Poprava

Pro mne především tragický snímek o asijském soudním systému a věznicích, ve kterých člověk přežívá jako zvíře. Kdo mě chce přesvědčit o nezávislosti „ctihodného“ soudce, který svůj rozsudek vynese pod vlivem emocí na základě novinového článku? V době, kdy byl snímek natočen, Malajsie nebyla - dle mého soudu - taková, jak ji soudce ve své řeči prezentoval. Snad měl část pravdy o americkém sociálním odcizení dětí. Rozhodně ale lhal v tom, že malajské děti jsou ve své zemi chráněny. Protože už jen pohled na malajské ulice svědčí o něčem naprosto jiném - bezdomovectví, chudoba, zaměstnávání dětí, a v neposlední řadě negramotnost. (12.01.2015)

Dosti depresivní film o jednom velkém životním dilematu. Zatím nejlepší film s V. Voughnem, co jsem viděl. I když jeho milostná linie s A. Heche tu nebyla úplně na místě, hlavní dějová linie zřejmě zasáhla každého. J. Phoenix si tu opět sáhl na dno a podává skvělý výkon. Myslím si, že dosti skrytý film. (16.09.2012)

Tahle poprava se nějak minula účinkem. Problematika drog v Malajsii je už stokrát omyté téma a ani v tomto případě nám Ruben nic nového - snad kromě otázky "jet či nejet" - nenabídl. Celé to ale mohlo být daleko zajímavější, kdyby na režisérské stoličce seděl někdo jiný, než nekňuba Ruben. Ten totiž nedokázal z jediného záběru vydolovat kýžené emoce (zhnusení při procházce po vězení, lítost nad kamarádem, vzájemná přitažlivost mezi Sheriffem a Beth, atd atd atd), takže těch 111 minut bylo defacto o nudě, kdy tři blbečci šnupou kokain a pak se diví, jak to dopadlo. Jediný, který zachraňoval tuto pohromu, byl Phoenix, který se ale jako na potvoru ve filmu objevil dohromady na tři minuty. Role ufňukance mu tady sedla jak ulitá. Celkově je to tedy na 2* - jedna za Phoenixe a druhá za otázku, nad kterou mě donutil Ruben ( to jediné se mu povedlo ) přemýšlet. (25.03.2007)

Morální drama o přijmutí zodpovědnosti za hříchy z minulosti aneb jak jedno nahodilé malajské přátelství projde skutečnou zkouškou. Return to Paradise mnohdy připomene o rok mladšího brášku Brokedown Palace z Bangkoku režiséra Jonathana Kaplana, kdy se dvě naivní kamarádky musejí vypořádat s obviněním z pašování drog. Silné téma ale stejně jako u Kaplana nepodpořila režie (Joseph Ruben), která ze silného tématu mohla vytěžit o poznání víc. Navždy průměrný Ruben naštěstí neplýtvá sentimentem, netlačí na diváka a k duhu mu jdou vedle námětu a dobře padnoucí hudby i zdatné herecké výkony (dosud nepříliš známý Vince Vaughn a Anne Heche se ve stejném roce potkali v jednom nechvalně známém motelu spravovaném Normanem Batesem; navíc, jak už to tak bývá, Joaquin Phoenix opět excelující), nicméně zhruba v polovině bylo jasné, kam se kroky obou přátel budou ubírat. Otázkou pak zůstává ona mediální vsuvka – v těchhle momentech to totiž vypadá, že scénář musel být hodně barevný, jak do něj zasahovalo vícero propisek. Téma o vlivu a neuvěřitelné moci médií tak mohlo snímek posunout do viditelně jistějších rovin!! Takhle 70%.. (02.01.2009)

Poprava mozno chcela vyzniet profesionalne a filmovo zdatne no Rubenov pribeh mal mnoho dier a vlastne vsetko sa tocilo len o jednej zalezitosti cim pribeh vyznieval dokonca i trapne a naivne. Povedal by som ze tento celovecerak je do velkej miery nakazeny neprofesionalitou a nudou.Nebudem to tu uz nijak obzvlast rozpisovat vsetko co byste mali zistit okrem danych poznatkov najdete v ukazke. (25.03.2007)