Scénář:
Jošitoši AbeKamera:
Jutaka NagaušiHudba:
Kó ÓtaniHrají:
Džunko Noda, Fumiko Orikasa, Tamio Óki, Aja Hisakawa, Akiko Jadžima, Tomoe Hanba, Miju Macuki, Kumiko Higa, Jasuhiro Fudžiwara, Hadžime Iidžima, Ken Takeuči (více)Epizody(13)
-
Maju — Sora o Očiru Jume — Old Home (E01)
-
Mači to Kabe — Toga — Haibane Renmei (E02)
-
Džiin — Waši — Pancakes (E03)
-
Gomi no Hi — Tokeitó — Kabe o Koeru Tori (E04)
-
Tošokan — Haikōdžó — Sekai no Hadžimari (E05)
-
Nacu no Owari — Ame — Sóšicu (E06)
-
Kizuato — Jamai — Fuju no Tórai (E07)
-
Tori (E08)
-
Ido — Saisei — Nazokake (E09)
-
Kuramori — Haikódžó no Haibane Tači — Rakka no Šigoto (E10)
-
Becuri — Kokoro no Jami — Kakegae no Nai Mono (E11)
-
Suzu no Mi — Sugikoši no Macuri — Júwa (E12)
-
Reki no Sekai — Inori — Šúšó (E13)
Obsahy(1)
V dlouho zapomenutém městě spolu žijí lidé a Haibane, bytosti podobné andělům neznámého původu. Rakka, poté, co se probudí ze zvláštního snu a vyškrábe se z obrovského kokonu, stane se nejnovější Haibane. Nemaje vzpomínky na svůj předchozí život, snaží se Rakka přizpůsobit novému okolí. Pálivé otázky však v koutku mysli zůstávají. Kdo jsou Haibane a jaký je jejich smysl? Co leží za obrovskou, zakázanou městskou hradbou? A tak Rakka začíná tesknou cestu svým sebeobjevováním a zvědavostí. (Idaho)
(více)Recenze (60)
Tohle anime jsem chtěla už léta vidět, ale dostala jsem se k němu až teď. Zpočátku mi to přišlo příjemně lyrické. Poté mě to pár dílů nudilo, protože mi došlo, že je to možná lyrické až moc a nic se tam v podstatě neděje. Kolem osmého a devátého dílu to ale začalo být opět zajímavé, a i když nedostaneme žádné konkrétní odpovědi, co se světa, kde žijí haibane, tyče, přešto to působí alespoň mile a dokáže to chytit za srdce. Konec se mi opět líbil, takže ve výsledku jsem s Haibane Renmei spokojená. Navíc má toto anime docela pěknou hudbu. ~(4,2★)~ ()
Achich ouvej. Dobře. Budu si hrát na kacíře, ale nemůžu si pomoci. Musím otevřeně přiznat, že mám problém identifikovat chybu. On ten most mezi dokonalostí a průměrným zážitkem je tu opravdu tenký: Pochopení a přijmutí not, které vám seriál nabízí. První se dostavilo, druhé nikoliv. Jeden komentář to tu vystihl pro mě naprosto přesně: Čekal jsem, čekal, až zazvonil konec a zbylo mnoho otázek, které byly až protivně nezodpovězené. Drobný koloběh ze života Haibane o tom, jak přichází a poté odchází, mi jednoduše nestačil a už vůbec tězko v něm nacházet jakýkoliv druh naplnění, když život Haibane nakonec nikterak zvláštní není. Přišlo mi to jako krásně napsaná báseň, jejíž hloubka nedosahuje oné formě a neříká nám vůbec nic nového. Naivita, nekonečná dobrosrdčenost, nízká konfliktnost, i to filozofování by mohlo být hlubší a hledání pravdy a samé podstaty bytí zapálenější či mravokárnější. Postava Rakky mi vůbec nesedla, Reki mi byla mnohem bližší a její příběh mě zaujal a konec jí vzdal moc hezké díky. To vše podtrženo magickou kresbou a nádhernou hudbou. Jenže ta absence vnitřku hrozně moc mrzí a proto to pro mě znamenalo pouze mírně nadprůměrný zážitek. ()
Mám rád díla, u kterých si může divák leccos domyslet a vymyslet si vlastní verzi pohledu na věc. Tenhle seriál splnil mé očekávání do puntíku a i když jsem si v některých komentářích četl, že je to celkem pomalé a vyloženě nudné, nemůžu souhlasit. Mě to chytilo od prvního dílu a než jsem stačil vydechnout stejně roztomile jako Rakka, byl už konec. Fakt, není nic lepšího než si to pustit tak hezky na večer, kdy už máte všechny povinnosti za sebou a chcete se u něčeho uvolnit a při usínání trochu nad něčím zapřemýšlet, není lepší možnosti než si pustit právě Šedokřídlé. Je to o hovně a zároveň o všem, je to krásně hudebně podkresleno a nutí to vyloženě k přemýšlení. Ale z mysli to jen tak nedostanu a Rakka s Reki mi prostě zůstanou asi na hodně dlouho otištěny jako sympaťačky nevídaných rozměrů ;) ()
Po shlédnutí mi podivně buší srdce. Jenomže co znamená být "Haibane renmei"? Alespoň pár odpovědí, nebo náznaků, by neuškodilo. Je to velmi pomalý, téměř uspávací anime. Doopravdy mě začalo bavit až u pátého dílu, předtím jsem si říkala, co na tom ty lidi proboha vidí. Nyní už to svým způsobem chápu. ()
Nádherně animovaná, lehce poetická, a lehce nudná pohádka o kouzelně roztomilých šedokřídlých a jejich všedním životě, takový je Haibene renmei od samého počátku. První polovinu jsem se díval s lehkým zájmem, ale nedokázal jsem se přinutit k emocionálnímu ponoření se mezi fantaskní postavičky... jen racionálně jsem tušil, resp. doufal v lehkými náznaky uvozené ponoření se do větší hloubky... nahrazení roztomilé zábavnosti temnější melancholií... a dočkal jsem se, byť jen velmi pozvolna. Až čekání na vlak, v tichu a osamění, mě konečně uneslo tam kam dokáže jen opravdové umělecké dílo - až na dno mé duše. 9/10 ()
Galerie (238)
Photo © Radix
Reklama