Sedmikrásky

My máme Sedmikrásky, Francouzi Célina a Julie si vyjely na lodi a Američani Thelmu a Louisu. ____ Není pod sluncem slova, jehož více nenávidí šosák, než toto schoulené, vzdorovité, záhadné a zavilé jméno: experiment. Proč vlastně v 60. letech vznikaly, jaké byly okolnosti? Inu, prý tomu nahrávala liberalizace tehdejšího režimu, objevení Bohumila Hrabala, signály ze zahraničí (francouzská nová vlna, neorealismus), kritická odezva na schematismus let padesátých apod. Já vidím ještě jeden důvod, zamlčený a mnohem zásadnější! Tehdejší generace filmařů se zhusta – Forman, Vávra, Chytilová – rekrutovala z lidí, jež nevystudovali režii a neovládali z tohoto důvodu „řemeslo“ a klasické postupy. Proto natáčeli po svém. Kritici zavětřili a s velkorysostí sobě vlastní tomu přimkli terminus „moderní narace“ (tj. subjektivní prožívání času, otevřený konec, autonomní prostředí, individuální režisérský rukopis, nelinearita apod.) Stále šlo ovšem ze strany řady českých režisérů o projev diletantismu – povstávající z neznalosti kanonizovaného filmového jazyka –, který se za intelektuální hru s divákem pouze vydával – třebaže takový Forman se z dokumentární roviny přesunul k excelentním dramatům (trochu kuriózně chápeme přízvisek „formanovský styl“ coby autorský rukopis pro ony dokumentární začátky, sic je zřejmé, že se Forman mnohem více nadřel a do filmů zasahoval, když pracoval v Americe). U Chytilové je v Sedmikrásách až markantní, jak uměle vytváří spontánní situace, jak racionálně manipuluje s barvou a střihem, aby dosáhla nekonvenčního tvaru, stále dokola tímtéž postupem (Sedmikrásky jsou ve své podstatě velice logicky uspořádané dílo a je to dané právě tím mechanickým způsobem, jimž jsou hnětený), a jak naopak nechává vystupovat improvizaci a adaptaci tehdy, kdy se jí nedostává invence, o je to o to nestoudnější, oč takový Kubrick valnou část Vesmírné odysey natočil bezděčně pod vlivem LSD (zeptejte se kohokoliv po silné dávce LSD, aby vám odvyprávěl, co viděl a zažil, a zmerčíte s 2001 mrtě analogií). Tvrdím, jinými slovy, že vytvářet umění není totéž, co vyrábět umění. (17.03.2009)

nejoriginálnější ženskej film ever...ale klidně to beru jen jako takovou blbost, je to prostě jen hra, někoho baví někoho ne, ale jak je vidět, spousta lidí má k tomuto filmu skoro osobní odpor, jako by je ten film byl urážel...někdo tam píše i něco o snobismu...je toho spousta, co toho dokáže tendle film vzbudit, a je to asi lepší než nevzbudit žádnou reakci... (29.04.2010)

Ach jo, zlatá 60. léta, kdy padly ideologické bariéry a cenzura, ale zároveň zůstala štědrá státní podpora, takže tvůrci mohli bez zábran experimentovat a laškovat na účet společnosti a vlády. Není divu, že se po těch časech leckterému filmaři stýská. Pravdou je, že řada filmů té doby by v tzv. normálních dobách nevznikla. Sedmikrásky jsou experimentální hříčkou, která je na hony vzdálená běžné filmové produkci a průměrnému filmovému divákovi. Snímek je cenný pro filmové teoretiky a zažrané kinofily z hlediska fimového jazyka, obrazové kompozice, střihu a práce kamery. Na druhé straně postrádají spoustu věcí, které filmový divák očekává, a současné vysoké hodnocení na CSFD je při vysokém počtu hodnotících dáno snobismem a napodobováním. Celkový dojem: 40 %. (01.02.2009)

U Sedmikrásek jsem vděčný za dvě věci. Že mají co sdělit, a nejde tak jen o surrealisticko-experimentální nonsens, a že trvají ani ne hodinu a čtvrt, protože o moc víc bych asi nezvládnul a začal se nudit. A jen se stydím, že mě musela k Věře Chytilové dokopat až jistá potetovaná filmová kritička z LA s australským přízvukem a láskou pro vše staré, nezávislé a feministické. Díky, Alicio Malone, jsi moje filmová guru. (10.03.2018)

Chytilovej sa podarilo natočiť pre niekoho mnohoznačný, pre druhého zase prázdny umelecký film bez deja, s prvkami surrealizmu, plného anarchie a s nestráviteľnými hrdinkami, ktorý má napriek všetkému spomenutému výborné tempo a rýchlo odsýpa. Toto dosiahnuť je myslím skoro až zázrak. Symbolika a metafory tu sú pospomínané, ja by som snáď len ten feminizmus tu zobrazený nebral až tak smrteľne vážne. Hlavne, že sú Márie skutočne šťastné. Pre mňa budú pomerne nadčasové Sedmikrásky navždy filmom anarchistickým a nie feministickým. A možno viac výtvarným dielom, ako hraným filmom. (03.02.2014)