Reklama

Reklama

Epizody(9)

Obsahy(1)

Muzikálová féerie autora Jaroslava Dietla a Jaromíra Vašty z let 1967- 1968. Pamětníci si na pražského řezníka Rudolfa a jeho rodinu určitě vzpomenou a zaplesají. A ti mladší budou asi přijemně překvapeni tím, jak nápaditě se písničkové pořady mohou také dělat. O řezníku Rudolfovi (Darek Vostřel), který jaksi ve víru všedních dnů ztratil schopnost zasnít se, odpoutat se alespoň na chvíli od běžných starostí a trochu se "rozlétnout". Naštěstí je tu dcera Šárka (Iva Janžurová), která má zřejmě fantazie nadbytek (jak už to v patnácti letech bývá) a s pravou ženskou chytrostí přiměje ke snění i svého otce. A je nutno přiznat, že řezník Rudolf, když se do toho jednou dá, sní opravdu velkoryse... (Česká televize)

(více)

Recenze (71)

sud 

všechny recenze uživatele

Postavit seriál pouze a jen na zpěvácích a písničkách nemusí být pokaždé fiasko. "Píseň pro Rudolfa III" je toho zářným příkladem. Vtip jednoduše zapadá mezi písničkové výstupy ze zlatého fondu české populární hudby. Objeví se zde spoustu hudebních hvězd té doby (Matuška, Neckář, Kubišová) a někteří i zahraniční (Hughes Aufry). Zazní zde také legendární Modlitba pro Martu, píseň která díky normalizačnímu vedení na dlouhou dobu byla důvodm zákazu činnosti Marty Kubišové. Perla televizní tvorby, která po roce 1968 byla na nezaslouženém dvacetiletém odpočinku. 80%. ()

xxlch 

všechny recenze uživatele

Až se zvednete z křesla,projděte se lipovou álejí a poslechněte si píseň slavíků z Mardidu.Až budete mít v nohách tisíc mil zastavte se v hospůdce kde proberte s šenkýřem tvar džbánu a co že vám připomíná.Třeba potkáte dívku zlou a všimnete si že svítá. Pak chvíli blouděte po vlnách s korábem stokrát potopeným v bouřích. Není třeba aby jste přešli Jordá,řeku všech nadějí protože ždycky zbývá za šesták naděje aby jste došli k názoru ,že NEjste pro,aby válku ved tento svět a pokud najdete vhodný podkroví, požádejte miliu dívku o ruku,projděte chrámem Svatého Víta a vše si nechte posvětit motlitbou pro Martu................................Tohle je pouze výtah mnoha písní z tohoto muzikálového super díla.O tom že jsou tyto písničky nesmrtelné, není třeba nikomu říkat,pouze se znova a znova dívat a poslouchat a poslouchat a.... ()

Reklama

Mlle 

všechny recenze uživatele

Řezník Vandas (Darek Vostřel) je strašlivý protiva. Nepřímočarost jeho přízemní, uťápnuté maloměstské paničky (Lída Vostrčilová), je rovněž cosi obludného – jaký to ilustrativní pár. Před 25 lety jsem jejich povahovou vyhraněnost tolik nevnímala – mladý člověk přijímá vše, co je pro něj nové, s otevřeností a zvídavostí. Dnes mě ale oba iritují a stejně tak mě rozčiluje druh servisu, který pan Vandas ve svém řeznictví nabízí (lze-li zde vůbec při jeho ořkikování zákazníků uvažovat v intencích tohoto slova ;) ). Alespoň tak má jeho prostřednictvím generace nepoznamenaná českou formou komunismu příležitost nahlédnout do zákulisí totalitní vývařovny, v níž se spoluutvářela naše soudobá „národní povaha“. Vše křiklavé se však úspěšně rozplývá ve snových fantaziích ústředních hrdinů, kde pro zlobu není místo. Píseň pro Rudolfa III. je středněproudé rodinné melodrama, okořeněné tradičně skvělou Janžurkou v roli úplně vygumované puberťačky a navždy sympatickým Jiřím Hrzánem. Protože jde o televizní entertainment let šedesátých, je v řádu vyšší kvality, než kdyby pocházela z doby dnešní. Svou největší hodnotu má však mimochodem – coby výpověď o Čechách těsně před koncem našich posledních nadějí. Vždy jsem měla nejraději scénu, kde dámy vítají Alexandra Dubčeka, a také Hrzánovo vylepování nápisu určeného ruským vojákům. Vzpomínka na tento seriál se pro mě vlastně stala vzpomínkou na tyto záběry. Proto pro mě bylo po 25 letech překvapením, když jsem zjistila, že tento díl neexistuje, dochovaly se jen útržky, které byly po roce 1989 odvysílány v krátkém úvodu před dílem sedmým. Vryly se mi však do paměti nejvíce. Píseň pro Rudolfa III. je pro mě dnes z velké části právě jimi, a právě ony i dobový kontext se také významně podílí na mém vyšším hodnocení. Přestože jde o seriál kultovní, považuji za vrcholné filmové dědictví této výjimečné epochy jiné tituly. Hudební šlágry jsou však jeho nezpochybnitelnou dortovou třešní. V typické východoevropské setrvačnosti oprašují rozvernou melodiku padesátých let, nabízejí ale i nezaměnitelnou aktuální autorskou poetiku a nestydí se ani za coververze světových hitů (jak by se s tím asi vypořádaly dnešní autorské zákony). Do dnešní chiliastické doby nekompromisně přenášejí bezstarostný optimismus a naladí velmi pozitivně. Až by člověk na chvíli uvěřil, že bez následné normalizace bychom dnes v tak hlubokém úpadku nežili, byť takhle jednoduché to není. ()

tranquill 

všechny recenze uživatele

"Který vy jste, tajný, uniformovaný, pomocníci VB nebo svazáckej všudybyl?" Ano, poslední díly byly opravdu odvážné, na svou dobu... Dost písniček bylo hezkých, ale také spousta nezajímavých. A protože celkově mne téma a styl tohoto muzikálového seriálu míjelo, jednou stačí. "My jsme se neprovinili ničím, tím vším byla vinna doba..." ()

Jeremiah 

všechny recenze uživatele

Dějově absolutně směšné, ale tady jde především o hudbu, a ta je skvostná. Tolik krásných hlasů a spousta nádherných melodií dělá z tohoto filmu nejlepší muzikál, jaký jsem viděl. Škoda, že někteří zpěváci již nedostali ve filmech další příležitost. V této době ještě stále platilo - "co Čech to muzikant - resp. zpěvák", dnes to již bohužel nelze říci. ()

Galerie (179)

Zajímavosti (42)

  • Během natáčení došlo k sovětské okupaci Československa a seriál se proti ní ostře ohradil. Zde také poprvé zazněla slavná píseň roku 1968 Modlitba pro Martu. Kvůli protiokupačnímu charakteru seriálu měl Dietl později problémy s nastupujícím normalizačním režimem, a musel z pražské televize odejít do Ostravy. (BoredSeal)
  • Epizoda byla dokončena přímo během vysílání z improvizovaného ilegálního studia ČT (výzkumný ústav A. S. Popova). Filmový materiál, který byl v roce 1990 nalezen, se zachoval jen bez zvuku (tvůrci neměli při natáčení potřebnou techniku a herci tedy své role namlouvali živě až ve studiu). (sator)
  • Iva Janžurová vzpomínala: „Tehdy jsme nemohli do studia. Byl srpen roku 1968. Neměli jsme k dispozici náležitou techniku, maskéry, kostýmy, museli jsme si vybrat sami doma ve svých skříních něco, co se hodilo na naše postavy. Pro mě to bylo dost obtížné, protože mi nebylo 15 jako Šárce, bylo mi už 27. Nenašla jsem ve své skříni podkolenky, neměla jsem doma ani brýle, které Šárka nosila. Ale díl jsme chtěli natočit a také jsme to dokázali.“ (sator)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno