Režie:
Alain Robbe-GrilletScénář:
Alain Robbe-GrilletKamera:
Henri AlekanHrají:
Daniel Mesguich, Cyrielle Clair, Gabrielle Lazure, Daniel Emilfork, Arielle Dombasle, Michel Auclair, François Chaumette, Roland Dubillard, Gilles Arbona (více)Obsahy(2)
Ačkoliv alkohol vypitý v tanečním klubu zrovna nezbystřil jeho smysly, Walter Raim stále ví, co je jeho povinnost. Když je uprostřed noci povolán svým šéfem (půvabná Cyrielle Clair) předat dopis pro hraběte Henryho z Korintu, okamžitě se vydává do akce. Cestou ho však zdrží zraněná polonahá žena, ležící uprostřed silnice s pouty na rukou. Právě s ní Walter před chvílí tančil v baru... (dopitak)
(více)Recenze (9)
Režisér Alain Robbe-Grillet se nechal ve svém filmu inspirovat surrealistickými obrazy belgického malíře René Magrittea (1898 - 1967). Pro diváka je těžké chvílemi se ve filmu vyznat. Co platilo před chvílí, ja zanedlouho jinak. Hlavní postava Walter se setkává s lidmi a dodatečně se dozvídá, v jaké vztahu vlastně k nim je jeho existence. Nemohu říci, že bych byl nějak zvlášť unesen, ale surrealismus se mi líbí, takže proto jsem si film vyhledal a rád se podíval. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Fuj to jsem si zase s Alainem Robbe - Grilletem naběhnul. Tyhle jeho surrealistická "díla" jdou absolutně mimo mě. Kdybych věděl, že jde o autora Successive Slidings of Pleasure vyhnul bych se obloukem. Už v životě nechci od tohoto režiséra nic vidět, pro někoho jde o umění, pro mě k uzoufání nesnasitelnou nudu! ()
Náročné sousto. Kamera a svícení za pět hvězd, děj bohužel prakticky žádný. Kdyby jenom trochu linka mířila nějakým směrem, dám čtyři. ()
V hlavní roli obraz belgického surrealisty R. Magritta Belle captive. ()
Tradiční kritika Robbe-Grilleta: děj bohužel prakticky žádný. Kdyby jen trochu linka mířila nějakým směrem. Pan režisér dělá, že je v tom něco víc, ale není. Linka skutečně nikam nemíří, protože se vždy obloukem navrací do výchozího bodu – pokud cykličnost formy, struktury a v posledku života nepřipustíme jako filmový cíl o sobě, tak sotva bude cílem pro nás jako diváka. Důležitější je, že linka na své cestě neprochází jen filmem, ale v autorově klasické extrémní intertextualitě a intermedialitě prochází kinematografií stejně jako malířstvím a literaturou, aby filmová diegeze nacházela význam mimo vlastní obzory – bez odkazů k tomuto filmovému zásvětí nebude příběh o revenantce snoubence hraběte Henriho de Corintha dávat smysl už vůbec žádný. Takřka každé vlastní jméno a příběhový fragment obsahuje nebo je modelován jako odkaz na jiné umělecké dílo nebo jinou Robbe-Grilletovu tvorbu. Avšak neznalost těchto odkazů vůbec nevadí, jelikož ani s jejich znalostí příběh smysl nedává o nic větší, neb cílem žádných surrealismů samozřejmě nikdy nebylo rekonstruovat konvenční smysl, ale objevovat smysl jiný… Může být náhoda pouhého anagramu, že „onirie“ snové struktury hrdinovy zkušenosti prochází skrze ironii, s níž jsou nám konvenčními formami voice-overu a flashbacku (postulujícími rekonstrukci minulých dějů) předkládány dekonstrukce prostoru a času postavy, z jejíhož snu se neprobudí ona sama ani divák? Není se totiž z čeho probudit… ()
Surrealistická hříčka s půvabnými ženami, jejich sny - a sny těch snících.... ()
Moc hezká lynčovina. Film, který opravdu není pro každého. ()
Jen za to mysteriózno, které se ale nijak nezhmotní, nepotvrdí ani nevyvrátí. To je taková škoda. Pan režisér dělá, že je to v tom něco víc ale není.Je to nuda, velká nuda, nedává to žádný smysl, surrealistická ztráta času. ()
Reklama