Šašek a královna

Příjemné zjištění, že film na mě funguje skoro stejně mocně jako kdysi. Prošlá léta ho olízla jen lehce a ani srovnání s geniálním divadelním představením, které jsem měl mezitím konečně možnost vidět v TV, u mě nevyvolala pohrdavé úšklebky. Co je divadelní divadlu a co je filmové filmu. Věra Chytilová, tehdy ještě ve formě, si látku výrazně a zdařile přizpůsobila. Polívka a Poullain ve svých rolích excelují a spojení Polívkova mimického i dramatického talentu, režisérčiných barevných a kompozičních fantazií a "artistní" (ale účelně!) kamery je i dnes velmi působivé. Bonusové rozhovory na DVD mi potvrdily, že hlavním tématem filmu i hry byl původně vztah muže a ženy (a tak jsem to kupodivu napoprvé taky vnímal) a politický podtext jim přisoudili až diváci. (26.07.2009)

Miluji stejnojmennou divadelní hru. Film je velice slabým odvarem. V domnění, že kupuji záznam divadelní hry, nechaje se zmást obalem, na které je fotka ze hry, jsem si tento film koupil, Katasrofa, Chytilová fakt neumí naprosto nic. Kdybyste někdo měli divadelní hru na DVD, třeba stáhlou z TV, rád koupím kopii. Děkuji. (11.06.2008)

Československý film inspirovaný divadelním představením napsaným B. Polívkou. Autor divadelní předlohy se ve snímku V. Chytilové objevil v hlavní roli kastelána Slacha, podivína a abstinenta, jenž mívá fantasmagorické představy laděné do červené barvy, jimiž je film bohatě prostoupen a na jejichž kontrastu s realitou je v podstatě snímek založen. Do místa, kde Slach bydlí, zavítají náruživý nimrod Herr König a jeho exotická francouzská partnerka Regina, do níž se kastelán zamiluje, stává se ve svých divokých představách jejím poníženým šaškem a ona královnou s dominantními sklony. Herecké výkony především B. Polívky a jeho tehdejší manželky Ch. Poullain jsou sice působivé, avšak právě díky jejich přehrávání je příliš znatelný divadelní původ a styl filmu. V každém případě se ve filmu paní Chytilové, plném jejích typických bizarností a netradiční práce s kamerou, odehrává jakési psychologické podobenství podpořené výbornými hereckými výkony. Kromě zmíněné manželské dvojice se představil v roli Němce Königa výborný J. Kodet v překvapivé, pro něho netradiční poloze a také V. Brodský v menší roli Vlachova nemluvného přítele. V. Chytilová natočila opět výstřední film, v němž mohu doporučit extravagantní výkon B. Polívky a Ch. Poullain, avšak obávám se, že to na vyšší hodnocení stačit nebude, zejména v porovnání s jejím předchozím počinem Vlčí boudou, jenž mě, ač plný neherců, jednoduše bavil více. (05.04.2017)

Divadelní hru jsem naneštěstí ještě neviděl. K filmu jsem přistupoval s jistými rozpaky, které však byly po pár okamžicích zahnány do kouta. Hodně se v jeho souvislosti (a vůbec Šaška a královny jako celku) hovoří o Polívkovi, kterému jako divadelnímu herci, komikovi a hlavně mimovi role v obou jejích polohách opravdu sedla (však si ji taky pro sebe napsal, že ano), ale u mně jej o dost převyšuje Chantal - obě polohy její role jsou hereckým koncertem s graciézní artikulací v obou jazycích, uhrančivými a nenávistnými pohledy, nádherným smíchem a živočišnou (přesto aristokratickou a elegantní) erotičností sršící z každého jejího pohybu, pohledu či slova. Nádherná role pro nádhernou ženu a skvělou herečku. Dobře a nápaditě zpracovaný příběh o moci, bezmoci, lhostejnosti a potřebnosti. A Kodetův němec je fakt k popukání. "Klesám k zemi, jíž zároveň opouštím!" (09.01.2009)

Před těmi víc než dvaceti lety jsem ani nezaregistroval tu (záměrně nevytěsněnou) teatrálnost, která, ač potenciálně rušivá, přirozeně podtrhuje celkové vyznění popisovaného vztahu muže a osudové ženy. Zapomněl jsem též na lehkou křečovitost projevu některých neherců i některých herců. Ale zato mi utkvěla v paměti ta atmosféra potrhlé naděje, poněkud děsivého humoru a funkční tvůrčí symbiózy dua Polívka-Poullain. Vlastně mi to, nevím proč, uvízlo kdesi v hlubokých kobkách paměti jako prastará píseň smrti. Což mi teď po letech kupodivu nepřijde nijak zvláštní.            Mohl bych se zmínit o zejména v úvodu do očí bijícím protitotalitním podtextu šaškových monologů, ale sám Polívka se vyjadřuje v tom smyslu, že v té době svobodomyslně tvořit samo sebou, i bez konkrétního záměru, skoro vždy znamenalo působit dojmem satiry. Takže to vynechám. Ostatně osudový vztah šaška a královny obsahuje kromě mnoha jiných věcí i temnou podobu lásky (snad spíš potřeby lásky?), což je jev, jenž v rámci úvah o (politické) totalitě hodlám vynechat. Leda že bych mluvil o stockholmském syndromu a nebo naivitě, a to se k tomuto Chytilové filmu rovněž nijak zvlášť nehodí. Co se ale hodí dobře, je doporučit komentář uživatele Adam Bernau, jenž je v komentování Chytilové mým nedostižným šampionem. Čímžto tak činím. (01.11.2011)