Haibane renmei

Mám rád díla, u kterých si může divák leccos domyslet a vymyslet si vlastní verzi pohledu na věc. Tenhle seriál splnil mé očekávání do puntíku a i když jsem si v některých komentářích četl, že je to celkem pomalé a vyloženě nudné, nemůžu souhlasit. Mě to chytilo od prvního dílu a než jsem stačil vydechnout stejně roztomile jako Rakka, byl už konec. Fakt, není nic lepšího než si to pustit tak hezky na večer, kdy už máte všechny povinnosti za sebou a chcete se u něčeho uvolnit a při usínání trochu nad něčím zapřemýšlet, není lepší možnosti než si pustit právě Šedokřídlé. Je to o hovně a zároveň o všem, je to krásně hudebně podkresleno a nutí to vyloženě k přemýšlení. Ale z mysli to jen tak nedostanu a Rakka s Reki mi prostě zůstanou asi na hodně dlouho otištěny jako sympaťačky nevídaných rozměrů ;) (29.11.2011)

Haibane renmei je dalším důkazem toho jak je naše kultura ochuzená o fenomén anime. Sice existují skalní příznivci japonské animace, nicméně by si tento úkaz zasloužil mnohem větší pozornost. Některé tyto japonské kreslené seriály v mnohem kvalitativně převyšují debilní a dementní americkou, německou, argentinskou, či třeba i českou tvorbu. Haibane renmei je mírumilovným, krásným a inteligentním seriálem, který by si mohl najít cestu ke každému neomezenému divákovi, který by byl schopný akceptovat zápletky mimo již vytyčených klasických a miliónkrát recyklovaných seriálových šablon. Seriál o andělíčcích, kteří jsou na sebe všichni děsně hodní a o svátcích si darují oříškové zvonečky v originalitě předčí například veškerou současnou českou seriálovou produkci. Plný počet nedávám proto, že první polovina trošku nudí a chce to trochu chtění k tomu překonat. Kdo to dokáže je odměněn fantastickou a mystickou druhou polovinou včetně skvostného posledního dílu. (05.06.2007)

Haibane renmei je silné v okamžicích, kdy brnká na vážnou strunu, ale jeho slabostí jsou pasáže, ve kterých pozorujeme poklidný život obyvatel Starého domova a přilehlého městečka. Mezi ty se řadí hlavně úvodní díly, které mají za úkol seznámit nás se světem ve kterém žijou Šedokřídlí a samozřejmě nám mají dát poklady pro poznání jednotlivých postav. Bohužel většina jich je v seriálu jen do počtu, jsou zbytečně představeny v samostatném dílu, ačkoliv už dále v seriálu nemají téměř žádnou roli. Tohle seznamování je bohužel poněkud zdlouhavé a monotónní, navíc ty méně důležité postavy nejsou vůbec zajímavé (nejméně asi Nemu), vztahy mezi nimi taky ve většině případech leží pouze na principu "buďme na sebe milí", ale opravdové pouto je snad jen mezi Reki a Rakkou. (17.07.2008)

Bohužel i já i když si neustále nalhávám, jakou mám fantazii a představivost jsem se nenechal naplno pohltit tímto poklidným a velmi dobře zpracovaným dílem a především ze začátku jsem měl s tím pomalým tempem a faktem, že se v prvních pár episodách dle mého nic podstatného neděje, docela problém. Chápu tedy i člověka, co o tom prohlásí, že je to vlastně nuda. Naštěstí od pátého dílu mě to chytlo a začalo to dráždit mojí fantazii a vyvolávat ve mě spoustu otázek o tom, co jsou Haibane vlastně zač, kde se to odehrává a co se tam vlastně děje, k tomu mi hlavou probíhá spousta myšlenek o smyslu života a všeho kolem a o to asi mělo jít především. Navíc chválím autory za to, že přesných a pořádných odpovědí jsem se v podstatě nedočkal a tedy i teď při psaní komentáře pořád přemýšlím, jak své dojmy přesně popsat. Takže když si to shrnu je to opravdu velmi zajímavé, emotivní, z počátku velmi pomalé dílo s hezkou animací a úžasnou hudbou, která tomu všemu dodává ještě větší hloubku, kterou ale běžným okem příliš nevidíme a tak si jí musíme domýšlet. Takže hodně povedené dílo, které mě ale díky svému až příliš poklidnému startu absolutně nepohltilo, což však není chyba Haibane Renmei, ale spíš mojí představivosti a místy líné mysli. Objektivně by to tedy bylo za 5* protože jsem pobral o co tady autorům jde, ale subjektivně za 4*, protože na ten začátek a to že na mě nezabral prostě nemůžu zapomenout. 8,3/10 (14.12.2015)

Nádherně animovaná, lehce poetická, a lehce nudná pohádka o kouzelně roztomilých šedokřídlých a jejich všedním životě, takový je Haibene renmei od samého počátku. První polovinu jsem se díval s lehkým zájmem, ale nedokázal jsem se přinutit k emocionálnímu ponoření se mezi fantaskní postavičky... jen racionálně jsem tušil, resp. doufal v lehkými náznaky uvozené ponoření se do větší hloubky... nahrazení roztomilé zábavnosti temnější melancholií... a dočkal jsem se, byť jen velmi pozvolna. Až čekání na vlak, v tichu a osamění, mě konečně uneslo tam kam dokáže jen opravdové umělecké dílo - až na dno mé duše. 9/10 (18.08.2008)