Il Rosso e il Nero
Červený a čierny
Režie:
Jean-Daniel VerhaegheScénář:
Danièle ThompsonKamera:
Gérard VigneronHudba:
Philippe SardeHrají:
Carole Bouquet, Kim Rossi Stuart, Judith Godrèche, Claude Rich, Bernard Verley, Constanze Engelbrecht, Francesco Acquaroli, Maurice Garrel, Rüdiger Vogler (více)Obsahy(1)
Láska a zrada z napoleonskych čias vo výpravnom koprodukčnom filme, ktorý získal mnoho ocenení. Príbeh z 19. storočia rozpráva o vzostupe mladého muža z nižšej triedy, ktorý sa vďaka svojej inteligencii a schopnosti naväzovať styky dostane do vyššej spoločnosti, dokonca nadviaže romantický vzťah s dámou. Film je zároveň portrétom jednej historickej epochy, poznačenej triednymi rozdielmi, pokrytectvom a nemožnosťou prekročiť svoj osud. Hrdinom príbehu je 19-ročný Julien Sorel, vášnivý obdivovateľ cisára Napoleona. Sklamaný revolučnými ideálmi rovnosti sa rozhodne vyšplhať po spoločenskom rebríčku prostredníctvom žien z vyšších kruhov. U madam Renalovej pracuje ako učiteľ. Podarí sa mu zviesť túto príkladnú manželku pevných katolíckych zásad. Kvôli klebetám a ohováraniu však musí jej dom i mesto opustiť. Dáva sa do služieb markíza de la Molea a zoznamuje sa s jeho očarujúcou dcérou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Nadčasové dielo už len tým, že aj po skoro 200 rokoch si vo Francúzsku stále môžu povedať "červený a čierny", a to hlavne po voľbách, ktoré vyhral komunista Mélenchon, no a o čiernych rozprávať nemusíme, pri pohľade na francúzsku futbalovú reprezentáciu je takmer isté, že čierna sa musí čoskoro dostať na štátnu vlajku, najmä po tom, čo afroFrancúzi už húfne obohacujú pred olympiádou aj austrálske turistky, jednu dokonca piati naraz. Ale netreba závidieť, aj austrálske devy majú právo byť kultúrne obohatené. Hoci film Červený a čierny je ako keby na jedno kopyto v porovnaní s inými verziami, tak stále ide o veľmi hodnotný filmový prínos a Kim Rossi Stuart bol vynikajúci Žulién Sorel, rola prospechárskeho záletníka mu sadla viac než zasneného princa mysliaci na hríbikový účes Fantaghira. ()
Opět přetrvává moje pochybnost nad názvem, když toho červeného (vojenského) je tam skutečně pramálo. Na tv film opravdu dobře, i když o něco více romantická než by podle mě být měla, natočená adaptace Stendhalova románu (možná jsem ho kdysi v mládí proletěla, ale rozhodně nečetla) o člověku, který pohrdal chudými a nenáviděl bohaté (nebo snad naopak?), obdivoval Napoleona a nevěděl si příliš rady s láskou. Paralela s předkem slečny La Mole a královnou Margot mě vždycky fascinovala, na Romualda se dobře koukalo a obě dámy (Matylda i paní de Renal) do svých rolí také zapadly. V závěru stařičký kněz nabídl svému někdejšímu chráněnci naději, ale v podstatě byl Julian Sorel osamělý od začátku až do konce a na rozdíl od obou žen jsem ho zase nepochopila (ani SPOILER důvod postřelení paní de Renal ani jeho politicky motivovaný proslov při své obhajobě ani jeho rozhodnutí zemřít) taková láska k paní de Rénal se mi nezdá vůbec realistická (i z osobní zkušenosti) KONEC SPOILERU. Srovnání se zpracováním s Gérardem Philipem a Danielle Darrieux, viz toto, a ani tam se mi najít pochopení nepodařilo (a obě verze vzhledem ke dlouhé stopáži mohly ty jeho pohnutky vysvětlit mnohem lépe) asi pro ně budu muset nahlédnouti do knihy… ()