Jak básníci neztrácejí naději

Po zjištění, že ředitel nemocnice není všemocným pánem, nýbrž slouhou v rukou prodejných politiků, se zkušený lékař Štěpán Šafránek vydává tam, kde ho lidé potřebují - na záchranku. Milostné vzplanutí zde opět nechybí, problémy středního věku jsou naopak žhavou novinkou a přestože tento díl považuji v podstatě za zbytečný, tak ho nemohu považovat za vyloženě nudný. (18.12.2008)

"Mobil je horší než diktatura proletariátu". Co novým dílům autoři přidali na délce, to ubrali z bohatství scénáře. Zbývá recyklace motivů ze starých dílů a trocha manažerského trapna. Herecky nejhorší Štěpánkova partnerka, Matáskova bílá prací síla, těstoviny s rozvařeným Šafránkem na Kovandu. Série, jejíž novější díly stárnou rychleji, než senilní její skuteční vrstevníci. (29.01.2012)

Vždyť i střední věk může mít svůj půvab, tak proč je z toho taková postpubertální trapárna? Taková kliše, co tam řeší ti dva a hlavně jak.....Kořínková hází manželovy krámy z balkonu, Brodská za dveřmi slyší, co nemá - to je opravdu "originélní". Na jednu vtipnou glosu připadá deset trapných - učitelova senilita, spolužačka na ministerstvu a její "know-how", kondolence smutečních hostů (to snad bylo ze všeho nejtrapnější)....A nakonec ředitel nemocnice, který nemůže najít zbouchnutou lékárnici ?!? Pokud by měl život, tak poeticky a mile našlápnutý v prvním díle, takhle sestupnou tendenci, tak to se teda máme na co těšit. (18.11.2004)

Dávno to mělo skončit...nejlíp třetím dílem. Nefunguje posunutí do kapitalistického Česka plného podnikatelů a oportunistů, nefungují omílané vtipy, nefungují nové postavy a bohužel nefungují ani ty staré a jejich interakce mezi nimi. Osud básníka Štěpána je zpečetěn. Hrozná nuda a nevkus, ze kterého si pamatuju tři věci - Tetu, Mazdu a Starobrno. (01.11.2014)

"Všechno nejlepší, Kovando !!" - "Šafránek, pane profesore !!" ;) Ale jo, Štěpánku, měj se hezky a už se hlavně nevracej !! Kdyby si tu senilní Somrovu etudu, mimochodem variovat jeden vtip pár vteřin po sobě hned po titulcích a pak jej opakovat stále dokola, to už mluví za vše, a když to ještě navíc bohužel kompletně působí jako upocený křečovitý a dokonale bezinvenční recyklát předchozích básnických filmů, střihnul Pecháček s Kleinem, z recese bych jim na cestu tou porevoluční žumpou ještě hvězdu přihodil.. Ale takhle mám aspoň čisté svědomí, na rozdíl od pánů tvůrců.. Jak básníci neztrácejí naději tak vlastně platí jen za snímek funkční pouze v rovině nostalgie, kdy diváka láká zjistit, jak se vlastně žije jejich hrdinům, jejich starým známým.. Jinak by se totiž jednalo o záležitost naprosto opodstatnitelně nesledovatelnou.. Jediný řemeslný klad snad lze vzdáleně spatřovat v hudebním motivu, když tam místo Rytíře šoupli Jardu Uhlíře.. (18.05.2015)