Zíza

Na začátku mě to fakt chytlo a každý týden jsem netrpělivě čekala na další díl a pak najednou jako by začal docházet dech – jestli mně nebo anime, to je na zváženou... Ale pokud je to anime, tak kde se stala chyba? Poslední dva díly mi trvalo víc jak měsíc, než jsem zhlédla, proč mě to netáhlo? Animace je přece skvělá! Okarun a Ajase mají tak výbornou chemii, až se divím, že to ještě nebouchlo. Příběh je zajímavý, ostatní postavy taktéž. A pak mi to došlo. Je to tempo. Vše je nám dávkované ve zvláštním tempu, kvůli kterému jsem přišla o nadšení. V manze to pluje trochu jinak, člověk asi dokáže lépe všechno nasát, v anime... to na diváka všechno neustále hází a mně se v tom zřejmě špatně dýchalo. Já se o postavy vůbec nebála - strašně jsem si užívala jejich interakci a mám je ráda, ale nebojím se o ně. Souboje jsou skvěle animované, ale jak jsem nebyla citově zainteresovaná, tak mě nevzrušovaly. Po přečtení mangy je to jinak, postavy (hlavní i vedlejší) dostaly jakoby další rozměr a já se o ně začala bát a víc mi na nich záleželo, po zhlédnutí pouze anime to tak ale nebylo. Takže jo, zajímavá zápletka, člověk netuší, kam se to vyvrbí a dokáže to překvapovat, boží ústřední dvojka, krásná animace, kchůl opening, brutálně na přesdržku ending :-D, ale srdce mi pro to divoce nebije. Silné 3* a těším se na druhou sérii, která mi to určitě natře. ;-)

Na vánoční cukrovačku z Netflixu – snesitelné!

Koukala jsem, že si hodně lidí stěžuje, že se vlastně v seriálu nic nestalo, že tam nebyl žádný zásadní zvrat nebo drama. Jako... ono to tak ale mělo být. V podstatě ono se tam pořád něco děje, jen ne na povrchu s velkými dramatickými hádkami a nedorozuměními, ale hezky pod povrchem. Nemluvě o tom, že jim ta láska teprve kvete a začíná a tyhle začátky častokrát bývají bez konfliktu, ten přichází až později a já si myslím, že to je něco, co dvojici teprve čeká. Tohle jsou jen základy, na kterých se to bude stavět, a jsou to solidní základy. Upřímně mi dva tři díly trvalo, než jsem se do toho pořádně dostala, ale potom jsem si tu jízdu moc užívala. Člověk prostě musí mít náladu na slow burn s růžovým pozadím, jinak ho to unudí k smrti. A! Je to tak strašně příjemná změna, když máte mužskou postavu, co ví, co chce, jde si za tím, zbytečně nad věcmi netrapčí a ještě je to tak zelený green flag, že by ho nikdo nepřehlédl ani na den Svatého Patrika... Je to seriál o hluché dívce, která hledá své místo ve společnosti a světě, a to jí pomůžou najít lidi kolem ní. Pomalu, něžně, opatrně, se všemi nedostatky a bonusy, které by její postižení mohlo mít. Nebudu ovšem lhát, že jsem nemilovala, když Icuomi mluvil, Mijazaki Jú je můj nový oblíbený dabér! (Ano, i obsah jeho promluvy byl moc pěkný, ale barva hlasu tomu pro dávala ještě další rozměr, který mě držel přilepenou na obrazovce.)

Sladké jako cecek. Pokud máte dost pletichaření, všech proti hlavní hrdince, rány nožem do zad a nepříjemných ženských postav, tak jste nalezli spásu. Pohodový seriál, kde si milá hlavní postava hledá své místo v novém světě, kam byla přenesena proti své vůli. Během toho hledání se spřátelí s kdekým, naučí se kdeco a najde si třebas i tu lásku romantickou... Seriál není o akci a napětí, je spíš o klidu, kdy člověk nemá zájem prožívat silné emoce, ale chce si opravdu odpočinout u něčeho kvalitnějšího a fantazijního. Tohle je ono. Lepší 3*.

Taková dost průměrná isekaiová villainess záležitost. Hrdinka je akorát nespolečenský „kúki ga jomenai“ OP a na tom staví celý seriál. Přišlo mi fakt zvláštní, že po tolika letech, co je ve hře, v podstatě stále přemýšlí jako hráč, co sedí za počítačem/konzolí a hraje pro radost s pocitem, že se nemůže nic stát, a předpokládá, že tak přemýšlí všichni kolem ní. Hrdinka mi tím přišla dost jednoduchá, bez pořádného charakteru a nebýt Patricka, tak se vlastně nemám na co při sledování těšit. V podstatě největší progres udělala chudinka původní hrdinka, za což palec nahoru. Zbylé mužské postavy byly nic moc, také měly jeden dva rozměry a tím to haslo. Když to tak vlastně píšu, tak mi dochází, proč to vlastně Yumiella i po tolika letech vidí jen jako hru... když jsou všichni bezcharakterní. :-D Hele, pokud sjíždíte romantické isekai villainess věci, co se mrkněte, Patrick zato stojí, ale jen od toho neočekávejte zázraky. Hlavně ne, co se týče animace, protože do té se peníze prostě nedaly. Slabé 3*.

Tak jo. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se tím prokousala. Neustále jsme se k tomu vracela a nedávala to na jeden zátah, protože to bylo strašně cringe. Bylo mi u sledování občas tak trapně, že se to nedalo vydržet. Trapné scény obmotané týráním a poškozenými dušemi... nope, toto není můj šálek kávy. Herecké výkony byly divné, hranatý klučina v hlavní roli byl vůbec to nejhorší a celkově to bylo bez duše. Asi jako teen kniha dobré, ale zpracování strašné.

Mám moc ráda Jung Hae Inho i  Jung So Min, takže jsem se docela těšila. Začalo to zajímavě, člověk v podobném věku může zažívat podobné věci (neříkám vše a 100%), a tak se s tím dalo i ztotožnit a tím to bylo vcelku zajímavé. Ale i přes zajímavé obsazení a přes to všechno, co to chtělo zobrazit, to bylo bez jiskry. Vlastně mě moc nezajímalo, jak to dopadne, postavy mě v polovině už přestaly bavit, vedlejší pár mě nezajímal už vůbec, tetky ze sousedství už vůbec ne. Dokoukala jsem to spíš ze setrvačnosti, než že bych strašně chtěla vidět, jak to dopadne. Zajímavá myšlenka, dobré obsazení, ale páry mezi sebou měli nulovou chemii a veškeré napětí zmizelo velmi rychle. Vlastně už nevím, o čem to bylo, a to jsem to dokoukala před 15 minutami. Průměr.

Upřímně je to už můj několikátý příběh, kdy dochází k regresi i ke „sražení truck-kunem“ (nebo pádu letadla, že...), takže mi to nepřijde divné, bohužel Elise je ze všech těch příběhů nejnudnější. V podstatě je to vrácení se o několik let zpět, kdy tyhle villainess isekaie začaly a ještě pořádně neuměly chytit za koule možnosti, které jim tenhle subžánr poskytuje. Možná je to jen slabým zpracováním předlohy, protože ta je opravdu dobře hodnocená, ale bylo to nudné, hrdinka poměrně plochá, všichni ji přesto milovali... no, chápu, proč neobdivovat nadaného člověka, že. Ale to bylo všechno, co Elise měla. Jiný rozměr už nepřišel, takže je nudná. Navíc animace byla tak slabá, až mě to uráželo. To si tvůrci myslí, že zanimují oblíbenou manhwu a všichni se z toho posadí na zadek, i když to bude stát za houby? Člověk prostě nemůže simpovat jedinou postavu. A když tohle u villainess isekaie nemáte, tak to prostě stojí za zlámanou grešli. To pak musíte mít dobrý a silný příběh a ten... ten Elise taky nemá. Pro mě to byla bohužel ztráta času. Mám tyhle příběhy ráda, ale zpracování mě opravdu zklamalo. Ale tak pro zajímavost... proč se nepodívat, co?

Poprvé jsem nejprve četla komiks a pak koukla na jeho seriálové zpracování (tedy v korejských vodách). Přidání bývalé snoubenky bylo tak zbytečné i pozměnění! I to jak dopadla kamarádka s „manželem“. Jediné, co mě bavilo víc v seriálu, bylo pozměnění pana Leeho, ten byl suprový v obou případech, ale v seriálu jsem si ho oblíbila víc. Když odhlédnu od předlohy, kterou je to jen inspirované, tak první polovina byla fajn, příjemná, mimo to vracení do minulosti poměrně reálná... ale pak ta druhá tak přehnaná, dramatická, vražedná, až mi to bylo líto, protože to bylo rozehrané tak pěkně a herci dělali, co mohli. Jako romantická dramárna s vražednou pomstičkou dobré, snadno koukatelné, sem tam roztomilé, sem tam otravné, ale vlastně líbivé. Spoiler - v seriálu se poměrně brzy dozvíme, že se pan šéf vrátil do minulosti také, ale v komiksu to nevíme poměrně dlouho a když dojde na odhalení, tak je to tak krásné, dojemné a emotivní, že je mi fakt líto, že to tak neudělali i v seriálu. :-)

Vivant mi hodně připomínal Tokyo Mer, ačkoliv témata i herci jsou jiní. Ale z obou svým způsobem stříkal testosteron. I když by logika mohla být ze seriálů zklamána, tak to prostě nevadilo, protože uměly zaujmout, navnadit, pobavit, zabavit. Seriál byl dostatečně zajímavý, aby nebylo nutného ho rušit logikou, takže jsem se bavila. Herecky velmi zajímavě vybavené, napínavé, plné Nipponu a lásky k němu, věrnosti a tvorby pevných vztahů. Není to tak boží jako Hanzawa Naoki, ale pořád je to velmi kvalitní zábava a po dlouhé době jsem vydržela u seriálu sedět několik hodin v kuse. Byla to fajn jízda, prostředí špionů a cizích zemí člověk v japonském seriálu nepotká tak často. Tragické, ale plné naděje na zářné zítřky.