Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHrají:
Ivana Karbanová, Jitka Cerhová, Marie Češková, Jiřina Myšková, Julius Albert, Oldřich Hora, Jan Klusák, Josef Koníček, Jaromír Vomáčka, Václav Chochola (více)Obsahy(1)
Kudy chodí, tudy provokují. Slavný film režisérky Věry Chytilové o dvou Mariích a o bludném kruhu pseudohodnot a pseudovztahů.
Dvě mladé ženy, Marie I a Marie II, se rozhodnou být zkažené, protože svět kolem nich je také takový. A tak začnou hledat jakoukoliv legraci. Spolu zamotají hlavu několika postarším pánům, které pak nechají zaplatit velkou útratu a nakonec je posadí do vlaku. Okradou toaletářku, zahrávají si se zamilovaným mladíkem… Ale to všechno jim nestačí, protože chtějí být ještě zkaženější. A také si uvědomují, že si jich lidé okolo nevšímají. Jednoho dne se dostanou do luxusního hotelu, kde je v sále připravena opulentní hostina. To je teprve ta pravá příležitost se vyřádit…
Provokativní moralistní groteska Sedmikrásky byla druhým celovečerním filmem Věry Chytilové (po realistickém dvojportrétu O něčem jiném). Film překvapil publikum, kritiku i oficiální kruhy svou silnou stylizací, která ho odlišovala od všech filmů tehdejší produkce. S podobně radikálním pojetím filmové estetiky přišla autorka i ve svém následujícím dile Ovoce stromů rajských jíme (1969). Pak následoval distanc až do roku 1976, kdy se autorce podařilo natočit hořkou komedii Hra o jablko.
(oficiální text distributora)
Recenze (317)
Vždycky sem si myslela, že Chytilka je blázen. Je, ale Sedmikrásky poblouznily i mě. Sice mi uchází, kde v nich hledat protiválečnou notu (ze by anarchie?), ale Marušky byly úžasný, až by jim člověk nejradši nafackoval. První chvilky vrzajících paží a střídání symbolických obrazů mě trochu zaskočily, ale rychle sem si zvykla a vychutnávala si kouzlo obrazu. Za poslední dobu pro mě jeden z nejlepších filmů vůbec! ()
Teple mile ulítlé i po těch letech, hravé, příjemné. ()
Mám tenhle film rád. A to se nepovažuji za intelektuála, mám prostě slabost pro experimenty, které kašlou na to, chápeme-li je nebo ne. Nemůžu říct, že všemu v tomhle filmu rozumím, kromě toho za těch 40 let hodně zastarala právě ta provokativní složka. Co mohlo být chápáno jako políček do tváře oficiální politice (kulturní, sociální apod.) je dneska bezzubé a neúčinné. Takže mně baví jen formální složka filmu, nikoli ta obsahová. Střih, kamera, kompozice obrazu a práce se zvukem a hudbou jsou vychytané do posledního detailu. ()
Já myslím, že to je první ne-oficiální lesbický film v Československu. ()
Filmový experiment, po vizuální stránce určitě zajímavý a na svou dobu vrcholně pokrokový. Nutno však říct, že mě nezaujal a vtípky paní Chytilové mi nepřišly úsměvné, natož vtipné. Po řemeslné stránce ovšem palec nahoru. ()
u některých vyzdvihovaných filmů nechápu, proč jsou vyzdvihovány .)) ()
Vážení rádobyintelektuálové,rád bych viděl vaše hodnocení,kdyby tuhle sračku natočil např.V.Olmer nebo Z.Troška. ()
Skvělej vizuál a lahůdka po formální strance. Ke kouzlu a významu obsahu mi však chvilku trvalo se prokousat. Když jsem viděl Sedmikrásky poprvé, moc jsem si je neužil. Nedokázal jsem si je zařadit do dobového kontextu. Ty dvě rozjuchané káči mi přišly lehce otravné, ale teď vidím, že jsou zcela metaironické. Ostatně - když se jedna ptá na konci, jestli jsou šťastné, tak druhá odpovídá: “A hrajem to?” Ony se tedy nemají chovat jako reálné osoby. Jeden by řekl, že jejich přístup k životu je odpovědí na ten socialistický zmar, jež je všude kolem. Nezbývá než lelkovat, nic nebrat vážně a z pánů mít jen dobrej den. Jedna nadá druhé cigáro. Ta však odmítá. První se ni zamračí a prohlásí: “Kouřit se musí!” Vlastně jsem se začal vídat s dvěma holkama, které se mi staly dobrými kamarádkami a které nyní vidím v postavách těch dvou protagonistek: (Když jsou třeba v klubu a přijde za nimi nějaký týpek s vlezlými řečmi typu “Ty máš tak krásný úsměv” tak ho hned přestanou brát vážně. Na invazivní otázky typu “A kde bydlíš a co studuješ?” odpovídaj týpkům: “Hele, to je asi jedno. Povídej spíš ty něco o sobě.” A Následně z něj maj prdel. Dost už ale o nich.) Sedmikrásky jsou projevem kontrakultury a dovedu si představit, že by film ještě dnes mohl nějaké pány rozčilovat (natož v době svého vniku). Chytilová na to reaguje svým věnováním: “Tento film je věnován všem, co se rozčilují jen nad pošlapaným salátem.” ()
Milá šílenost, která však jen taktak utáhne tuhle pidistopáž... 70 %. ()
Chichot,chichot,chichot..... ()
Úžasné, geniální a tak ZKAŽENÉ! ()
Sedmikrásky jsou jeden z mých nejoblíbenějších filmů především kvůli tomu šílenému smyslu pro humor, který mě mnohokrát donutil smát se nahlas ("Haló, rehabilitační klinika. Umři! Umři! Umři!"), a výtvarná stránka a kamera mi přišli opravdu hodně zajímavé. Nevím, o čem to přesně mělo být, ale nabízí se vysvětlení, že aspoň jedno z hlavních témat je že lidi se často chovaj nevinně a používaj rádoby milé ale otřepané fráze, zatímco páchaj kdejaké zlo, i když to zlo stejně mnohokrát působí celkem triviálně (zvlášť když se vyskytuje ve světě bez hlubšího smyslu). A zdá se mi, že v české kultuře se vyskytuje specificky ženské vydění absurdity každodenního života, které hraničí s halucinacemi. Objevuje se ve filmech Věry Chytilové, ale také třeba v textech kapel Dybbuk / Zuby Nehty a Čokovoko. ()
Sedmikrásky pro mě už před lety byly a stále jsou totálně nesnesitelný film, zároveň mi ale hodně imponuje spontánnost a nesvázanost hrdinek, kterou bych si taky přála oplývat. ()
Říká se, že umění by mělo provokovat. Sedmikrásky ve své době jistě spoustu lidí provokovaly a dobře jim tak (oběma stranám). Kdyby mi někdo řekl, že je to opravdu skvělý a výjimečný film, ale ať mu prostě věřím a nedívám se na to, ušetřil by mi několik hodin života (druhý pokus, třetí pokus..) a můj závěr by byl stejný. Paní Chytilová to určitě natočila tak, jak chtěla, takže všechno, co se mi na filmu nelíbilo, považuji za záměr. Už ty dvě ale nikdy nechci slyšet. ()
Propagace západní dekadence a ke všemu projektovaná obrazy naprosto ireálního, doslova patologického chování mladých dívek rozhodně do socialistického kina/kultury nepatří a jako zcela nevhodný příklad, zejména pro mládež, skončilo tohle "veledílo" právem v trezoru! Zbytečný film, z kterého čiší neúcta ke všemu a ke všem, obdiv k falešné "svobodě" západního typu, ale i jakýsi podivný feministický zápach. Že Chytilová uměla/používala velmi osobitý, zajímavý až geniální filmový jazyk je bez debaty, ale její "kritický pohled" na věc/svět (=obsah jejích filmů) očima feministické pacientky psychiatrie je naopak velmi laciný, chorobně subjektivní. ()
Dokonalá alegorie. Není divu, že s ní V. Chytilová u komunistů narazila... ()
Experimentální film, jehož kouzlu buď podlehnete nebo ne. V mém případě je to něco mezi. K plusům řadím určitě zajímavé pojetí(především formální zpracování) a to hlavně na tu dobu, naopak k mínusům pro mě patří celý příběh, který mě ničím moc nezaujal, ale to je především tím, že sedmikrásky jsou přece jen filmem od režisérky ženského pohlavý a hlavně pro uvědomělé ženy. Někde mezi v tomto případě leží velice oduševnělé dialogy mezi těmi slečnamy, které jsou občas zajímavé(zmiňovaná scéna s vejcem), nicméně někdy jsou i trochu samoúčelné a běžný dialog by se sem hodil více. Rozhodně však revoluční film, který je právem považován za klasiku a došel ocenění i v zahraničí. ()
Hana a Hana na tripu. Víc k tomu říci neumím. Jen že jsem se chtěl jen mrknout na prvních pár minut filmu, jakže jako to slavné dílko vypadá a najednou jsem ho už nemohl vypnout :) ()
Jedno ze stěžejních děl nové vlny ve mně vyvolává smíšené pocity. Na jedné straně je tu výtvarná stylizace, před kterou smekám. Barvy, kostýmy, střih, s tím vším je nakládáno s obdivuhodnou nápaditostí a působivostí (podíl Ester Krumbachové jistě není malý). Pak jsou tu ale věci, s nimiž mám problém i u jiných režisérčiných kusů. Afektovanost hlavních hrdinek ještě docela sedí k jejich zvýrazněné lehkomyslnosti a dekadenci, kde se snoubí protřelý cynismus s naivitou a zranitelností. Ale někdy (vlastně dost často) převáží doslovnost a polopatické moralizování ve stylu "Ta dnešní mládež si neváží žádných hodnot" a to mě zkrátka ruší. Nevadí mi angažovanost, chápu, že se Chytilová chtěla k určitým věcem vyjádřit, ale když už věnovala takovou péči vizuálním experimentům (ta "stříhací" scéna byla například skvostná), proč musí všechno tak průhledně dovysvětlovat? 70% ()
Zlaté Orwellovy dvě minuty nenávisti. Tohle bylo plných 73 minut hnusu. Snad nic mě ještě takhle nerozčilovalo. ()
Reklama