Zimní válka

Rusové v listopadu 1938 překročili finské hranice bez vyhlášení války. Chtěli získat zpět území, které okupovali od roku 1809 do pádu carského režimu r. 1917. Nepřipravená a špatně vybavená finská armáda složená z obyčejných civilistů byla však odhodlána bránit svou vlast, jejíž autonomii teprve nedávno získala. Finové neměli ani jedno letadlo nebo tank. Tento film sleduje osud dvou bratří a jejich čety v nerovném souboji s útočící Stalinovou armádou. Uznávám, Talvisota je spíše film pro muže, kteří se do plné polní dokáží lépe vcítit. Mně na něm zaujalo, že Rusové na frontě slavili Stalinovy narozeniny (docela hlučně), hrstka Finů proti tak obrovské přesile, frontová sauna, statečnost finských vojáků, ale hlavně to, že ve válce jsou vojáci skutečně jen stroje, schopné čehokoliv. (04.01.2014)

S těmi chvalozpěvy bych byl opravdu trochu opatrnější. Téměř hodinový rozjezd má seznámit s postavami, ale v těch nefinský divák ztratí orientaci, jakmile je zahlcen jednou bitevní scénou za druhou, které se na něj valí stejně jako hordy bolševiků na čím dál vyčerpanější obránce. Na dobu vzniku jde o řemeslný nadstandard, ale pokud v tom někdo neviděl patos, měl by si protřít (patrně unavené) oči. (17.09.2011)

Na "malou" evropskou produkci je to výtečně natočený válečný velkofilm. Nepřichází sice s ničím formálně neobvyklým, ale už samotný fakt, že se tahle opomíjená kapitola 2.světové války dočkala důstojného a důvěryhodného filmového zpracování, mě těší. Nijak se netajím obdivem k tomu, jak tenkrát Finové dokázali mnohonásobně početnějším Rusům tak dlouho a tak úspěšně odolávat. Aspoň část z toho, jakou strašnou cenu za to platili, dokáže snímek Talvisota zprostředkovat. Nemá bůhvíjak vypiplanou dramatickou strukturu, v podstatě jsme po delším prologu svědky jen dalších a dalších zoufalých bojových střetů, zimy, strádání a mrtvých, takže to někomu může připadat zdlouhavé. Pro ty kluky v zákopech to ale bylo jistojistě mnohem delší. Kdyby někoho tahle tématika zaujala natolik, že by se chtěl dozvědět i víc, doporučuju výbornou knihu Karla Richtera Hranice placená krví. (26.02.2012)

"Jedinú zem, ktorú im dáme, bude na ich hroby..." Rusi v roku 1939 jednoducho požadovali Fínske územie. Tí boli síce po občianskej vojne trochu nejdnotní, ale ukázali ako sa dokážu proti nepriateľom spojiť. Tento trojhodinový film je takmer do polovice bez akcie, čo vôbec nevadí, pretože dostávame slušný prehľad o tom ako to prebiehalo. Od rečí medzi obyčajnými ľuďmi až po velenie, dialógy o tom , že snáď niečo vyjednajú bez vojny, neskôr sme svedkami narukovania, zatiaľ všetci v presvedčení, že iba na cvičenie. Dovtedy všetci verili, že si to Rusi rozmyslia. Nie, Stalin nepovolil...a je to i dobre, pretože Fíni ukázali celému svetu ako nakopať riť veľmoci...Bojové scény sú na slušnej úrovni, ale viac som si cenil scény, kde sa nebojuje, pretože až tie ukážu, či je vojnový film dobrý ako celok alebo ho možno obdivovať len pre pár akčných momentov. +++++++ Každý kto sa chce o tejto Zimnej vojne niečo dozvedieť, by mal po tomto filme siahnuť. Fínov pre toto strašne obdivujem a vznikajú i dobré hudobné pecky na túto tému. Snáď i o tomto slávnom fínskom sniperovi raz vznikne dobrý film. 80%. (14.05.2013)

Jeden z těch finských filmů, na které se nezapomíná. Vypráví totiž rusko-finskou válku zatím nejlépe, jak jsem jen mohl vidět. Poutavě, fakticky a naprosto poctivě. 195 minut je vlastně naprosto vypovídající čas. Také přesně vystihuje morálku jak Finů, tak Rusů. Stejně tak i odhodlanost v boji a fakta, kvůli kterým se na tento spor během druhé světové války rozhodně nesmí zapomínat. Pro mě to sice není na plný počet, ale pořád je to film, na který nikdy nezapomenu. (17.11.2014)