Perličky na dně

Inu, Hrabal je z jednotlivých povídek cítit na sto honů, ta syrová poetičnost je v českém prostředí pro něj opravdu typická a v 60. letech si mladí filmaři nové vlny dělali čest a povinnost zfilmovat aspoň kousek z jeho díla. Na povídkovém filmu je taky silně znát ovlivnění tehdejšími filmařskými postupy nové vlny, tzn. použití naturščiků, minimum zasahování do jejich dialogů a snaha o maximální autenticitu prostředí. Bohužel můj výsledný dojem sráží použití nekvalitního filmového materiálu, na kterém se podepsal zub času, v některých případech jsem nehercům vyloženě nerozuměl jejich repliky a počínání Menzela nebo Chytilové mi přišlo místy jako filmařská manýra. Nicméně bez diskuze řadu silných hluboce lidských momentů film má a taková závěrečná romance mezi romskou holkou a učedníkem z fabriky je komická a sentimentální zároveň. Celkový dojem: 55%. Na jednotlivých povídkách je zřetelně znát jednak to, že se pozdější slavní filmaři teprve učili za pochodu, a také to, že byli zahledění do sebe sama a divák jako konzument jejich díla je až tak dalece nezajímal... Problematické je využití hudebních motivů, některé jsem považoval za skutečně disharmonické útoky na moje ušní bubínky a s ohledem na sousedy jsem neustále musel korigovat hlasitost. Buď jsem neslyšel dialogy, nebo mě omračovaly varhanní či jiné vstupy. (09.08.2009)

první čtyři povídky se snad předháněly, která bude horší... naštěstí zde platí rčení "to nejlepší na konec", u Jirešova dílka jsem se konečně pobavil, to rádobyumění předtím bylo vážně utrpení. zřejmě nejsem dost hrabalamilovný, ale ani velká režisérská jména tomuto faktu moc nepomohla. celek: 40% (22.01.2009)

Pět povídek Bohumila Hrabala zpracovalo pět mladých režisérů nové vlny a každý pojal svůj úkol z jiného úhlu. Hrabalovo dílo není čistě dějové, je postaveno na poetice okamžiku. A je umění, zachytit jeho podstatu na film tak, aby příběh neutrpěl. Asi nejvíc mě okouzlil Menzel a první povídka, mám stejné procítění Hrabala jako on. (19.08.2021)

Pět povídek kolísavé kvality, jak už to u těchto filmů bývá. Nejvíc mě zaujala ta první a poslední, ale ta typická poetika je cítit ze všech z nich. Sázka na neherce se ne až tak úplně povedla. U některých postav se zamýšleného přirozeného projevu nepodařilo dosáhnout, a z jejich výkonu je cítit hodně křečovitosti. (10.02.2014)

K dílu Bohumila Hrabala jsem si nikdy nenašla cestu. Ani jeho zfilmované knihy se u mě nezařadily mezi oblíbené filmy, byť byly celkem oceňované. U Perliček se mi moc nepozdává výběr samotných povídek, kvalita zpracování je různá, některé jsou slabší, některé lepší. Hrabalovská poetika tu cítit jde, ale ona zkrátka není pro mě. Myslím, že všichni režiséři, a že to jsou jména v české kinematografii významná, natočili mnohem lepší snímky. (03.04.2012)