla proslavená tímhletím, že brala tyhlety záběry, který nebyly nazkoušený, připravený!“ (Ganglion)
- Natočeno podle skutečné události. (M.B)
- Milroslav Donutil získal v r.1998 Českého lva za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. (M.B)
Reklama