Vlčí bouda

Čekala jsem mnohem větší pocit strachu, bohužel jsem se lekla jenom jednou (sněhulák), a to je na horor málo. Macháček s tím svým kulichem neměl chybu, herecké "výkony" ostatních účinkujících byly ale spíš k smíchu, stejně jako prapodivné válení se ve sněhu. Kocábova hudba navozovala celkem děsivou atmosféru, přesto si myslím, že v rukou jiného režiséra by film dopadl lépe. (18.02.2012)

Tenhle film Věry Chytilové se dá zařadit do několika žánrů, protože je tu od každého trochu a tak vznikl hustý koktejl ozdobený třemi třešínkami v podobě vedoucích v čele s Miroslavem Macháčkem. Paní Chytilová byla velmi schopná a specifická. To se jí musí nechat. Dokázala divákovi nasrvírovat hutnou a divnou atmosféru. Byl to takový hezký psychologický experiment, který krásně dotvářela Kocábova hudba, taky divná. Já jsem měla pocit, že se rodiče těch svých výpučků chtějí zbavit a nebo si to celé vykládám úplně jinak. Každopádně se děťátka měla něco naučit. (04.03.2015)

Pokud by někdo hledal inspirační látku pro nizkorozpočtové turecké sci-fi spektákly, vkčí bouda poslouží vcelku spolehlivě. Musíte však prominout moralizující část filmu, která mi způsobila naprostou nerozhodnost v druhu diváckého zážitku. Při projekci jsem se především divil a uškliboval, ale od skončení mi Vlčí buda pořád v hlavě podvratně pracuje. (01.08.2014)

Kdyby mi příběh tohohle filmu, kde navíc vystupují zjeména teenageři, vyprávěl, nikdy bych neuvěřil o jak dobrou záležitost se jedná. Mimozemštani na lyžáku opravdu neslibují inteligentní podívanou, ale opak je pravdou. Chytilová dokázala s přehledem natočit kvalitní horor. S přihmouřeným okem by se dalo napsat, že Vlčí bouda je takový malý český Shinning. I zde jsou hrdinové odříznuti od zbytku světa a i zde se podařilo navodit solidně tísnivou atmosféru bezbranných lidí v solidním průseru. Nikdy bych neřekl, jak děsivé mohou být záběry na nabývající led, či kamera tápající sněhem. To vše funguje i díky výtečné zvukové a hudební kulise. V české filmografii se moc horotů nenajde, ale tenhle jeden vydá za 10 amerických. (26.10.2009)

Do rozvrzané vymrzlé horské boudy odříznuté lavinou od civilizace přijíždí různorodá skupinka mládežníků, aby podstoupila jakýsi podivný "test, co kdo vydrží", na který dohlíží všudypřítomný mrazivý vedoucí. Potraviny záhy docházejí, osobní konflikty ve skupině se naopak množí, atmosféra nesnesitelně houstne a vše směřuje k tomu, co nám bylo naznačeno v úvodu vycpanými vlčími hlavami zdobícími chatu - že už brzy se tu stane člověk člověku vlkem... Chytilová natočila už zvoleným, v naší kinematografii ignorantsky opomíjeným, hororovým žánrem pozoruhodný, ale zároveň dost rozporuplný film. Pomocí vynikající chaotické kamery (dramatické nájezdy, nervní švenky, časosběrné záběry), Kocábovy famózní kakofonické hudby, svícení a také zneklidňujícím náznakům, ryzím hororovým scénkám a excelentnímu výkonu Miroslava Macháčka se jí daří budovat hrůzyplnou atmosféru a vychází jí i každá lekačka, ale celé to shazují vysvětlující dialogy, přílišná doslovnost a mnohé herecké výkony toho nejtěžšího amatérského zrna, které z filmu dělají nechtěnou komedii století. Mluvím hlavně o představitelích zbývajících dvou vedoucí, kteří tak příšerně přehrávají evidentně záměrně (s ohledem na to, co se z jejich postav později ve filmu vyklube), což byl zajímavý tah, bohužel ve výsledku je z toho hrozná degradující křeč. Přesto i přes přílišné otravné chytilovské moralizování a patetický konec je to můj nejoblíbenější český film vůbec a jeden z mých nejoblíbenějších hororů. (30.09.2007)