Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (237)
Tenhle film mě zpočátku rozhodně nelákal. Ležel mi doma drahnou chvíli, než jsem se konečně odhodlal si ho pustit. A líbil se mi; oblíbení herci a netradiční způsob zpracování mě zaujal. A kromě toho natáčení k mému překvapení probíhalo i v mém oblíbeném klubu Wakata, takže bod k dobru Už jen proto, jak se tam Polívka honí se svým filmovým synem:) ()
Některé scény jsou hloupé (vymačkávání uhrů, leštění policistova obušku), některé pasáže hluché a hudba Mig 21 trochu protivná. Na druhou stranu jsou vtipné a trefné scény rozmístěny rovnoměrně po celé délce filmu a ty slabší pasáže jsou krátké, herci evidentně pochopili, co se po nich chce a jsou přesní. Tomáš Vorel st. pak získává body navíc za odvahu experimentovat. ()
Skřítek ze rozjíždí opravdu bravurně - je vtipný, originální a také hluboký (tematizace konzumní kultury a groteskní definice stereotypů popkulturní doby). V průběhu filmu se ale stane to, čeho se (zřejmě) řada diváků obává - Skřítkovi dojde dech. S blížícím se koncem je to horší a horší, počáteční radost z objevování nového (filmového) světa střídá nuda. Přesto Skřítek bez problémů obhájí 4 hvězdičky. Hlavním důvodem je již zmiňovaná originální konfrontace s tvorem známým jako "homo postmodernensis" (vynikající scény v hypermarketu, maso jako fetiš každého čecha atd.). Výborná je i práce s hudbou - neustálé variování několika hudebních motivů Mig 21 (tyto melodie se nám nabíc spojují se známými texty, čímž se vytváří zajímavé napětí) film rytmizuje a uspořádává. Dalším kladem je samotná odvaha natáhnout takto specifický film do celovečerní délky (i když, jak jsem psal výše, 20 minut dolů by neškodilo). Když ještě pomineme podivnou postavu skřítka, který ve filmu nemá žádnou funkci, nezbývá než nové Vorlovo dílo doporučit. Skřítek je nezaměnitelný film. (A ještě mnohem víc...) ()
Tomáš Vorel u mě ještě nikdy jako režisér nepřekonal dvě hvězdy a stejně je tomu u Skřítka. Navnadil mě trailer a obsazení v čele s Bolkem Polívkou a Jiřím Macháčkem, proto jsem tomu dal šanci. Bohužel se mi to nelíbilo a Skřítek u mě rychle upadne do zapomnění. Pochválím snahu o originalitu… ale jen tu snahu. Ten koncept grotesky mě nesedl a jednotlivé gagy moc nebavily. Vlastně si vzpomínám jen na jednu jedinou vtipnou scénu a to je na podobný film sakra málo. Dramatická linka s příběhem na mě nefungovala prakticky vůbec. Zůstávají jen slabé dvě hvězdy a mé soukromé varování sobě samému: filmy od režiséra Tomáše Vorla už opravdu ne. ()
Nakonec je to přeci jen trochu netradiční film a při jeho sledování jsem byl o to nadšenější, že je děj filmu předkládán jinak než velkou kadencí slov. Jsem celkem velkým odpůrcem české kinematografie a právě proto mám radost pokaždé, když u nás vznikne něco, co alespoň trošičku vybočuje ze zavedených norem. Je pravda, že Skřítek má mnoho slabin a že z něj čiší možná až velmi silná snaha o umělčnost (kterou v tomto ohledu neuznávám) nicméně i tak se mi celek jeví poměrně slušně a rozhodně nadprůměrně. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
- Částečnou předlohou nebo předchůdcem Vorlova Skřítka je krátká, rovněž Vorlem režírovaná groteska skupiny Mimóza, „Směr Karlštejn“, která je jednou z částí filmu Pražská 5 (1988). Začátek Skřítka na svého předchůdce jednoznačně odkazuje a především je oběma filmům společná celková forma napodobující klasické grotesky. Hlavní postavy tvoří podobnou, maléry stíhanou rodinu (s tím rozdílem, že ve Skřítkovi je jediný starší syn místo dvou malých), klíčovou postavou je v obou filmech záhadný poťouchlý skřítek, o němž ví pouze malá dcerka. V ostatním se tyto filmy liší, děj je pokaždé jiný. V obou filmech ztvárnila postavu matky Eva Holubová. (Adam Bernau)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
Reklama