Perličky na dně

Pět povídek kolísavé kvality, jak už to u těchto filmů bývá. Nejvíc mě zaujala ta první a poslední, ale ta typická poetika je cítit ze všech z nich. Sázka na neherce se ne až tak úplně povedla. U některých postav se zamýšleného přirozeného projevu nepodařilo dosáhnout, a z jejich výkonu je cítit hodně křečovitosti. (10.02.2014)

Přesně to co je v Hrabalových textech takřka magické, stává se ve filmovém podání buďto banálním, nebo podivnně absurdním. U filmových "Perliček na dně" to žel platí dvojnásob. Vedle chytré pointy zůstává často už pouze podivnost nebo nuda... Hrabalovy prostředky jsou totiž ryze literární. Režisér je pochopitelně musí oželet, ovšem pokud je nenahradí ničím jiným, zůstane nicneříkající banalita... Z pěti povídek filmu osobně stavím nejvýše Chytilovou. Nejen pro závěrečnou scénu ovazování stromků, ale také proto, že její povídka obsahuje autentické záběry Vladimíra Boudníka, takže působí i jako nesmírně zajímavý a velmi cenný filmový dokument. Také Jirešova "Romance" má zajímavé kouzlo. Schormův "Dům radosti" je pro mě určitým zklamáním, stejně jako Němcovi "Podvodníci". Menzelův příspěvek do značné míry předurčuje celý jeho přístup k Hrabalovi. Je silný v poetizaci, ovšem naprosto nezvládá, respektive zcela pomíjí dramatické hodnoty předlohy. "Perličky na dně" jsou zajímavý pokus, ovšem něco podstatného jim schází. Možná odvážnější práce s předlohou, možná i zajímavější kamera a lepší herecké výkony. Paradoxně přesně to, co je silou české nové filmové vlny tady do značné míry selhává... (24.08.2008)

Respektuji Hrabala a jeho pábitelství, respektuji význam "nové vlny". Ale ani jedno se mi jednoduše nelíbí. Druhou hvězdičku přihazuji čistě jenom za závěrečnou povídku, kde mě pobavil Vyskočil. "Co když ti maminka řekne: Cikánku si vezmeš jen přes moji mrtvolu?" "Tak já řeknu: Mami, tak si lehni a já tě překročím." (14.09.2016)

Pět režisérů si rozdělilo povídky Bohumila Hrabala se stylem sobě vlastním. Trochu nevyrovnané, u některých je poznat, že ambicióznější díla už nebudou s Hrabalem svázaná. Velká část hodnocení patří za ten průvodní dojem, který kolem sebe tyto krátké povídky vyvolávají, někdy možná mimovolně. Kdybych to bral výčtově, tak Menzel v této poloze (v této době) samozřejmě nezklamal, Chytilová si s gustem zaprovokovala (jako v každé době) a Jireš šel zcela mimo mě. Zbylé pány mám raději jinde. Ale co už s tím, je to dobovka a tento mladický přístup si Hrabal zasloužil jako jen málokdo. (08.12.2005)

aneb český povídkový filmek ala Rogopag vyšel na výbornou. Další z perel v české kinematografii. Individuálně bych hodnotil: Smrt pana Baltazara 7/10, Podvodníci 9/10, Dům radosti 10/10 (Schorm chlastal čistej iron na ex), Automat Svět 10/10 (Chytilová u toho zase chlastala kanistr s benzínem), Romance 8/10. Hodnotím individuálně, nikoliv způsobem abych srovnával jak moc se daný interpreti přiblížili Hrabalovi... Jak prohlásila Chytilová, filmová podoba Hrabalových knih je velmi náročná na převedení a nikdy se nepovede úplně jako u žádné adaptace, proto písmo a filmový pás nelze nikdy srovnávat, jsou to prostě jiná média... (03.11.2008)