Obsahy(1)
Rodiče chodí s dětmi k doktorovi kvůli různým nemocem, tu má chlapec kašel nebo holčička rýmu. Co ale dělat, pokud se dítě nikdy nesměje, nebo pokud je tak bojácné, že dny tráví zalezlé pod postelí a třese se hrůzou? Tatínek Tomy a maminka Péti se rozhodli jít k doktoru - kouzelníku, aby jejich děti vyléčil. Doktor má mezi medikamenty prášek smíchu, díky němuž by se Toma začala smát, a bonbóny pro odvahu, kterou by tolik potřeboval Péťa. Nešťastnou náhodou ale dojde k záměně žlutého doktorova kufříku s úplně stejným kufříkem Tomina tatínka, pilota Valentina. Začíná velké dobrodružství, plné zmatených honiček a bláznivých situací, na jehož konci nejsou ani bonbóny, ani kouzelný prášek a dokonce ani ten nešťastný žlutý kufřík. (Jezinka.Jezinka)
(více)Recenze (4)
Sovětské filmy, a především sovětské komedie, mají ten problém, že mají nelogicky poskládaný scénář, což jim ubírá na vtipnosti a realističnosti. Tohle však není ten případ. Je to krásná komedie, která potěší děti i dospělé. Podle toho, co jsem zjistil, byl tento film nadabován do češtiny a, tak jako mnoho dalších sovětských filmů, leží patrně kdesi v archívu pod nánosy prachu. 100% ()
Žlutý kufřík je docela absurdní artefakt, neumím si představit, kdo by si tak škaredé zavazadlo pořizoval, zas na druhou stranu, velmi to snižuje pravděpodobnost jeho ukradení, protože o žlutý kufřík by ani zloděj nestál. Žlutý kufřík jako film má něco z atmosféry Pana Tau, něco z Šesti medvědů s Cibulkou a něco z Pánů kluků. Nevím, proč takovéhle filmy u nás nedávají, své diváky, a to nejen mezi dětmi, by si tenhle film našel. Taťjana Peltcer se tu představí v jedné ze svých nejlepších rolí, zejména poloha naspeedované babičky jí velmi slušela, a u malé Tomy si člověk maně vzpomene na naši Leontýnku Brtníkovou z Brtníka, některým malým holčičkám je předurčeno být nedosažitelnou první láskou jedné generace. ()
vtipný nostalgický film pro děti i dospělé, každý si v tom najde něco svýho, a samozřejmě skvělá sovětská hudba ()
Skvělý, vtipný, promyšlený film. Podíval jsem se na něj po více nez čtyřiceti letech a musím říct, že jsem zíral s otevřenou pusou. Legrační vtip střídá moudrý vtip a člověku je po jeho sledování krásně, jakoby najednou vše bylo na světě v pořádku. ()