Haibane renmei

Padla na mě z toho seriálu zvláštní něha a ne a ne se pustit. Nikdy bych si nepomyslel, že si mě může něco tak obskurního jako líně plynoucí, filosofující anime o hledání spásy získat. Ale stalo se. Často jsem sice zíval a těžko jsem snášel nepoměr mezi množstvím otázek a nedostatkem odpovědí, ale přece se mi to líbilo. Byť tato minisérie vznikla v Japonsku, je v ní mnoho s křesťanstvím rezonujících motivů: pozoruhodný se mi zdál zejména důraz na přednost lásky přijímané před tou dávanou. Nemůže milovat, kdo se nenechá milovat. To platí pro svět Haibane a pro katolictví jakbysmet.. Duchovně tedy tento produkt vzdálených ostrovů, řekl bych, neškodí, spíše zušlechťuje. (21.07.2011)

Nádherně animovaná, lehce poetická, a lehce nudná pohádka o kouzelně roztomilých šedokřídlých a jejich všedním životě, takový je Haibene renmei od samého počátku. První polovinu jsem se díval s lehkým zájmem, ale nedokázal jsem se přinutit k emocionálnímu ponoření se mezi fantaskní postavičky... jen racionálně jsem tušil, resp. doufal v lehkými náznaky uvozené ponoření se do větší hloubky... nahrazení roztomilé zábavnosti temnější melancholií... a dočkal jsem se, byť jen velmi pozvolna. Až čekání na vlak, v tichu a osamění, mě konečně uneslo tam kam dokáže jen opravdové umělecké dílo - až na dno mé duše. 9/10 (18.08.2008)

Haibane renmei je silné v okamžicích, kdy brnká na vážnou strunu, ale jeho slabostí jsou pasáže, ve kterých pozorujeme poklidný život obyvatel Starého domova a přilehlého městečka. Mezi ty se řadí hlavně úvodní díly, které mají za úkol seznámit nás se světem ve kterém žijou Šedokřídlí a samozřejmě nám mají dát poklady pro poznání jednotlivých postav. Bohužel většina jich je v seriálu jen do počtu, jsou zbytečně představeny v samostatném dílu, ačkoliv už dále v seriálu nemají téměř žádnou roli. Tohle seznamování je bohužel poněkud zdlouhavé a monotónní, navíc ty méně důležité postavy nejsou vůbec zajímavé (nejméně asi Nemu), vztahy mezi nimi taky ve většině případech leží pouze na principu "buďme na sebe milí", ale opravdové pouto je snad jen mezi Reki a Rakkou. (17.07.2008)

Několik prvních dojmů svádí k dobré náladě při přemýšlení nad tím, co nového se asi Rakka dozví, jakou práci jí ukáže některá Šedokřídlá, nebo co na malé caparty zahlásí Reki. Ale někdy kolem šestého dílu najednou atmosféra přejde do zadumané přemýšlivosti a z Haibane Renmei se stane filozoficky-spirituální dokonalost. Touha po poznání podstaty vlastní existence je záludné téma, ve kterém se dá lehce ztratit a začít mluvit naprázdno a to samé v ještě větší míře platí o probírání viny, hříchů a odpuštění. Ale příběh je právě v těchto dialozích nejsilnější a bolestivě uvědomělý. Závěrečný díl je pak důkazem váhy přátelství a jeho nevyhnutelné vyvrcholení je ve své těžkosti téměř osvobozující - a nezapomenutelné. (20.10.2007)

Seriál, který mě po několik večerů spolehlivě uspával - což v podstatě není myšleno jako výtka. Jde o zajímavé dílko, které si přívlastek "fantasy" získá vlastně jen tím, že se v něm vyskytují andělé. Příběh vlastně fantasy vůbec není, vypráví nám hlavně o tom, jak tito andělé žijí, ukazuje nám krásné obrázky z jejich světa a filozofuje o smyslu života. Obrázky jsou to opravdu krásné a hezky se na ně dívá, nikdy jsem neviděla lyričtěji působící dílko. Nicméně právě proto, že je tu všechno tak poklydné a lyrické a v podstatě se po celých 13 dílů nic "pořádného" neděje (výjimkou je snad jen díl se studní), jde o dokonalou ukolébavku a přeci jen celé poetice a smyslu obsahu jsem úplně na chuť nepřišla. Asi by neškodilo z mého pohledu u některých věcí alespoň naznačit, co měly znamenat a nenechávat úplně všechno na divákově fantazii... (15.05.2009)