Síla lidskosti - Nicholas Winton

Na Síle lidskosti jsem byla kdysi v kině. Dokument to je natočen zručně, ale co je na tomto filmu hlavní, to je to, o čem to je. Nicolas Winton je obdivuhodný člověk a musím se přiznat, že jsem měla při sledování slzy na krajíčku. Představení tohoto muže a ukázání činů, o kterých by se mělo mluvit, se myslím povedlo. Mi se dokument Síla lidskosti líbil. (15.06.2013)

U dokumentárních filmů o lidech je nedůležitější, jestli je ten příběh zajímavý a když je, tak snad ani nejde hodnotit negativně.Tenhle příběh je hodně zajímavý a navíc je nutno zmínit pěkné zpracování,výbornou hudbu(teda spíše jednu stále se opakující melodii) a také únosnou délku.Určitě bych sice tenhle dokument neřadil do top 200 filmů, ale ve svém žánru si svých poctivých 80 % zaslouží. (12.05.2011)

Nicholas Winton ve svých sto letech prohlásil, že věřícím není. Mimochodem. mezi zachráněnými dětmi z bývalého Československa byl i REISZ, snad to píšu správně, režisér filmu "Francouzova milenka", natočeného podle románu J. FOWLESE, který nedávno opustil tenhle lidský svět. Řada lidí, kteří se zachránili a dosud žijí, tak jsou osoby kultivované, zajímavé, a prožili krásné životy, protože si je krásnými uměli udělat. (28.08.2010)

Dokázat odhadnout dopředu nešťastný vývoj událostí v podobě války a holocaustu, najít sílu s tím bojovat všemi prostředky, díky tomu ve výsledku zachránit stovky děti a pak o tom pokorně padesát let mlčet… Rozhodně to nepřeženu, když napíši, že je pan Nicholas Winton jednou z největších osobností moderních dějin. Je až s podivem, že je známý tak málo a další filmoví tvůrci se ještě jeho obdivuhodného příběhu nechytili (až na polo dokument Nickyho rodina). Formální stránku tentokrát nechám stranou, nebyla špatná a nádherně vygradovaný závěr dokáže emoce vyvolat naplno. Dávám pět hvězd za téma a za příklad vzepření se zlu a konání dobra tím nejlepším možným způsobem. (30.06.2021)

Emocionálně velmi silný dokument, který dozajista zaujme každého člověka byť jen s posledními záblesky lidskosti v jeho duši. Zabývá se tak prostým tématem a přece se jeho námět zdá v konci tak všeobjímající, tak plný moudrosti a poučení. Právě tyto dvě věci jsou také ty hlavní, které by si lidé měli odnést z hodin historie, to jsou dva důvody, proč jsou dětem ve školách přednášeny dějiny lidstva. Aby se lidé poučili z dávných chyb, aby nabyli moudrosti z každého kroku do temnoty, dobré nebylo zapomenuto a staré chyby neopakovány. Film Síla lidskosti je dojímavý především proto, že co popisuje je skutečné. Můžete vymyslet mrazivou tragédii, co zasáhne srdce na pravém místě, nebo sepsat lahodný sonet pln slov o lásce a smutku, nicméně nikdy nestvoříte ten vpravdě lidsky krásný příběh, pokud jej neprožijete. Příběh Nicholase Wintona, stovek zachráněných dětí a jejich rodin je pravdivý. Divák je provázen dávnými událostmi jak podstatu vystihujícím komentářem, tak poutavým sledem obrazů a střípky archivních záběrů starých časů, takřka s pocitem jakoby se jich sám tehdy zúčastnil. Na mě nejvíce zapůsobily výpovědi lidí. To se nedá zahrát, v tom je to tak krásné. Nedivím se jaké množství ocenění tento film získal, vskutku právem. Podobných snímků, které si berou za úkol přiblížit divákovi více o hrdinství nebo lidskosti, není tolik. A právě tento má díky své „skutečnosti“ moc oslovit, zapůsobit, říci lidem, že opravdový hrdina není tou kreslenou postavou v komiksových knihách, ale může se jím stát kdokoliv z nás – s dostatkem odvahy a v krušných dobách i s prostou lidskostí. (01.11.2005)