Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Ako niečo takéto mohlo vzniknúť v ZSSR za Brežneva, je pre mňa záhadou. Možno v rámci "podpory kultúrnej pestrosti národov Sovietskeho zväzu". V trhovom prostredí by to však nemohlo vzniknúť ani náhodou. Pod Kaukazom je to klasika, a teraz možno očakávať zvýšenie záujmu zo Západu, po videoklipe Katie Melua: Love Is A Silent Thief, ktorý je celý zostrihaný zo scén z tohoto filmu. Takto nejako si predstavujem že by vyzeralo, keby nejaký šialenec skúsil sfilmovať Chazarský slovník od Milorada Paviča. ()
Poetický snímek, který vypraví příběh arménského básníka (Sayat Nova), je neskutečným počinem v dějinách sovětské kinematografie. Každý filmový obraz je hodný fotografické výstavy. Propracovaná práce s kamerou, detailní ztvárnění mizanscény, podbarvující hudba, toto vše je podáno v jisté symbolické rovině tak podmanivým způsobem, až má divák pocit, že je zaveden do zcela jiného světa. A tento svět má svůj vlastní, vnitřní řád. ()