Große Fallen, kleine Fallen
Traps
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Eva Holubová, Dagmar Bláhová, Milan Lasica, Karel Roden, Lucie Vačkářová, David Vávra, Jiří Macháček (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Petr je architekt a má přítelkyni, kterou ale u sebe moc nechce. Ona s ním naopak hodlá počít dítě. Pepa Dohnal je poslanec, je už roky ženatý a jeho život ovládá stereotyp. Oba se znají ze školy a jsou v obchodním kontaktu s mafiánem jménem Bach. A oba dorazí na večírek, který pořádá. Když druhý den společně odjíždějí, naberou stopařku Lenku, které došel benzin. V lese ji znásilní a Lenka upadne do bezvědomí... Když se probere, tvrdí, že si nic nepamatuje, a nechá se odvézt domů. Pozve muže dál a uspí je. Lenka je veterinářka – násilníky vykastruje, nechá je jejich osudu a odjíždí ke kamarádce Anně, která o Dohnalovi a Bachovi píše článek. Petr a Pepa najdou svoje varlata v misce na stole... (TV Prima)
(více)Recenze (285)
Výjimečnost Věry Chytilové je podle mě v tom, že zatímco většina českých režisérů se snaží diváky sdružovat, tmelit a konejšit, ona chce všechny rozhádat. Úplně klidně natočí posměšnou grotesku o dvou machistických prasatech, která znásilní ženu a ta je na oplátku vykastruje. Ten film má daleko k řemeslné dokonalosti, není vůbec názorově vyvážený atd., ale taky se o to vůbec nesnaží. Chytilová nechce diskutovat, nechce předkládat věcné argumenty, není korektní. Je to rázná - někdo by řekl hysterická - rozhněvaná žena, která každým filmem cosi nepříjemného zakřičí a s uspokojením pak sleduje nadílku polemik, kterou tím vyvolala. Pastičky jsou - stejně jako Hra o jablko - film jednostranně zaměřený proti mužům: Tvrdí, že muži jsou sobecká, sebestředná, sexem posedlá zvířata, neschopná přijímat odpovědnost. Efekt filmu je účinný: ženy jsou režisérce vděčné, že tak břitce řekla něco, čeho by se samy neodvážily a sama nese na svých bedrech následky v podobě odsouzení od - a to je zajímavé - jiných žen. Všimněte si totiž, že Chytilovou nejhlasitěji kritizují vesměs zase ženy. Muži jsou extrémismem toho filmu dotčeni, protože vědí, že takoví nejsou, ale aby to dokázali, musejí zatnout zuby a předstírat, že kritiku "takových" vpodstatě vítají. No a mazaná režisérka se neviditelně směje za svými tmavými brýlemi, protože i zcela průměrným filmem dosáhla toho, co chtěla. 60% ()
Scéna jak se Hanák s Donutilem probudí a zjistí, že jim "něco chybí" je dokonalá a kdyby se hodnotila jen tato pasáž, tak bych dal možná i 5 hvězdiček, zbytek filmu však podle mě sklouzává do naprostého průměru a místy ani to ne. Tudíž když to tak dám dohromady, tak hodnocení 3 hvězdičky to vystihne nejlíp. Z takového obsazení by se dalo vymáčknout mnohem víc, škoda. ()
U Chytilové filmy většinou dozrávají časem. Ve své době se vědělo, že to je takové divné, avšak Donutil excelentně zahrál typického šmejda své doby. Natočit vtipné znásilnění je skutečně odvážné. Zesměšnit muže jako takové a používat u toho výrazné groteskní prostředky....to si mohla dovolit jen tak svérázná režisérka. Ono je také důležité se dívat na kontext doby - prostě reflexe společenské zkaženosti (nejen) na politické úrovni. 66%. ()
Tento film měl velký štěstí na obsazení. Trojice hlavních hrdinů je opravdu skvělá. O Miroslavu Donutilovi netřeba mluvit, to je herec par excellence. A Tomášovi Hanákovi role sučnikáře sedí úplně na tělo. Zuzana Stivínová své mužské protějšky výborně doplňuje. A tahle komedie patří k tomu lepšímu co sem u nás v devadesátých letech viděla, s porovnáním s filmy Zdeňka Trošky nesrovnatelně lepší. ()
Zpackaný film. Osnova: bezohledná mužská poživačnost – sexuální delikt – kastrace – následky je výborný nápad. Spojení tohoto motivu (skrze obecný mužský expanzionismus) s problémem české mafiánské politiky a bezohlednosti k hodnotám (třeba k životnímu prostředí) je rovněž pozoruhodné a podložení toho všeho různými obrazy samcovství dává při jméně Chytilová čáku na skvělou provokaci, jejíž kruh uzavírá „odpouštěcí“ reakce hodného snoubence – ekologa. Jenže zůstává jen u příslibu. Kromě zdařilého závěru je to upatlané, splácané a přeplácané. Celek se beznadějně rozpadá do několika při sobě nedržících poloh a některé jeho segmenty patří do odpadu. Na různé přehnané a těžko uvěřitelné momenty jsem se zkoušel dívat jako na expresivní vyjádření obecných jevů nebo něčeho skrytějšího. Ale nešlo to. (Jedná se třeba o úvodní scény Hanáka a Donutila s partnerkami, samozřejmost, jaká se předpokládá u mužské ochoty znásilňovat, dementnost postavy náměstka, karikaturu milionářské dcerušky.) Různé vyloženě trapné momentky nebudu ani zmiňovat, snad jen střílejícího bodyguarda v nemocnici, který byl opravdu daleko za hranicí únosnosti. K celku: Chce se po mně, abych sledoval drama ženy vzpamatovávající se ze znásilnění nebo se hihňal okolní grotesce? Pokud jde o zobrazení korupční politiky a všemocnosti bohatých, nepřekračuje úroveň tupé olmerovštiny. A k tomu ten trapný Donutil. Jsem přesvědčen, že Českého lva za tuto roli získal s ohledem na to, jak svým dementním projevem dokonale vystihl dementní koncepci postavy. (Její směšnost je sice zcela na místě, ale asi by neměla připomínat filmy jako Ještě větší blbec....) Naopak vynikající je představitelka Lenky, nezklamal Hanák. To také byly jediné přesvědčivé postavy, držící aspoň základní kostru díla nějak při životě. Hanákova postava v samotném závěru vyšumí do ztracena, což se snad dá chápat jako záměr - přes náznak reflexe vlastního dramatu zůstává jen anonymním přisluhovačem. Velmi dobré jsou sklepácky rozmáchlé duety Hanáka s Vávrou, jenže co s tím v tomhle filmu? Jinak snad ještě stojí za zmínku typově dokonalý představitel snoubence, jehož nevěra s proradnou kamarádkou dobře vystihuje průšvih tohoto filmu: tlačení na pilu, které celou výpověď shazuje. Konkrétně ta nevěra sice není nevěrohodná, ale pro problematiku mezi znásilněnou a jejím snobencem křiklavě přebytečná, celé to zabíjí. Až závěr, k němuž to má celé směřovat, je silný a přesvědčivý. Ale teprve finální pohled na bilboard „Bachovy koule“, poté, co byla hrdinka odvezena někam na psychinu, umožňuje dát celému filmu za pravdu. Škoda. Ať už moralizující drama nebo pitvorná komedie či oboje dohromady, mohlo to být mimořádné, v nejlepším smyslu slova angažované dílo. Bravurně rozvinuté myšlenkové schéma, chytilovské téma par excellence, k tomu její břitvoostrost, množství dobrých momentů i momentů prozrazujících autorčin rukopis. (Někde ovšem spíš pod dojmem vykrádání sebe sama, třeba šéfka a záběry na ni – viz Faun). Výsledkem je prasopes, navíc hýkající a ještě s idiotským názvem. Z osmi viděných děl mé oblíbené tvůrkyně první zklamání. Jakoby to netočila ona sama, nýbrž nějaký její ortodoxní epigon bez talentu. Ocitá se v závěrečné situaci své hrdinky: dusíc se spravedlivým hněvem, křičí svou pravdu a odsudek tak nešikovně, že místo aby obrátila pozornost na svou při, budí dojem patologické ukřičenosti. Abych zakončil příjemněji: co ten úplněk při kastraci? Že by odpověď na Buňuelův řez dívčím okem? () (méně) (více)
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Herec Bohdan Tůma v televizní talk show vzpomínal na natáčení: „Jsem hrál bodyguarda. Panu Donutilovi. Oni ho vykastrovali a on ležel v nemocnici (na voperování náhrady). A já ho tam hlídal! A já jsem tenkrát měl údajně na nějakýho toho pachatele (Tomáš Hanák), který ho obtěžoval na tom pokoji, vystřelit z pistole. Jenomže oni měli strašně vypiglovanou chodbu, v tý nemocnici. A paní režisérka Chytilová říkala: ‚Vy, prosím, půjdete tudy a tady odsaď vystřelíte!‘ Já říkám, no tak dobře, no. Tak jo, šel jsem, vybíhá pachatel, vytáhnu pistoli, zakřičím stůj! Jenomže to bylo trošku jinak. Já jsem se rozeběhl, jak byla vypiglovaná ta chodba, tak jsem hodil takový záda! Ale takový! Asi primář řekl, bude se tady filmovat, z tý chodby se bude moct dát žrát! Já jsem si tak strašně namlátil! Vodrazil jsem si kostrč, lokty a ještě jsem měl slabej otřes mozku. A Chytilová: ‚To bylo bravurní!‘ Ta se mohla zbláznit! A když se podíváte na ten film, ono to tam opravdu je! Běžím tou chodbou, takhle je ta kamera, najednou, jsou vidět jen podrážky a zmizím ze záběru. To je autentický, to není nahraný. A pak říkala: ‚Tady odsaď, ze země budeš střílet!‘ Tak jsem vyndal pistoli, pak se natočil záběr, jak jsem vystřelil. Ona byla proslavená tímhletím, že brala tyhlety záběry, který nebyly nazkoušený, připravený!“ (Ganglion)
- Milroslav Donutil získal v r.1998 Českého lva za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. (M.B)
- Natočeno podle skutečné události. (M.B)
Reklama