Šašek a královna

Slabá komedie? Nepodařená adaptace? How dare you?... Film jsem viděl dvakrát - v roce 1988 a více než třicet let poté - a dvakrát mě silně zasáhl. Poprvé mě šokovala jeho svoboda - roztančená kamera, záměrná světelná nevyváženost, příběh narušující logická pravidla vyprávění, prolínání žánrů, množství (zdánlivých?) politických narážek, to vše působilo v letech zahnívající normalizace a její unylé filmové tvorby jako zjevení. To je rovina, kterou dnešní divák o generaci mladší může jen sotva docenit. Film má ale hlubší rovinu, díky které působivost rozhodně neztratil. Dvojitý sen kastelána Slacha, v němž se stává šaškem, pokoušejícím se bavit okouzlující, ale bezcitnou královnu/slečnu Reginu, se mění v krutou hru bez pravidel a nakonec se prolne do skutečnosti šokující pointou... Vítězství šaška nad brutální mocí zůstává precizně vystavěným, nadčasovým podobenstvím. Kromě autorského a hereckého mistrovství B. Polívky a Ch. Poullain a vynikající režisérské reinterpretace V. Chytilové bych chtěl zdůraznit hudbu J. Bulise, která mi připadá kongeniální. (01.04.2021)

Hrůza hrůzoucí. Tak skvělá divadelní hra a tak příšerný film, nezáživný a v mnoha ohledech neúmyslně pitomý. Co naplat, že je rozšířen o dějovou linku odehrávající se v současnosti (či snad v realitě?), když neřekne vůbec nic víc než to, co milionkrát působivěji a důrazněji říká zmíněná hra. Jedna hvězdička pouze za výkon Bolka Polívky. (03.04.2014)

Po zhlédnutí divadelního představení jsem měl z filmové podoby jisté obavy. Netradiční pohled Věry Chytilové vnáší do této bravurní hry nový rozměr a posouvá ji někam dál. Nevím, jestli dopředu, ale prostě někam úplně jinam. Ostré střety se současností, ať už na hradě, na louce nebo v hospodě, jsou tím pravým kořením, které bylo potřeba do divadelního gulášku přimíchat. Bolek se Chantal opět září a ve vedlejších rolích perlí mistři Kodet a Brodský. Prostě lahoda. (22.02.2012)

Československý film inspirovaný divadelním představením napsaným B. Polívkou. Autor divadelní předlohy se ve snímku V. Chytilové objevil v hlavní roli kastelána Slacha, podivína a abstinenta, jenž mívá fantasmagorické představy laděné do červené barvy, jimiž je film bohatě prostoupen a na jejichž kontrastu s realitou je v podstatě snímek založen. Do místa, kde Slach bydlí, zavítají náruživý nimrod Herr König a jeho exotická francouzská partnerka Regina, do níž se kastelán zamiluje, stává se ve svých divokých představách jejím poníženým šaškem a ona královnou s dominantními sklony. Herecké výkony především B. Polívky a jeho tehdejší manželky Ch. Poullain jsou sice působivé, avšak právě díky jejich přehrávání je příliš znatelný divadelní původ a styl filmu. V každém případě se ve filmu paní Chytilové, plném jejích typických bizarností a netradiční práce s kamerou, odehrává jakési psychologické podobenství podpořené výbornými hereckými výkony. Kromě zmíněné manželské dvojice se představil v roli Němce Königa výborný J. Kodet v překvapivé, pro něho netradiční poloze a také V. Brodský v menší roli Vlachova nemluvného přítele. V. Chytilová natočila opět výstřední film, v němž mohu doporučit extravagantní výkon B. Polívky a Ch. Poullain, avšak obávám se, že to na vyšší hodnocení stačit nebude, zejména v porovnání s jejím předchozím počinem Vlčí boudou, jenž mě, ač plný neherců, jednoduše bavil více. (05.04.2017)

Diváci, kteří nechtějí připustit, že Chytilová se nedopuští pokusu převést Polívkovu hru na plátno, nýbrž ji používá jako bázi pro vytvoření nového, vícevrstvého a přece dokonale konzistentního díla, přicházejí o mnohé. S ohledem na obsah nelze směrem k autorské dvojici neutrousit: To se tedy dva sešli. Chytilová ještě v plné síle a Polívka ještě jako Pan Šašek. Madam Poullain to dokonale tmelí. Bav mě! Uprostřed prašivé civilizace nietzscheovský zápas vůle dvou nadlidí: Šaška a Královny. Jen takovéto persony (a jen spolu?) mohou přemáhat vládu tupého mačismu, totožného se servilitou. (Opravdu je Chytilová zlou feministkou? V králově suitě hrají prim staré báby - vždy nejlítější strážkyně statu quo.) Nebo jinak: Šašek a Královna: Příroda ve své dvojakosti, trojakosti a Člověk ve své u-Bohosti. Nebo je Královna naopak Šaškovou Ideou? Každopádně je to Královna. Rovin, na nichž by bylo lze toto dílo vykládat, je mnoho a psychoanalitik by si jistě zgustnul na obou autorech. Těší mě, že je to zrovna můj oblíbenec Brodský, u Chytilové neobvyklý až rušivý zjev, který zde obrací mínění k pravosti: "Vždyť je normální." Více významových vrstev má i evropské složení: královský pár Němec - Francouzka, Čech šašek. (Srov. též zlobný dialog m. Poullain s "Rusem" Šteindlerem ve Vyhnání z ráje.) Mimochodem: "...jsou tady zase z Německa. Zase se bude střílet. Takže Jarda, Tonda, ať se neukazujou..." "...Wunderschön...Paroží...Alles echt!" Při scéně s výměnou rolí ("Hraj krále!") jde do tuhého, je to vrchol všeho, aniž by ovšem směrem ke konci došlo k polevení. Pak probuzení a všechno začíná znova. Ne. Všechno je jinak. Závěrem dotáhla Chytilová původně Polívkovu hru k naprosté genialitě, paradoxně tím, že tak trochu popírá sama sebe. "To je sen!" A poslední vteřina před titulkami je vždy její silnou stránkou. (05.07.2011)