O svatební krajce

Hodně lidí tady píše, že po revoluci se u nás přestaly točit dobré celovečerní pohádky, ale pro mě to je o něco později - na začátku tisíciletí s tímto filmem. Ten je taková moje srdeční záležitost. Kdo čeká klasickou pohádku, bude zklamán, protože tohle je spíš romantický a moralizující příběh zasazený do renesančního prostředí. Styl uvažování, který za ním stojí, mně také přišel spíš renesančně-barokní než pohádkový. Příběh je moralizující, detaily mírně lechtivé (král v lázni), takže dohromady tak něco mezi Komenským a Boccacciem. Pro děti tenhle film rozhodně není. Já jsem ho viděla už jako dospělá a líbilo se mně na něm všechno: prostředí, hudba, kostýmy (má oblíbená italská renesance), děj, psychologicky propracované postavy i styl vyjadřování (scénárista uměl zacházet s češtinou). Kromě toho 1) rodina v podání B. Turzonovové a obou Klár působila dojmem opravdové rodiny, 2) nechyběla tu nenásilná, moudrá autorita starších (v osobě babičky) a 3) králové a královny tu byli důstojní, což jsou tři věci, kterých si v pohádkách hodně považuju. Všichni herci byli dobře obsazeni a přímo srostli se svými postavami. Jako nejstarší sestru mě potěšilo, že hrdinkou byla netradičně sestra starší, ale nezapomnělo se ani na tu mladší :-) Moc se mně líbila chemie mezi králem a princeznou a věk krále mně vůbec nevadil - v tomhle žánru dám kdykoliv přednost důstojnému, charismatickému Milanu Bahúlovi před neklidnými, přidrzlými Jany Dolanskými. A k tomu tématu svatební krajky: podle mě bylo dobře vymyšleno, protože jednak ukázalo, že král byl zřejmě v mládí velice náročný a hledal ženu, která by byla přesně jako matka, ale příběh ho nechá dospět tak, že ženu získá, až když začne být víc sám sebou a uvažovat, že tu hloupou podmínku zruší a manželku si najde sám. A zdlouhavým paličkováním titěrné krajky zase příběh "dospěje" princeznu: ze začátku byla bezohledná a ztřeštěná, a paličkováním se naučila trpělivé práci. (03.02.2012)

No žádný archetypální iniciační počin to nebyl, ačkoli téma s Osudem se k tomu přímo nabízelo. Jurodivá princezna blbka, která naštěstí neměla ambice a klidně by raději prala prádlo, protože to je větší sranda, než královský ples, se nepolepšila, k rozumu nepřišla, přišla akorát ke starému kořenovi, kterému začne co nevidět dělat peklo na zemi, což si ten vopelichanej úchyl přes krajky naprosto zaslouží. Ostatně za tuhle kokotinu by zasloužili všichni tvůrci pětadvacet na holou. Ta cimra sloužící babičce a vnučkám za ložnici, kuchyni, jídelnu, trůnní sál a kdeco dalšího je fakt magořina, ale ještě šílenější jsou ty brojleři na zeleném pažitu, kteří snáší mraky vajec. Asi nikdo z tvůrců ani jejich příbuzenstva nepěstoval slepice. No a ten Osud? Jako ano, člověk se vlastními chybami a vlastní blbostí učí a moudří, ale jestliže nic špatnýho nedělá, (akorát to, že spí jako dřevo i když kolem něj skály padají) a vzbudí se a pyká za něco ani netuší proč a nač, jenom vyděšeně prchá jako hlloupé štěně, na vysvětlenou dostane něco jako "máš prostě blbej osud, holka, tak ho zkus změnit", tak to je opravdu velegeniální počin. Proto se taky nebohé děvče nikam neposune, nijak se nepolepší, pořád je to jurodivá blbka, akorát zamilovaná. Strašný osud. (21.04.2020)

Vlastně mi vadilo jen to, že se král oholil (bez vousů vypadal starší a měl příliš ostré rysy). Všichni ostatní byli vybraní perfektně. Klára Issová se mi velmi líbila. Italského stavitele Pavla Kříže jsme všichni žrali. Božidaru Turzonovovou jsem za její charakter obdivoval. Radek Holub (kterého jsem do této chvíle neznal), byl zajímavý. Pavel Landovský zvládl své rozhořčení nad ztrátou vína perfektně. A námět (špatný osud poněkud lehkomyslné princezny) je zajímavý. ■ P.S. Když král ležel v tom hnoji (ještě, než se oholil), tak vypadal docela mužně. (06.04.2015)

O svatební krajce je lepším průměrem mezi novodobými pohádkami. Jedná se o štědrovečerní pohádka roku 2003. Příběh má přímou dějovou linku. Poněkud už postarší král (hraje ho nikterak neokoukaný slovenský herec Bahúl) vyhlásí ples, na kterém si vybere svoji budoucí manželku a matku svého potomka. Podmínkou k úspěchu je ovšem, aby upletla takovou krajku, jaká je na obraze. To se povede pouze zatoulané, nezbedné princezně (Klára Issová), do které se už král zamiluje, aniž by tušil, že je princeznou. A to i přesto, že ji životem provází její Nešťastný osud. Toho hraje velice škaredý Radek Holub, který se ovšem podle mě do této role naprosto hodí a je největším překvapením celé pohádky. Ten ji nejrůzněji škodí. Třeba jí vysype posbíraná vejce, zaviní požár látek, vylije víno ze sudů a možná ještě zaviní pád lešení. Za vše ovšem může princezna Svatava, tedy Issová, které té role také velice sedla. Ostatně neméně zdařile se svých rolí ujali i Pavel Kříž coby italský stavitel Composti či sklepmistr Landovský. [1490. hodnocení, 44. komentář, 60%] (29.01.2020)

Na to, že se jedná o pohádku či historický snímek se mi jeví tento televizní počin jako zdařilý. Ocenit lze zajímavé zámecké i přírodní prostředí v němž se natáčelo, bohaté kostýmy, nepříliš početný kompars a dobrodružný příběh nepostrádající originalitu. Také pár vtipných momentů se tam našlo. Herecky to nebylo nejhorší, jen mladí krásní pincové u nás nějak došli, tak bylo třeba vzít někoho zkušeného, ze sousedství. Místo obvyklých sudiček se s humorem zhostil jejich role osud v podání Radka Holuba. Jediné co tam chybělo byla pohádková atmosféra, prostě tvůrci nevyužili všech možností, které jim příběh nabízel. Škoda, mohla to být pecka. (09.07.2016)