Skřítek

Jednoznačne najhorší film aký som kedy videl a dopozeral (dopozeral som ho len preto lebo ho dávali v autobuse). Chápem konceptu nemej grotesky, ale myslel som že mi preskočí počas toho filmu, alebo že na mne zanechá trvalé následky :) Príbeh ma vôbec nezaujal v tejto forme, postava škriatka bola zbytočná a prekážala mi a v podstate nevidím na tomto filme nič pozitívne. Hodnotenie: 0.1/10 (24.06.2013)

Hodnotit nemůžu neb se na to nevydržel koukat moc dlouho, když to šlo v tv. To pitvoření bylo pro mě naprosto neúnosné. Jak mám Vorla hodně rád, tak mám čím dál víc pocit, že jeho nechuť k celé dnešní společnosti je tak velká, že mu brání to nějak umělečtěji ventilovat, a tak až moc sklouzává k moralitám. A že je to chvályhodný a ojedinělý počin natočit němou grotesku, jak jsem se někde dočetl? No kdo viděl Tuvalu, může se jen smát. (10.02.2007)

Tak toto je nechutné a stresujúce. Pozerať sa na to. nakoniec ako to býva u takých to filmoch vypol som televízor a šiel sa upokojiť. Veď to nieje komédia ale samí stres pohromade čo sa vo mne ukladal dobrých 15 rokov. Nemohol som ani zaspať až tak sa ma to dotklo! To keď pustia nejakému bláznovi na psychiatrií tak tam všetko porozbíja! V takomto filme by som vedel hrať aj ja! (30.12.2007)

Jedná sa o zaujímavý predel medzi cestami mestami. Vorel je pre mňa režisér, ktorý dokáže vystihnúť pomerne jednoducho a trefne úpadok a akýsi cyklus v akom sme neustále uväznení( či už v meste, alebo na dedine). Vždy si nájde originálny spôsob ako ho zobraziť a Škriatok nie je výnimkou. Zrozumiteľný, zábavný( hlavne trio policajtov), a dotýkajúcich sa tém ako láska, stereotyp, neistota a to hodnotné je tu prezentované čarovnou bytosťou, ktorá sa snaží postavy a hlavne ešte mestom neskazenú dcéru vrátiť späť k prírode a k skutočným hodnotám. Holubová je excelentná. (24.02.2015)

Komedie zbarvená do zelena. Tomáši Vorlovi nelze upřít jednu vlastnost – odvahu. Odvahu, s jakou se pustil do realizace bezeslovné grotesky, žánru nemajícího v českých luzích a hájích v podstatě žádnou tradici. Jenže Vorel si podřezal vlastní větev, když začal do prostoduchého příběhu plného fyzického humoru, propašovávat své názory, rady, doporučení. Je fajn, když chce režisér divákům něco sdělit, když jeho dílo nese nějaké poselství, ale aby jej neslo za každou cenu a způsobem natolik nápadným? Několik nechutných scén z jatek doslova čpí zoufalstvím pramenící z Vorlovy neschopnosti nebýt doslovný. Skřítek natolik násilně prosazuje vegetariánství, že si každý cynický masožravec nakonec stejně řekne: „a just to maso jíst budu!“. Nehledě na detail, že z nejvýraznější vegetariánské postavy se vyklube mladistvý agresor. Ve snaze o závažné sdělení jde stranou snaha o sofistikovanější humor a přednost dostávají rádoby vtipné scénky, kdy někdo někoho něčím mlátí do hlavy s vykulenýma očima. Mnohé vtipy zcela postrádají pointu, například celá linie s podivínským skřítkem a celé je to umocněno bezradností „němých“ herců. Skřítek je dílem neotřelým, s ucházejícími triky (snad jen fascinace „živými“ fotkami byla příliš markantní), dílem ne hloupým, přesto plným hloupých chyb, které po sečtení způsobily kompletní rozsypání tohoto ambiciózního projektu pod režisérovýma rukama. 50% (27.11.2006)