Post Coitum

Průměrný, nijak extra zajímavý film. Nápady tam ale jsou a Langmajerova postava zhrzeného manžela je perfektní. Co také musím vyzdvihnout, je casting - když už jsou jednotlivé postavy tak namíchané, jsou hodně rozdílní herci zárukou, že aspoň člověk ví, kdo je kdo. Závěr, jakkoliv má myšlenku, je pak s prominutím totálně zprasený. (07.02.2012)

Tak až na pár zábavných hlášek typu "To neni na hovno, TO JE NA 100 HOVEN" je Post Coitum odpad jak po stránce příběhové tak herecké. Velké zklamání, opravdu nechápu jak režisér Tisícročné včely nebo Sedím na konári a je mi dobre může točit takové sračky jako jsou Post Coitum a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý. (04.04.2006)

Naprosto geniální srágora. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem u filmu musela tolikrát nahlas vyjádřit svou právě probíhající usilovnou mozkovou činnost "cože, cože". U scén ke konci (les, nemocnice) bych si pak s radostí vypíchla vývrtkou oči, ale pán ji bohužel nechal v kuchyni. .......... Přidat dinosaury, obří kudlanky nebo 50 Ft. Vondráčkovou Sr. a bylo by z toho krásný Asylum. (07.12.2014)

Nebylo to tak hrozné, jak popisují komentáře níže. Celý film jsem bral tak, že pan Jakubisko chtěl hlavně šokovat a to se mu myslím dokonale povedlo. Tento film jen otevřeně ukázal, jak se lidé mezi sebou v běžném životě chovají, jak mezi sebou mluví. Erotické scény jsou spíš úsměvné a myslím, že i herci a herečky, které tomuto filmu propůjčili svou tvář, to brali jako jednu velkou prd.l (11.10.2015)

Neprávem zatracovaný film! Neříkám, že mě nadchl, ale rozhodně má na víc, než zdejších 25%. Jakubiskovo experimentování s kamerou se vám nemusí líbit, ale je alespoň snahou hledat nové cesty, což se o většině našich současných filmařů zdaleka říci nedá. A kolikrát se sekl takový Godard? Jakubisko se režie ujal až pár dní před začátkem natáčení namísto spoluscénáristy Marcela Bystroně. Jakubiskova „mrazivá city komedie“ zcela jasně referuje o hledání lásky v chladném anonymním velkoměstě. Většina postav filmu, vesměs individualistů ze světa showbyznysu, touží po duševní lásce, což dokazuje fiktivní historka o muži s rakovinou konečníku, kterou všichni vyprávějí dojatě a vážně. Také opakující se záběr na mladičký líbající se pár symbolizuje opravdovou vroucí lásku, plnou laskání a líbání, čehož se jinak v celé té přehršli souloží nedočkáme.„Erotické scény sú protriedkom na odkrytie toho, čo v sexe bytostne a nezastupitelne absentuje.“ „Post coitum nevytvára neviditelné duševné spojivo medzi mužom a ženou, ale prehlbuje individualizmus.“ (Michalovič, Zuska: Juraj Jakubisko, s. 169) A ona i taková opěvovaná Tisícročná včela nebo Márquezových Sto roků samoty jsou jen cestou postav od soulože k souloži a hledáním lásky ve světě samoty. Kdo považuje Post coitum za lacinou pornografii, nepovedený erotický film nebo jen za šukačku a nic víc, je podle mě pitomec a z filmu nepochopil vůbec nic. (30.01.2008)